Ženy po nich kdysi šílely víc než po Modern Talking. Dnes byste je nepoznali

Čas od času se objeví nějaká kapela, ať u nás či ve světě, z níž jsou u vytržení jak běžní posluchači, tak odborníci. A přitom se v hudebním světě nedá skoro nic říct s určitostí. Písničky se buď líbí nebo ne. Je pravda, že určitou roli, zejména u žen a dívek, hraje i charisma muzikantů a zpěváků. Po některých z nich šílí i dívky školou povinné.

Hudební svět si běží jakýmsi svým vlastním tempem a pak se náhle objeví skupina, která všechno obrátí naruby. Jako by se v jednom okamžiku propojilo cosi magického: talent, charisma, vhodné načasování, touha publika po něčem novém. A zničehonic je tu fenomén, který zasáhne obrovskou část veřejnosti.

Náhlá exploze popularity

A když se k tomu jmenovanému ještě přidá výrazný vzhled nebo osobitý styl, vzniká cosi, co přesahuje samotnou hudbu. Některé kapely se stanou ikonami doslova přes noc. Hudební znalci analyzují, co ten výbuch popularity způsobilo. Je to jiný zvuk či nečekaná kombinace žánrů? Nebo jen to, že kapela dokázala zachytit atmosféru doby lépe než kdokoli jiný? Někdy je to směsice všeho. A jindy je to zkrátka magie, která se nedá vysvětlit. Hudba přináší emoce, a to buď funguje nebo ne.

Muzika nás obohacuje a formuje, i když si to mnohdy ani neuvědomujeme

Hudba se od nepaměti podílí na kultivaci člověka: formuje jeho citlivost, vkus i schopnost správně pohlížet na svět kolem sebe – vnímat cizí emoce a prožívat ty vlastní. A právě proto, když se objeví kapela, která má v sobě něco výjimečného, lidé to poznají okamžitě. Ať už jde o nezaměnitelné hlasy či jedinečné melodie, které se vám usadí v hlavě na celé týdny. Anebo může posluchače ohromit energie, která při produkci z pódia doslova sálá.

Hudba je čímsi, co lidi, bez ohledu na národnost či barvu pleti, spojuje. Je naším společným jazykem. A nedá se zřejmě vůbec ničím jiným nahradit. Přináší radost a umí utěšit, když je člověku ouvej. Myslím, že hudebníci jsou šťastní lidé. Ale my, vnímaví posluchači, rovněž.

Některé kapely přežijí desetiletí, jiné zmizí jak pára nad hrncem

Některé z takových kapel se udrží na výsluní i desítky let, jiné zazáří a zhasnou. V čem to vězí, těžko říct. Někdy nás ohromí hudební skupina několika písničkami, které jsou sice dobré a odpovídají trendu doby. Ale může se stát, že se kapela nikam neposouvá a nám časem zevšední. A jiné zrají jako víno, vyvíjejí se, přizpůsobují se nové době i novým posluchačům a jejich hvězda nehasne.

Kdo nezažil, neumí si představit, co udělal s dívkami Lunetic

V Československu děvčata omdlévala, když se objevila naše chlapecká skupina Lunetic. Mladí kluci a písnička Máma tak dojemná, že si holky rvaly vlasy. Zejména, když mládenci ke zpěvu přidali tehdejší moderní taneční kreace. Tehdy do nich bylo zamilované celé ženské pokolení: od desetiletých děvčat až po babičky. Ale i moje generace to měla podobné. Třeba, když se objevil Michal David, Meky Žbirka nebo Dalibor Janda. Na většinu jejich písní se nedá zapomenout.

A stejné to bylo s německou kapelou Bad Boys Blue

Ta se na scéně objevila v roce 1984. Jejím hudebním stylem bylo převážně disco; oficiální žánrové zařazení dance-pop. Klasické osmdesátkové songy k poslechu i k tanci. Vzpomínáte si ještě: You’re A Woman, Pretty Young Girl, A World Without You… Největší ohlas kapela zaznamenala právě v 80. letech. Tehdy po ní šílely holky víc než po Modern Talking. A to je co říct!

Kapela Bad Boys Blue přečkala dobré i zlé časy a svoje prozatím poslední studiové album vydala v roce 2020. Z mladíků se mezitím stali senioři, takže by je tehdejší fanynky ani nepoznali. Avšak čas je nemilosrdný a podepíše se na každém. I z nás jsou skoro babky, a věřte, že kdyby nás tenkrát Bad Boys Blue znali, dnes by nás také nepoznali. Letos vyjela na velké turné po východní Evropě. Hrála v Litvě, v Rusku a v prosinci měla dva velké koncerty v Polsku, a to ve Štětíně a v Lodži. I když tato kapela dnes už není u nás tak známá, ve východní Evropě je stále ve velké oblibě.

Zdroje: Wikipedia, DeníkN, BadBoysBlue