Nejslavnější „záporák“ Král Kazisvět vedl dva různé životy. Jeho skutečný příběh byl mnohem silnější než filmová role

Když se řekne „Král Kazisvět“, většina Čechů si představí jediného herce. Muže s pevným hlasem, přesvědčivým výrazem a noblesou, která zvládla i tu nejzápornější roli. V jedné dekádě se stal jednou z nejvýraznějších tváří domácího filmu a divadla, v další zase neúnavným ambasadorem sportovního týmu. Jeden život, ale dvě velké lásky: herectví a fotbal.

Na přelomu padesátých a šedesátých let hrál záporáka, kterého si diváci pamatují dodnes. O něco později se ale začal psát příběh jeho druhé životní dráhy, fanouškovské a organizační. Martin Růžek, výrazná osobnost české kultury, byl nejen ikonickým filmovým Kazisvětem, ale také dlouholetým vůdcem slávistických příznivců. V obojím šel na věc s autoritou, elegancí a vytrvalostí.

Kazisvětem se stal po čtyřicítce

Na konci padesátých let se Růžek ocitl v jedné z rolí, které mu přinesly nesmrtelnost. V pohádce Princezna se zlatou hvězdou z roku 1959 ztvárnil krále Kazisvěta IV., aristokratického tyrana, který do příběhu vstoupil s přesvědčivou razancí. V době natáčení mu bylo jedenačtyřicet a jeho herectví dalo postavě rozměr, který dodnes patří mezi ty nejpamětihodnější prvky této legendární pohádky.

Obsazení filmu potvrzuje, jak silná sestava se tehdy sešla. Marie Kyselková, Josef Zíma, František Smolík a vedle nich Růžek jako Kazisvět, sloužící jako výborná protiváha k princezně Ladě. Díky střihu, kameře i kostýmu role přesně sedla na jeho osobnostní typ. Důstojný, autoritativní, ale nikdy karikaturní. I proto se k Růžkovi Kazisvět v dalších letech neustále vracel jako synonymum.

Z odstupu se ukazuje, že šlo o víc, než jen jednorázový zásah do žánru. Růžkův výkon pomohl definovat, jak může v českých pohádkách vypadat dokonalý záporák. Takový, který není přepjatý, ale přesný a charakterový. Média často připomínají, že dětem naháněl respekt a dospělým imponoval svojí hereckou jistotou.

Od jeviště k fotbalovým tribunám

Mimo kameru a divadlo byl Růžek celoživotním slávistou. V šedesátých letech patřil mezi osobnosti, které se zasazovaly o návrat tradičního názvu Slavia (po poválečném období přejmenování na Dynamo). V roce 1965 byl zvolen předsedou Odboru přátel Slavie a ve funkci setrval až do roku 1983. Nešlo jen o čestnou funkci „na vizitku“, ale Růžek klub aktivně reprezentoval, pomáhal mu svými kontakty i diplomatickými schopnostmi a popularizoval jej u široké veřejnosti.

O jeho roli u Slavie svědčí i vzpomínky samotné fanouškovské organizace a klubu. Odbor přátel ho označuje za „legendárního předsedu“, který dokázal propojovat svět kultury a sportu a pro Slavii pracoval dlouhodobě a systematicky. Také oficiální web Slavie ho řadí mezi významné osobnosti klubových dějin.

Pamětníci připomínají, že právě v éře Růžkova předsednictví se fanouškovská základna klubově organizovala, hledala podporu a postupně posilovala své postavení. Z rozhovorů a dobových materiálů vyplývá, že Růžek byl pro Slavii nejen tváří, ale často i mozkem, který uměl vše zařídit.

Herec s biografií větší než filmografie

Růžek patřil téměř třicet let k oporám činohry Národního divadla a jeho filmografie zahrnuje desítky titulů, od Adéla ještě nevečeřela přes Cirkus Humberto až po Doktora z vejminku. Biografické medailony připomínají, že se narodil v roce 1918 v Červeném Kostelci, herecké jméno přijal po válce a patřil ke generaci, která propojila první poválečné desetiletí s moderní televizí a filmovou érou.

O Kazisvětovi se často mluví jako o jeho nejzásadnější pohádkové roli, ale stejně silnou stopu zanechal právě svou činností mimo plátno, jako organizátor a hybatel fanouškovského života. To, co pro film představovala jeho noblesa a autorita, přenesl i na tribuny a do klubového zákulisí. I proto na něj slávisté dodnes vzpomínají s respektem.

Martin Růžek je krásným případem, že člověk může mít dvojí kariéru, aniž by jedna ubírala na váze té druhé. V padesátých a šedesátých letech se zapsal do filmových dějin jako legendární Kazisvět. V následujících dekádách spojil své jméno s červenobílou. Vstoupil sice do světa pohádkového zla, ale jeho srdce dlouhodobě patřilo fotbalu. A Slavii především.

zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, prazsky.denik.cz