Jméno, které se kdysi dávalo jen královnám. Dnes patří k nejčastějším v zemi a má ho přes 60 tisíc lidí
Jsou jména, která se v dějinách objevují pramálo, často jsou to jména, která byla určena šlechtě. Ta, která by pomalu mohla mít vlastní erb, protože je nosily hlavně královny. Přesně jedno takové patřilo třem významným ženám v české historii a dnes je přitom dost populární.
U nás existuje jedno ženské jméno, které se po staletí vracelo na královský dvůr znovu a znovu. Jedna jeho nositelka byla poslední z významného rodu na českém trůně a zároveň matkou budoucího císaře. Jiná přišla z Polska, dvakrát byla korunována a po druhém ovdovění se stala klíčovou postavou české politiky. Další se objevuje v lucemburských rodokmenech.
Jemné s tvrdou historií
A právě tohle je na tom fascinující. Většina lidí zná ty příběhy jen okrajově, často jen podle toho, čí to byla žena. Jenže když se na to podíváme pozorněji, zjistíme, že to nebyly žádné bezbranné ženy, jak tomu tak dříve bylo. Jedna z nich se nebála jít proti silné šlechtě, a to i přes to, že tím trpělo její manželství.
Jiná si dokázala vybudovat dvůr, který měl takový punc, že se o něm psalo jako o konkurenci samotné Prahy. A další se zapsala do paměti politickou obratností i osobními vztahy. Z dnešního pohledu to působí skoro jako paradox. Jméno, které zní jemně, se v historii pojí s tvrdými časy a s ženami, které byly tvrdé jako skála a které musely vydržet tlak, jaký si dneska v běžném životě ani neumíme představit.

Královský původ, který se nenápadně vrátil do módy
Dlouho platilo, že tohle jméno zní až „příliš vznešeně“. Že se hodí spíš na šlechtický dvůr než do chudých rodin. V moderní době ale zažilo podobný rozmach jako průmysl a začalo být čím dál častější. Poslední dekády ukázaly růst jeho oblíbenosti. Lidé ho začali dávat dcerám čím dál častěji a najednou se z něj stalo jedno z nejvýraznějších jmen nové generace.
Počet těchto jmen v Česku stále roste. V roce 1999 ho mělo 30 652 žen, v roce 2006 už 40 292 a 2016 jsme už měli 61 517 Elišek.
Ještě zajímavější je sledovat trend na novorozeňatech. V lednu 2008 šlo podle údajů ČSÚ o třetí nejčastější ženské jméno mezi novorozenci. A od roku 2010 až do roku 2016 už získalo dokonce první příčku. Takže z jména, které znělo jako jméno pro královnu se nakonec stal moderní fenomén.
Co vlastně to jméno znamená
Jméno má původ v hebrejském eliševa’, s významem „Bůh je má přísaha“ nebo „věřím“. Elišek je navíc teoreticky ještě víc. Její alternativou je totiž jméno Alžběta, což je důležité hlavně historicky, protože v minulosti byla Alžběta synonymem pro českou Elišku.
V cizích jazycích má tohle jméno celou rodinu podob. V Anglii se potkáte s Eliza nebo Elizabeth, ve Francii s Élise a v Německu i skandinávských zemích s Elisabeth. Itálie má svoji Elisabettu nebo Elisu. No a u nás doma vychází z Elišky například Ela, Elča, Eli, Elí, Elinka, Elis nebo Elíza. Eliška slaví svátek v českém kalendáři 5. října a ve slovenském 7. října. Takže jestli nějakou znáte, máte čas.
Proč nám zůstala královna
Vraťme se na chvíli k ženám, které toto jméno proslavily. Nebyly to žádné měkkoty ve stínu králů. Jedna z nich byla poslední Přemyslovnou na českém trůně, manželkou Jana Lucemburského a matkou Karla IV. V době, kdy byl král často mimo zemi a doma se mezi šlechtou stupňovaly spory, se snažila udržet moc i vliv v českém království. Právě tyhle střety nakonec přerostly v otevřený konflikt, který vešel do dějin jako válka dvou královen.

Druhá výrazná panovnice pocházela z Polska a na český trůn usedla dokonce dvakrát. K tomu nosila i polskou korunu. Po sňatku přijala jméno Alžběta podle svaté Alžběty Durynské. U nás byla známá jako Eliška Rejčka. Po smrti obou manželů si dokázala vybudovat silné postavení a velký vliv. Nejvíc je to vidět na Hradci Králové, který díky ní získal mimořádnou prestiž. Později i v Brně, kde založila slavný klášter se špitálem a monumentální bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Možná právě proto má tohle jméno u nás dodnes tak silné postavení. Zní vznešeně, nese s sebou kus historie, ale přitom působí roztomile a moderně.
Zdroje: wikipedie.cz, krestnijmeno.cz, wikipedie.cz
