Premiéra českého filmu skončila fiaskem. Po 10 minutách jsem prchala domů a nebyla jsem sama

Sobotní večer v kině se měl stát příjemným zakončením týdne. Namísto toho jsem zažila jedno z největších filmových zklamání tohoto roku. Vstala jsem a odešla už po deseti minutách. A nebyla jsem, bohužel, sama, kdo to udělal.

Hned od začátku bylo tempo neuvěřitelně pomalé, dialogy působily strojeně a celková atmosféra byla tíživá. Film sice obsahuje vtipné hlášky, ale ty se úplně ztrácejí mezi tématy, jako je smrtelná diagnóza, opuštěné dítě nebo zklamání z lásky. 

V tu chvíli mi došlo, že tohle nebude žádná pohodová romantická komedie. Buď marketingové oddělení filmu fatálně selhalo, nebo se tvůrci rozhodli diváky pořádně napálit. Tak či tak, moje trpělivost byla u konce.

Film provází hromada zklamání

Ústřední postavou je houslař Josef, obyvatel pavlačového domu někde na pražské Kampě. Jeho největší pýchou je kaluž na dvoře, kterou bedlivě střeží před vyschnutím, protože z ní pijí ptáci. Má to být jeho symbolické moře, odtud tak pramení název díla. 

Josef v podání Ondřeje Vetchého měl být sympatický chlapík, který vyrábí nádherné housle a je zakoukaný do své sousedky. Jenže celý příběh se točí kolem toho, že mu zbývají pouhé dva měsíce života a on si sepíše seznam věcí, které chce ještě stihnout. Například hledá majitele pro svou fenku Pampelišku nebo shání někoho, kdo bude dolévat ptákům vodu.

Skvělí herci v ne tak skvělém díle

Herecké obsazení vypadalo lákavě, nechyběl v něm Ondřej Vetchý, Jiří Langmajer ani Linda Rybová. Langmajer coby slepý ladič klavírů Václav měl být vtipnou postavou, avšak ve výsledku podle recenzí jeho vtipy nestály skoro ani za zmínku. Linda Rybová jako sousedka Anežka se měla postarat o romantický prvek filmu. Chemie mezi ní a Vetchým však byla nulová. 

Do toho sledujeme postavu mladé houslistky Báry v podání Sary Sandevy. Herečka se kvůli roli učila hrát na housle, první lekce prý byly katastrofální, ale nakonec to zvládla tak, že jí lidé na ulici házeli do pouzdra drobné. Tak jako tak ale postava Báry působí ve filmu poněkud zvláštně. 

Náhle se objeví, má podezření, že by Josef mohl být její otec, pak zjistí, že čeká dítě, přijde o bydlení a nastěhuje se k úplně cizímu člověku. 

Zklamání zažilo více diváků

Jeden z recenzentů se ve svém komentáři vyjádřil takto: „Divák nemusí být žádný Columbo, aby uhodl, co v další větě někdo řekne nebo co se stane. Kdosi se tu zjevně bál dramatičtějších nebo vyhrocenějších scén.“ Tvůrci se prý inspirovali japonskou kinematografií, konkrétně díly režiséra Hirokazu Koreedy. 

Filmaři natáčeli na spoustě míst po celé republice. Kromě Prahy a Skutče točili také v Ústeckém či Plzeňském kraji a několik scén vzniklo dokonce na Slovensku. Pavlačový dům, kde Josef bydlí a má dílnu, najdete ve Skutči. Hospoda, kde se postavy scházejí na šachové partie, je ve skutečnosti Hostinec U Tunelu v pražském Karlíně.

O režii a scénář se postaral Martin Horský, režisér úspěšných snímků jako Ženy v běhu nebo Srdce na dlani. Proto byla má očekávání vysoká, čekala jsem příjemnou českou komedii, která pobaví a možná i dojme.

Horského letošní novinka

Film, ze kterého jsem utekla, byl Moře na dvoře. Název odkazuje na louži, kterou hlavní hrdina považuje za své moře. Poetická metafora, která ale ve filmu působí tak křečovitě, až to bolí. Josef chrání louži před vyschnutím, aby ptáci měli kde pít. Ale ani tato krásná myšlenka nedokáže zachránit celý film.

Nejvíc mě mrzí promarněná příležitost. Příběh houslaře, který si na sklonku života plní sny, mohl být dojemný a inspirativní. Herci jsou skvělí, lokace půvabné, téma nadčasové, jenže zpracování mohlo být určitě lepší. A ta filmová louže měla možná raději vyschnout hned na začátku, stejně jako moje naděje na příjemný filmový večer.

Zdroje: csfd.cz, cervenykoberec.cz, cs.wikipedia.org