Přirovnal náš vztah k českému filmu a byl konec. V příštích 10 minutách jsem zmizela rychleji než chlebíčky na Silvestra

Život je často nepředvídatelný. Zatímco někdy se nám daří na všech frontách, jsou i chvíle, kdy se nic nevede. O jedné takové situaci vyprávěla slečna Martina na sociálních sítích. Co ji v životě potkalo? 

Ne vždy jde vše podle plánu a našich přání. Své o tom ví i Martina. Na Redditu se nedávno objevila zpráva o jejím nepříjemném zážitku: “Již více než půl roku jsem žila se svým přítelem ve společné domácnosti. Zdálo se, že je vše zalité sluncem, než utrousil jednu uštěpačnou poznámku. Oba jsme milovníci českých filmů, některé z nich známe nazpaměť. Jedním z nich jsou i Vratné lahve. Když tak Roman připustil, že by mu bylo příjemné, kdybych náš domov opustila ve stejném stylu jako Helena, bylo rozhodnuto. Sbalila jsem si kufry a odcházela rychleji, než když mizí ze stolu chlebíčky na Silvestra. Ale ne ve stylu tichého odchodu Helenky. Ten den naši hádku museli slyšet všichni sousedi.”

Ne vždy je odchod jednoduchý, ne vždy po něm lidé touží 

V nespokojeném vztahu podle průzkumů zůstává 20 – 40 % párů. Martina se rozhodla k odchodu. Hláška jejího tehdejšího přítele ji rozpálila doběla. Přitom je film Vratné lahve jedním z klidnějších snímků. Jak již jeho název vypovídá, není pouze o vracení lahví, ale i vztahů a životních událostí. 

Vratné lahve je film, ve kterém jsou právě vztahy jednou ze základních linek. V melancholické komedii jde o hledání smyslu života i o vztahy. A to především ve starším věku. Zatímco pro někoho je stáří a odchod do důchodu příjemnou úlevou, někteří lidé se ho naopak děsí a urputně se drží ve svém stávajícím zaměstnání. 

Své o tom ví i hlavní postava Josefa Tkalouna. Ten se poté, co odchází jako učitel češtiny do důchodu, nechce smířit s pasivitou stáří. Rozhodne se najít si práci, která mu umožní nejen finanční přilepšení, ale především pocit, že ještě nepatří do starého železa. Začíná pracovat v supermarketu v oddělení výkupu lahví. Zde se setkává s lidmi různých názorů, povah i životních příběhů. 

Film plný hereckých hvězd a vtipných hlášek 

Ve filmu se kromě hlavní postavy v podání Zdeňka Svěráka objevilo i mnoho dalších hereckých hvězd. Mezi nimi Jan Budař, Jana Plodková, Daniela Kolářová, Věra Tichánková, Jiří Macháček, Nela Boudová nebo Jan Vlasák. Ti všichni, bez ohledu na to, jak byla role velká nebo malá, ve filmu hráli zásadní úlohu. 

Nezapomenutelnou hláškou tohoto filmu je věta manželky Tkalounové: „Víš, jak se chováš, Josefe? Přesně jako tvůj otec. Přesně! Takhle on řval na maminku kvůli malichernostem. A tys to odsuzoval. Teď si s ním můžeš podat ruku!”. Eliška Tkalounová ve filmu doslova perlila a to i další nezapomenutelnou hláškou, kterou pronesla ke své dceři Heleně: „No, ono je to daleko jednodušší, Helenko. On přesluhoval ve škole, protože mohl ve sborovně tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu.”. 

Film z roku 2007 je dodnes velmi oblíbený 

Snímek byl nominován na 12 Českých lvů. Nominaci se mu podařilo proměnit ve třech kategoriích. A sice v kategorii Nejlepší režie, Nejlepší scénář a Divácky nejúspěšnější film. Této pocty se filmu dostalo v roce 2007. 

Jednou z dějových linek je i rodinné trápení Heleny. Tu nečekaně opouští manžel. Ona, aniž by dělala jakékoliv scény, se se situací snaží vyrovnat. Potichu, po svém a velmi náročně. Přestože ještě pár měsíců zpět měla pocit, že žije ve stabilním a pevném manželství, její život se najednou otočil vzhůru nohama. Její příběh zaznamenává dramatické okamžiky života, které se týkají nejednoho z nás. Přesto není Helena vykreslena jako oběť, ale jako silná žena, která se více či méně úspěšně snaží najít svou půdu pod nohama.