Před 40 lety jsme pohádku S čerty nejsou žerty obdivovali. Dnes se z ní zvedá divákům kufr

Jako děti se koukáme na spoustu pohádek, které nám nepřipadají nijak zvláštní. Když se ale staneme dospělými, začneme si všímat, že vše není takové, jak se nám na první pohled zdálo. Najednou vnímáme pohádkové příběhy trochu jinak a některé věci nám připadají kruté. Jedna taková děsivá scéna je součástí jedné z nejpopulárnějších českých pohádek.

Před nedávnem jsem si pustila pohádku s tím, že se odreaguji a na chvíli vypnu hlavu. Stal se ale přesný opak. Při jedné scéně jsem se úplně sesypala. Najednou mi totiž připadala mnohem horší, než jak jsem ji vnímala kdysi. Přitom, když jsem ji sledovala jako dítě, nic to se mnou neudělalo.

Děti vnímají svět jinak

To, že děti přemýšlejí jinak než dospělí lidé, je všeobecně známý fakt. Upozornil na to například psycholog Jean Piaget. Ten tvrdil, že děti zpracovávají informace jinak než dospělí a že jejich inteligence se získáváním přizpůsobuje a rozšiřuje s tím, jak děti poznávají svět kolem sebe.

Dle jeho teorie si dítě prochází ve vývoji čtyřmi fázemi. První z nich je senzomotorické stadium, při kterém dítě poznává svět všemi smysly. V této fázi dochází také k vývoji myšlení, kdy se dítě učí provádět fyzické činnosti a také se u něj vyvine objektní stálost. To znamená, že si je vědomo toho, že věci existují, i když je zrovna nevidí.

Další fáze je stadium předoperační a stadium konkrétních operací. Při tom prvním se u dítěte začíná rozvíjet řeč a fantazie. Dítě si dokáže vytvořit představu o tom, jak věci vypadají. Ve stadiu konkrétních operací se začíná rozvíjet logické myšlení. Dítě začíná být schopné vnímat svět očima druhých, a také chápe, že existuje možnost vrátit věci do původního stavu.

Do poslední fáze patří stadium formálních operací. Dítě začíná být schopné přemýšlet a uvažovat hypoteticky a abstraktně a také zvládne pracovat s daleko větším množstvím informací. Díky tomu je schopné vnímat různé možnosti a také experimentovat se svými vlastními úvahami.

Proč jsou děti hlasité?

Děti dokážou být hodně hlasité. Asi každý zažil situaci, kdy potkal dítě, které křičelo a mluvilo velmi hlasitě, i když to nebylo vůbec potřeba. Má to ale svoje důvody. Děti totiž vnímají zvukové vjemy jinak než dospělí a jsou pro ně důležitější než detaily viditelné okem.

„Jednou z hlavních příčin, proč jsou děti hlasitější, je vývoj mozku. Dětská přední kůra mozková, která je zodpovědná za kontrolu impulzů a sebeovládání, není plně vyvinuta. To znamená, že děti mají omezenou schopnost řídit své chování, což se projevuje hlasitějšími a impulzivnějšími reakcemi. Jakmile děti začínají chodit do školy, učí se sociálním normám a postupně si víc uvědomují samy sebe, což jim pomáhá učit se ovládat svůj hlas lépe,“ vysvětluje psycholožka Kateřina Synková.

Proto děti také volí úplně jiný styl komunikace, než je tomu u dospělých. Aby vyjádřily své emoce a pocity, používají hlasité projevy, protože zpracovávají lépe zvukové podněty než zrakové, takže je pro ně přirozené při komunikaci například zvýšit hlas. „Další faktor, který ovlivňuje dětský způsob mluvení, je odlišné zpracování řeči. Děti se víc zaměřují na takzvané zvukové vlastnosti řeči, jako jsou rytmus, přízvuk a intonace, což je může vést k používání hlasitějšího hlasu, zvláště když se snaží sdělit důležité informace,“ uvádí Synková.

Tenhle film jsme v dětství vnímali úplně jinak

Tuhle pohádku jsme jako malí milovali, ale čím jsme starší, tím nám může připadat mnohem strašidelnější. Jedná se o film S čerty nejsou žerty. Sice je to pohádka, která má šťastný konec, ale její pekelné scény občas opravdu nahání hrůzu a můžou vyvolat v divákovi velmi nepříjemné pocity.

Až dnes se nám z ní zvedá kufr

Příběh vypráví o chamtivé maceše, která připraví svého nevlastního syna Petra téměř o všechno. Z jejího falešného charakteru se nám dnes zvedá kufr, ale dřív jsme její hroznou povahu příliš nevnímali, protože jsme byli nadšení, že máme novou pohádku. Petr následně zažívá různé situace, od neopětované lásky po vězení, až po setkání s věrným a spravedlivým přítelem, kterým dle názvu pohádky nemůže být nikdo jiný než samotný čert.

Pohádka je vytvořená na základě knižní předlohy Boženy Němcové a navzdory jejím děsivým scénám si v internetových recenzích vede dobře. Diváci si ji velmi oblíbili a na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze získala neuvěřitelných 89 %. Jaký názor na ni máte vy, také patříte ke skupině, která se u pohádky kdysi popadala za břicho, ale dnes na ni již nahlíží trochu jinak?

Zdroje: idnes.cz, utukutu.cz, csfd.cz