Za první republiky sem mířila pražská smetánka. Dnes tu straší jen ruiny, bezdomovci a zákaz vstupu

Za první republiky sem jezdily tisíce lidí. Hrál tu orchestr R. A. Dvorského, tančili tu Oldřich Nový s Adinou Mandlovou a prezident Masaryk tu rád obědval. Atmosféra strhující, výhled na Prahu úžasný. Dnes tam však najdete jen sutiny, bezdomovce a cedule „Vstup zakázán“. 

V říjnu 1929 se konalo slavnostní otevření, na které dorazilo padesát tisíc zvědavých návštěvníků, aby viděli nablýskanou bílou stavbu tyčící se nad Vltavou, kde hrála kapela, lidé tančili a šampaňské teklo proudem. Právě takhle si to vysnil podnikatel Václav M. Havel, otec pozdějšího prezidenta. 

Na cestě po Americe ho uchvátila restaurace na skalním výběžku nad Tichým oceánem a rozhodl se přenést podobnou vizi do Prahy. Na barrandovských skalách tak vznikl areál schopný pojmout tisíce návštěvníků.

Šest měsíců do otevření

Václav M. Havel svěřil zakázku architektovi Maxi Urbanovi, který měl vytvořit něco mimořádného, a ten předvedl mistrovský kus práce. Za šest měsíců vyrostla funkcionalistická stavba s vyhlídkovou věží, francouzskou restaurací, kavárnami a terasami.

Celá stavba zářila v pražských městských barvách, tedy ve žluté a červené. Autoři tím vzdávali hold metropoli a zároveň chtěli na objekt upozornit, jak vzpomíná Havel starší. Hlavní restaurační sál měl prosklení ze tří směrů, venkovní prostory nabízely místa až pro 3 000 hostů. V nejvyšší části věže čekala další luxusní restaurace s výhledem na celou Prahu. 

Speciální autobus z centra zdarma

Obchodní heslo „Za Prahou a přece v Praze“ se ukázalo jako trefné, protože terasy byly poměrně snadno dosažitelné. Nová silnice umožňovala příjezd autem, z Jiráskova mostu jezdil speciální autobus a tramvaj číslo pět vozila hosty do Hlubočep, odkud pokračovali pěšky přes park na terasy.

Chodila tam hlavně střední vrstva toužící okusit milionářský luxus. O ten se postaraly francouzské pokrmy, skvělý servis, orchestr a parkety plné tanečníků, které dotvářely opojnou atmosféru, na kterou pamětníci vzpomínají s rozněžněním i teď.

Prezidentův oblíbený stůl

Místo nebylo jen pro movité. Ale ti nejmocnější a nejbohatší tam chodili opakovaně. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk sem často zajížděl z Lán na osobní schůzky. Právě T. G. M. navrhl použití praktických čtvercových stolů vhodných pro pracovní jednání, kterým se pak říkalo prezidentské. Jeho syn Jan terasy rovněž rád navštěvoval.

Známí herci to sem měli blízko z filmových ateliérů. Na parketu kroutili boky Oldřich Nový, Vlasta Burian, Svatopluk Beneš nebo třeba Adina Mandlová. 

Burian tu hledal Tři vejce do skla

Na terasách vznikala i spousta našich filmů. Natáčela se tu například nezapomenutelná Burianova scéna hledání Tří vajec do skla za nejnižší cenu. Kam jinam by se také ze sousedního Barrandova jezdilo. Krásně zachycené jsou terasy i v díle Vladislava Vančury Před maturitou z roku 1932. Rozhovor probíhal v restauraci s řekou a železnicí v pozadí. 

Nejstudenější bazén v Praze

Ve třicátých letech doplnili areál o bazén. Ležel dole v opuštěném lomu a s restaurací ho propojovala lanová dráha. První padesátimetrový plavecký bazén v celé republice měl vždy plno, přestože jeho voda patřila k nejchladnějším v metropoli.

Sportovní vyžití nabízel komplex mezi řekou a železniční tratí. V místech dnešní Strakonické fungovalo deset tenisových dvorců, hřiště na volejbal a basketbal, písčitá pláž a loděnice. Když se počasí zkazilo, sportovci se mohli ukrýt v zastřešené klubovně.

Znárodnění a konec slávy

Únor 1948 znamenal znárodnění, objekt přešel do státních rukou a tím začal jeho pád. Finance na udržování rozsáhlého areálu zkrátka nebyly. Jako první zchátral populární bazén pod skalami, kde naposledy lidé plavali v roce 1966.

Restituce v roce 1992 vrátila terasy Havlům, následovaly majetkové přesuny v rodině a nakonec to celé vlastnila Dagmar Havlová, která objekt v roce 1994 zavřela a nechala chátrat. 

V roce 2001 shořel bar Trilobit, kde tehdy bydleli bezdomovci, a o dva roky později Dagmar prodala většinový podíl někomu, koho neznáme.

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, archiweb.cz, e15.cz