Odborníci vysvětlili, co z pohledu psychologie znamená, když milujete sledování hororů. Divní prý nejste
Mnoho lidí si myslí, že sledování hororů je jen o tom, že někdo má rád strach, krev a napětí. Psychologové ale upozorňují, že pravda může být mnohem hlubší a často úplně jiná, než si myslíme. Horory překvapivě nejsou jen o děsu, ale vypovídají hodně také o naší psychice, potřebách i způsobu, jakým se vyrovnáváme s každodenním životem a tím, co nám přináší.
Všichni víme, že nám horory umožňují zažít strach v prostředí, které je bezpečné, ať už je to náš pohodlný obývák nebo sál v kině. Psychologové tomu říkají ochranný rámec, kdy jasně víme, že to, co sledujeme, je pouze film. Přesto naše tělo reaguje zrychleným tepem, napětím a vzrušením při jakékoliv lekací či napínavé scéně. Díky tomu si můžeme vlastně podvědomě natrénovat, jak zvládat prudší emoce a stres, aniž by nám skutečně hrozilo nebezpečí. Některé studie ukazují, že fanoušci hororů dokonce lépe zvládali stres během pandemie, protože byli zvyklí procházet napětím a hledat v něm úlevu.
Emoční očista a úleva
Když film skončí, přichází pocit uvolnění, obzvláště, pokud si mnozí z nás po hororovém snímku ještě pustí na uklidnění nějakou pohádku či komedii. To je jeden z hlavních důvodů, proč vlastně horory sledujeme.
Napětí a následná úleva působí jako emoční očista. Podobně jako když projdeme těžkou životní situací a pak si konečně oddechneme, když vše pomine. I horor nám nabízí prožitek, který má katarzní efekt, a navíc může posilovat naši psychickou kondici, protože konfrontace s fiktivním strachem nás učí snášet lépe i stres každodenního života nebo případně opravdový strach, pokud se nedej bože do obdobné situace dostaneme.

Proč nás tak fascinuje temnota?
Smrt, zlo, neznámo, to jsou beze sporu témata, která nás přitahují snad odjakživa. Horory nám umožňují bezpečně nahlížet do temných zákoutí lidské existence nebo zažít skrze obrazovku paranormální setkání. Podle psychologů to není známka nějaké úchylky, ale spíš přirozené zvídavosti. Lidé se od pradávna zajímali o to, co je děsí a ohrožuje, protože lidský mozek má přirozenou tendenci k intenzivnímu prožívání emocí a strach patří mezi nejsilnější z nich. Strach tak funguje jako společenský i biologický nástroj, protože ve své podstatě spojuje lidi a učí je reagovat na nebezpečí.
Rozdíly mezi lidmi
Ne každý si ale horory užívá. Psychologické studie ukazují, že lidé s větší potřebou silných zážitků (sensation seeking) si horory užívají mnohem více. Muži obecně snášejí horory lépe než ženy, přičemž roli hrají jak biologické, tak i kulturní faktory. Naopak u lidí s vysokou mírou empatie nebo úzkostnosti se může stát, že se horory promění v nesnesitelný zážitek.
Na Redditu se k tomu lidé vyjadřují různě. Jeden uživatel napsal: „Horory mi pomáhají zjistit, co zvládnu. Když přežiju ten děsivý film, mám pocit, že zvládnu i těžký den v práci.“ Jiný přiznal: „Miluju ten pocit, když se bojím, ale přitom vím, že jsem v bezpečí. Je to jako horská dráha.“ Objevují se i názory, že sledování hororů posiluje sociální vazby: „Nejlepší je koukat na horory s kamarády, společný strach se paradoxně spíše mění na záchvaty smíchu.“

Kdy si dát pozor?
Na druhou stranu psychologové varují, že horory nejsou pro každého. Pokud trpíte úzkostnými poruchami, panickými atakami nebo máte za sebou traumatické zážitky, mohou filmy spíše škodit. Stejně tak dětem mohou horory zásadně ublížit, protože jejich mozek ještě neumí oddělit fikci od reality, proto jim je určitě nepouštějte. Jeden dospělý se svěřil: „Když jsem byl dítě, viděl jsem horor ‚3:15 zemřeš‘ a pak jsem celé týdny nemohl spát. Dodnes si pamatuju, jak moc to zasáhlo moji fantazii.“ Jiný naopak říká: „Horory nesnáším, protože trpím úzkostmi a pokaždé mi jen zhorší stav. Raději se jim vyhýbám a pouštím si komedie.“
Horory nejsou jen zábava pro „podivíny“ a pokud je sledujeme vědomě a v rámci svých hranic, mohou nám opravdu pomoci zvládat stres a posilovat psychickou odolnost a sebevědomí. Takže příště, až si pustíte horor, pamatujte: možná si právě cvičíte duši.