V 52 letech se v Pyšné princezně objevil jen na pár sekund. A přesto se stal legendou, kterou si diváci pamatují dodnes

Když v září 1952 vstoupila do československých kin Pyšná princezna, mezi vedlejšími postavami se objevil i herec, který už tehdy patřil k oporám tuzemské scény. Bylo mu dvaapadesát a jeho „dospělá“ civilní autorita přesně seděla k figuře hospodáře, jednoho z pevných bodů světa Bořivoje Zemana. O dvě dekády později měl tento herec na kontě desítky rolí napříč žánry a zapsal se mezi tváře, které pomáhaly formovat český film.

Otomar Korbelář se narodil 3. listopadu 1899 a mezi filmem, divadlem i rozhlasem pendloval s lehkostí profesionála. V Pyšné princezně, která měla premiéru 26. 9. 1952, ztvárnil „hospodáře“, drobnou, ale přesnou roli, která perfektně zapadla do rekordně navštěvované pohádky. Jeho kariéra ovšem začala již dávno předtím. Trvala až do poloviny 70. let, kdy se objevil i v mezinárodním titulu Sarajevský atentát.

Pyšná princezna jako rekordní úspěch

Pyšná princezna měla premiéru 26. září 1952 a byla natáčena v letech 1951 až 1952. Korbelář v ní figuruje jako hospodář a v době premiéry tohoto legendárního snímku mu bylo již 52 let. Po vzoru dalších herců, jako Martin Růžek, tak na jednu ze svých nejvíce kultovních rolí čekal až do pozdního věku.

Film Bořivoje Zemana patří k nejnavštěvovanějším tuzemským filmům vůbec. Dobové statistiky uvádějí přes 8,2 milionu diváků v českých kinech. Úspěch pomohla zajistit i široká herecká sestava kolem ústřední dvojice Aleny Vránové a Vladimíra Ráže. Korbelářova drobná, ale poctivě zahraná okrajová scéna perfektně dotvářela přesvědčivý obraz venkovského světa.

Pro Otomara Korbeláře byla jeho drobná role v pohádce Pyšná princezna jen jeden z celé řady titulů první poloviny 50. let, v nichž využíval svůj klidný projev a přirozenou autoritu. I proto je tato role zapamatovatelná až do dnešních dní, ačkoli se jednalo o roli vedlejší.

Dvacet let poté aneb vyzrálá tvář českého filmu

Ještě před pohádkou Pyšná princezna měl Korbelář na kontě výrazné role, jako ve filmech Jan Roháč z Dubé z roku 1947 nebo Pytlákova schovanka z roku 1949. Na přelomu 40. a 50. let se tak stal známou tváří, která dokázala být noblesní i přísná, dle toho, co žánr vyžadoval. Filmografie dostupná na internetu jeho kontinuitu dobře ilustruje.

Na začátku 70. let, tedy přibližně 20 let po Pyšné princezně, se Korbelář objevuje v dalších významných titulech a televizních projektech. Patřil v té době mezi spolehlivé pilíře hereckého obsazení coby typ, který nese děj i v podpůrných úlohách. Tím psal dějiny ve smyslu kontinuální přítomnosti v populárních dílech své doby.

Rok 1975 přinesl historický velkofilm Sarajevský atentát, kde Korbelář rovněž figuroval v hereckém obsazení. Jde o příklad pozdní fáze jeho filmové dráhy, kdy navzdory věku stále natáčel a podílel se na titulech s přesahem i mimo Československo.

Divadlo, film i rozhlas: profesionál napříč médii

Vedle filmu byl Korbelář dlouhá léta spjat s Divadlem na Vinohradech, kde figuroval jako opora činohry v několika obdobích, ale i dalšími pražskými scénami. Můžeme tak dohledat jeho jednotlivé etapy v Olomouci a v Plzni, přechod do Prahy i pozdější působení v Karlíně. Tato divadelní mapa vysvětluje, proč byl jeho filmový projev tak vypracovaný a přesný. Byl totiž výsledkem dlouholetého úsilí na divadelních prknech.

Životopisná hesla přidávají i další detaily, jako jeho hudební nadání v mládí, častou spolupráci s rozhlasem a charakteristický melodický hlas. Právě rozhlasové projekty rozšířily jeho dosah k publiku mimo velká kina a velké scény. Tím dokonale upevnily rozpoznatelný rukopis jeho herectví.

Když Korbelář 30. listopadu 1976 v Praze zemřel, zanechal za sebou více než čtyři desítky filmových a televizních rolí napříč pěti dekádami. Součet divadelních sezón, filmů a rozhlasových prací z něj činí typ herce, který nestavěl na okázalosti, ale na solidnosti. A právě tímto přístupem se nesmazatelně zapsal do paměti české kinematografie.

zdroje: filmovyprehled.cz, encyklopedie.idu.cz, csfd.cz