Za socialismu luxusní místo, kam chodila jen elita. Dnes je tam místo zlatých podlah jen bláto a tráva

Za normalizace patřil k nejluxusnějším objektům v republice. Nocovali tu Brežněv i Arafat a prezidentské apartmá měřilo 400 metrů čtverečních. V roce 2014 jej zbourali. Dnes tam roste tráva a hrají si děti. Z exkluzivity pro vyvolené se stal veřejný park.

Hanspaulka v sedmdesátých letech byla klidná vilová čtvrť s rodinnými domy a zahradami, kam vtrhla obrovská stavba mající pět pater a skoro deset tisíc metrů čtverečních zastavěné plochy. To byl luxus, jaký v tehdejším Československu nikdo neznal.

Hotel nevyrostl jinak než jako demonstrace síly. Komunistická strana rozhodla v prosinci 1969 o vybudování reprezentativního objektu pro zahraniční delegace. 

Projekt za astronomickou částku

V roce 1971 proběhla architektonická soutěž a vyhrála ji čtveřice Jaroslav Paroubek, Arnošt Navrátil, Radko Černý a Jan Sedláček s nápadem, který byl tehdy revoluční. Pět pater mělo kopírovat terén bývalých Petschkových zahrad tak, aby stavba plynule sledovala svah. 

O čtyři roky později, v roce 1975, se do toho pustili pod dohledem Vasila Biľaka, jedné z nejkontroverznějších postav normalizace, a šetřit se nemělo. Použily se nejmodernější technologie, prvotřídní materiály a k vybavování přizvali hvězdy jako sklářského výtvarníka Stanislava Libenského na lustry a designéra Zbyňka Hřivnáče na nábytek.

Keramiku navrhoval Štěpán Kotrba a luxusní apartmány řešil architekt Milan Rejchl. Hotel byl dokončen v roce 1981 za astronomických 800 milionů korun, což byla na tehdejší dobu neuvěřitelná částka.

Vstup jen pro vybrané

V květnu 1981 byl hotel slavnostně otevřen, ale běžní občané se dovnitř nedostali. Určen byl výhradně pro zahraniční vládní mise, stranické delegace a komunistické předáky. Mezi hosty patřili například Jásir Arafat nebo Leonid Iljič Brežněv. 

Kapacita hotelu zahrnovala 136 pokojů plus konferenční prostory, restauraci a bazén, přičemž prezidentské apartmá měřilo téměř 400 metrů čtverečních, což překračovalo rozlohu běžného rodinného domu.

Z každého pokoje viděli hosté přímo na Pražský hrad. Hotel byl pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti a postupem času se kolem něj vynořily různé legendy o „temné minulosti“. Co se tam ale doopravdy odehrávalo, už nikdo nezjistí. Složky StB týkající se hotelu byly hned po revoluci pečlivě zničeny.

Pád železné opony i hotelu

Revoluce v listopadu 1989 celou situaci otočila. Komunisté odešli, hotel se otevřel každému a Praha ho převedla do správy městské části Praha 6, kde měl fungovat jako luxusní pětihvězdičkový hotel, ale brzy bylo jasné, že má obrovské problémy. Protože byl příliš velký, provoz požíral peníze jako šílený a bez masivní rekonstrukce to nemělo do budoucna cenu.

Rok 2002 přinesl prodej hotelu za 501 milionů společnosti Falkon Capital, přičemž firma neměla s provozováním hotelů vůbec žádné zkušenosti, což byl první varovný signál. V roce 2013 objekt koupila skupina PPF vlastněná Petrem Kellnerem a následně oznámila plán hotel zbourat a na místě garáží vybudovat školu Open Gate.

Poslední pokus zachránit hotel

V únoru 2013 podala skupina odborníků návrh na prohlášení hotelu za kulturní památku s argumentem, že architektura respektuje terén způsobem v Česku ojedinělým a vnitřní výzdoba představuje ucelenou kolekci dobového umění a designu. Ministerstvo kultury ale zamítlo zahájení řízení. 

Ne všichni však chtěli hotel zachránit. Spousta architektů a místních obyvatel demolici podporovala.

Poslední měsíce v provozu

Prosinec 2013 přinesl povolení k demolici od stavebního úřadu a protože se nikdo neodvolal, odstartovala v lednu 2014 první fáze s vyprázdněním prostor, odstraněním rozvodů a likvidací azbestu, po čemž následovalo v březnu samotné bourání.

V červnu 2014 zmizely poslední zbytky a zůstala jen suť k vytřídění a zasypání. Stovky uměleckých děl z hotelu skončily převážně v Uměleckoprůmyslovém muzeu a soukromých kolekcích, ale část se zachránit nepodařilo.

Na místě hotelu je dnes park se 329 zachovanými stromy a novou zelení, přičemž plánovaná škola Open Gate se nakonec nepostavila kvůli problémům se stavebními povoleními. Kellnerova nadace místo toho zřídila venkovní galerii s osmi sochami Tonyho Cragga a dětským hřištěm. 

Zdroje: cs.wikipedia.org, archiweb.cz, vltava.rozhlas.cz