Věc stará 75 let je dnes diamantový důl. Prodává se za 219 000 korun
Sledovat v Google Zprávách
Už dávno je mi jasné, že skutečné poklady nemusí ležet jen v trezorech, ale i na půdách nebo ve stodolách. Zůstaly tam zapomenuté od dob, kdy se vyklízely nemovitosti po prarodičích. A na nich vrstva prachu, pavučin a myších bobků. Čas v těchto místech stojí, ale hodnota roste. Vidíte ve starém nábytku poklady i vy nebo jste se rozhodli to všechno rozsekat a spálit?
Každý totiž nevnímá staré věci stejně: jeden považuje nepotřebný nábytek, často prožraný červotočem, za haraburdí, jiný v něm vidí soukromý diamantový důl. Příběhy o tom, za jak neuvěřitelné sumy se prodalo staré vybavení domácnosti, kolují internetem častěji než recepty na bublaninu.
Když půda skrývá víc než banka
Z poslední doby jde třeba o luxusní nábytek do jídelny ve francouzském stylu Boulle, která pochází z roku 1950. Nábytek starý tři čtvrtě století a má dnes cenu 219 tisíc korun. To už není jen vybavení domácnosti, ale menší auto. Anebo za starožitnou jídelnu z roku 1905 v nálezovém stavu byste mohli inkasovat od sběratele klidně 100 tisíc korun.
Neberte do ruky brusný papír!
Tohle není jen dramatický mezititulek, ale možná ta nejdůležitější rada pro každého, kdo by nějaký starší kus nábytku objevil. Někdy se lidé do vylepšení nálezového stavu přímo hrnou. Tu vidí škrábance, oprýskaný lak nebo zašlou mosaz. A mají snahu to napravit, aby získali co nejvíc peněz. Jenže taková iniciativa by mohla být kontraproduktivní.
Takto zbrklými kroky byste mohli nenávratně poškodit historickou hodnotu předmětu. Rozhodně se nesnažte nic čistit a už vůbec ne opravovat. Mohli byste starožitný kousek zcela zničit. Sběratelé či starožitníci si sami zajistí odbornou renovaci. Ta se totiž od domácího kutilství diametrálně liší. Jeden váš neuvážený zásah by mohl smazat desítky let historie lusknutím prstů.
Restaurátoři nábytku jsou odborníci na slovo vzatí a ti přesně vědí, jak opravit původní materiály, oživit intarzie a zachovat patinu, která je vlastně jakousi kronikou starého nábytku.
Starožitná jídelna v hlavní roli
Zmíněná jídelna ve stylu Boulle působí skoro jako rekvizita z velkého filmu. Člověk si snadno představí, že by mohla stát v některém z francouzských snímků padesátých let. Třeba v elegantních interiérech filmů s Jeanem Gabinem nebo v prostředí, kde se odehrávaly romantické příběhy tehdejší francouzské kinematografie. Stejně dobře by zapadla do atmosféry filmů jako Fanfán Tulipán z roku 1952 nebo pozdějších historických francouzských kostýmních snímků.
Ani český film by s podobnou rekvizitou nezůstal pozadu. Třeba v pohádkách s aristokratickým prostředím jako Byl jednou jeden král z roku 1954 nebo Pyšná princezna z roku 1952 by seděla tato jídelna jako ulitá. A filmaři moc nesmlouvají; když potřebují dobový kus, jdou za ním tvrdě…
Sběratelství, co voní dřevem
Ještě před několika desítkami let se sběratelé zaměřovali hlavně na obrazy, mince, šperky nebo porcelán. Dnes stále více lidí objevuje kouzlo historického nábytku. A nejen ti, kteří zakládají či rozšiřují sbírky a starožitníci. Spousta dobového nábytku je zapotřebí právě ve filmových ateliérech či v divadlech. Proto je poptávka skoro trvalá. Jak po nábytku starožitném, tak po vintage či retro kouscích.
Kromě toho každý starý dřevěný nábytek vypráví svůj příběh. A ty mají sběratelé rádi. Vlastně to přidává předmětům na hodnotě. Podepisoval na tomhle stole někdo znění zákona nebo svatební smlouvu? A v této jídelně se slavily narozeniny nebo řešily rodinné hádky? Anebo obojí? Starobylý nábytek je svědkem životů předchozích generací. Mlčenlivým, a přesto výmluvným.
O některé zajímavé kusy nábytku se vedou na aukcích skoro bitvy. A zájemci pak jdou i na ceny, které můj mozek nepobírá. Stačí se však podívat na nabídky aukčních portálů. Koupili jste si někdy na aukci podobný kousek?
Zdroje: AnticoNábytek, Aukro, AntikPraha
