Krásná česká herečka se premiéry svého posledního filmu už nedožila. Když zemřela, bylo jí pouhých 20 let

Byla křehká, talentovaná, nadějná. V pouhých dvaceti letech její život ukončila tragédie, o které dodnes koluje celá řada otázek. Mohla být jednou z nejzářivějších hvězd českého filmu 60. let. Její příběh se však proměnil v krutou pohádku bez šťastného konce.

Co víme o ženě, která by v těchto dnech mohla oslavit narozeniny?

Zrodil se talent

Narodila se 25. září 1948 v Praze. Od dětství projevovala výrazné pohybové nadání, které nadšeně rozvíjela: věnovala se baletu, gymnastice, později se zamilovala i do sportovních disciplín jako tenis, golf, jízda na koni či vodní lyžování. Původně měla v plánu věnovat se medicíně, dokonce dva roky studovala na zdravotnické škole.

Po změně studijního směru dokončila dvanáctiletou školu a zaměřila se na literaturu, ale i módu a film. A to už nikoli jen teoreticky. Přesněji řečeno: měla nakročeno ke skvělé kariéře. Byla totiž také krásná.

Rané kroky Jany Novákové ve světě filmu nebyly prosty výzev: konkurzy, kurzy pro manekýnky, malé role, komparz. Mířila ovšem výš. Jejími idoly byli Gregory Peck, Marcello Mastroianni, Audrey Hepburn a také Kim Novak.

Hvězda stoupá

Již zde se ocitáme před první záhadou. Za její filmový debut je některými považována epizodní role ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965), jiné zdroje však uvádějí, že mohlo jít o jinou Janu Novákovou. Nejistota v tomto bodě přetrvává dodnes. Jisté naopak je, že se v roce 1966 objevila v několika pozoruhodných filmových projektech: například ve filmu O slavnosti a hostech režiséra Jana Němce, dále ve snímcích Martin a devět bláznů či Konec srpna v hotelu Ozon.

Velkou příležitost – a také velký úspěch – znamenala pro Janu Novákovou výrazná role ve slavném parodickém filmu Fantom Morrisvillu z roku 1966. Režisér Bořivoj Zeman si ji vybral mezi více než 400 uchazečkami jako ideální představitelku Mabel, asistentky sira Hanibala Morrise (v podání Oldřicha Nového). A vybral si dobře.

Během dalších dvou let následovaly další role, které Janu Novákovou domestikovaly a etablovaly před kamerou. Její poslední významnou rolí byla britská důstojnice Patricia Watkinson v českém snímku Nebeští jezdci (1968).

Mnichov, svatba a temné stíny

V roce 1967 se Jana Nováková provdala za Eugena Grubera, výrazně staršího a velmi bohatého německého podnikatele. Odstěhovala se s ním do Mnichova. Zpočátku vše vypadalo báječně, jako nový život plný rozevírajících se perspektiv. Získala příležitosti i v německém filmovém průmyslu.

Za leskem rostoucí mediální pozornosti se však rodily problémy. Manželství údajně trpělo žárlivostí, konflikty, tlakem. Podle některých zdrojů přitom obdarovával manžel svou mladinkou ženu drahými dárky. Kombinace, která podněcovala pozornost i kontroverzi. Zdroje uvádějí, že manžel Jany Novákové byl o více než 40 let starší než ona…

Na vzestupu konec

V prvních dnech prosince 1968 se vše obrátilo v největší hrůzu. V mnichovském domě manželského páru došlo k dodnes nevysvětlené tragédii. Eugenu Gruberovi je připisováno, že nejprve Janu zastřelil a poté obrátil zbraň proti sobě.

Zatímco některé zdroje uvádějí, že ji uškrtil, jiné uvádějí střelbu. A zatímco podle některých archivních materiálů byl místem činu Mnichov, podle jiných to byla Praha. Záhada na záhadu se vrší v nepochopitelných rozměrech. A to i přestože její smrt vyvolala ihned značný rozruch a zájem v médiích domácích i německých. Faktem je, že premiéry svého posledního filmu se Jana nedožila. V době úmrtí jí bylo pouhých 20 let.

Další otázky, spekulace a dědictví

Osud krásné Jany Novákové zůstává zahalen tajemstvím. Detailů, které se nikdy nerozluštily, je ještě víc.

Byl někdo potrestán? V dostupných zdrojích nenajdeme potvrzení, že by někdo byl odsouzen nebo obžalován.

Co bylo motivem? V životopisech se míchají fakta a romantické legendy: vedle žárliosti doplňují některé zdroje informace o milostných trojúhelnících, tajemných aférách i o tajném tlaku showbyznysu. Tyto prvky jsou však možná spekulativní, bez faktického zakotvení.

Proč je její jméno po tom všem v podstatě neznámé? Těžko říct… Příliš brzy zmařený osud „budoucí hvězdy“ stojí za připomenutí. I kdyby jen kvůli krátkému myšlenkovému zastavení nad tím, jak rychle se může stát cokoli…

Zdroje: csfd.cz, medium.seznam.cz, krajskelisty.cz