Nejhorší zážitek ze socialismu: Tenhle pořad byl tak děsivý, že už ho dnes ani nevysílají. Kdo ho viděl, má tiky dodnes

Na konci devadesátých let odstartoval v českých domácnostech naprosto nevídaný televizní fenomén, který se tam udržel ještě dlouho po miléniu. Pořad, který by mnozí čekali spíš v pozdějších večerních hodinách, vysílali v pravé poledne a mnozí z nás si dodnes pamatujeme celé epizody plné děsu a napětí.

A i to je možná ten důvod, proč nás atmosféra tohoto pořadu provázela od dětství až do dospělosti a někdy nás pronásledovala i ve snech.

O čem to bylo?

Tenhle americký seriál se poprvé objevil na stanici Fox v roce 1997. Každý díl obsahoval pět krátkých povídek. Některé byly zjevně přehnané a působily jako hororové historky, často s duchařským přesahem, jiné zase vycházely z legend nebo pověstí. Pointou ale bylo, že část z nich měla skutečný základ. Na konci epizody pak moderátor odhalil, které příběhy se opravdu staly, a které si autoři jednoduše vymysleli. Tento formát byl pro diváky lákavý. Na rozdíl od jiných seriálů šlo o hru s publikem, kdy každý mohl tipovat, co je realita a co fantazie.

Z pořadu se stala strašidelná tradice

Věřte nevěřte fungovalo na kontrastu všedního dne a děsivých příběhů. Každý příběh byl obvykle doplněn o dramatickou hudbu a režie pracovala s realitou všedních dní, takže nám mnohdy připadalo, že se historky, které vidíme mohou stát i nám. Každý díl byl nesmírně dramatický až hororový a herecké výkony působily tak věrohodně, že nám připadalo, jako když se díváme na dokument. Při sledování se také často rozproudila debata: „Tohle je určitě pravda!“ – „Ne, to je nesmysl!“ A právě tenhle interaktivní rozměr udržoval nevídaný zájem. Každý měl šanci vyhrát se svým tipem a jednotlivé díly se doma rozebíraly ještě dlouho po skončení.

Příběhy, které naháněly husí kůži

V paměti diváků dodnes zůstávají příběhy jako Rudé oči, které měly až hororový nádech nebo příběh o dítěti, které se ztratilo ve skříni a v poslední řadě epizoda s Ženou v zrcadle, kdy je arogantní a namyšlená krásná žena potrestaná tím, že pokaždé když se podívá do zrcadla, vidí nestvůru. Mnozí z vás jistě už při čtení těchto řádků před očima vidí přesně to, co myslím. Takové historky děsily vlastně hned dvakrát, poprvé při zhlédnutí a podruhé, když na konci moderátor oznámil, že příběh je založen na skutečné události. Myšlenka, že něco takového se opravdu stalo, dodávala seriálu na dramatičnosti a vytvářela atmosféru, kterou jiné pořady prostě neměly.

Tvůrce atmosféry

Pořad původně uváděl James Brolin, ale teprve s příchodem Jonathana Frakese se z něj stal fenomén. Jeho výraz, způsob řeči a charakteristické pauzy před rozuzlením dodávaly pořadu ty pravé grády. Frakes si vybudoval pověst průvodce mezi realitou a fikcí a dodnes je jeho jméno s pořadem nerozlučně spjaté. Stačí zmínit Věřte nevěřte a většině diváků se vybaví právě on, sedící na kraji stolu u záhadných rekvizit a pronášející otázky typu: „Mohlo se to opravdu stát, nebo jsme si z vás jen stříleli?“

Seriál, který se nezapomíná

Natáčení téhle kultovní klasicky už bohužel skončilo, nicméně občas ho některé stanice vrátí v reprízách do svého vysílání a my se můžeme nostalgicky vrátit o několik let zpátky. Připomeneme si chvíle, kdy se u obrazovky scházela celá rodina a společně se hádalo, co je pravda a co jen smyšlené. Dnes nám v televizi podobný formát možná trochu chybí. A i když už se nové díly nikdy nenatočí, jednou za čas si na ně vzpomeneme, a s nimi i na to zvláštní kouzlo, kdy jsme věřili, že svět je plný tajemství, která se někdy vyplatí nechat bez odpovědi.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, magazin.aktualne.cz