Češi propadli jménu po loupežníkovi z pohádky. Dceři ho dal i jeden z nejoblíbenějších českých herců
Sledovat v Google Zprávách
Někdy si říkám, že rodiče při narození dítěte vlastně nikdy nevybírají jen jméno. Vybírají vzpomínku. Pocit nebo příběh. Něco, co jim uvízlo v hlavě a odmítá odejít. Kdysi dávno se jména dědila po rodičích či prarodičích. V každé rodině se našel nějaký Josef, Marie nebo Anna. Dnes je to jiné. Stačí jeden film, pohádka nebo knížka, které člověka zasáhnou ve správnou chvíli. A zrodí se nápad, který skončí v rodném listu.
Mám pocit, že stále častěji pojmenováváme své děti podle toho, co zrovna běží v televizi. A vlastně se tomu ani nedivím. Znáte tu situaci, když se vám v hlavě usadí nějaká vtíravá písnička a vy si ji pobrukujete celé dny, až vám to leze na nervy? Se jmény je to podobné. Zaslechnete něco neobvyklého a přemýšlíte o tom další tři dny. Tak se stává, že jména filmových a pohádkových hrdinů se v porodnicích objevují docela často.
Když rodiče nehledají v kalendáři
Dnešní rodiče jsou mnohem odvážnější než generace před nimi. Nechtějí, aby jejich dítě bylo jedním z pěti stejně pojmenovaných spolužáků. Hledají něco osobitého. A právě tady často přichází ke slovu filmová tvorba. Ne proto, že by si někdo myslel, že dítě zároveň přebere povahu postavy. Spíš proto, že jméno je spojené s příběhem, který nás baví, se vzpomínkou, anebo nás přitahuje svou neobvyklostí.
Kdyby někdo před čtyřiceti lety přišel na matriku s některými dnešními jmény, a ještě po filmové či pohádkové postavě, úřednice by ho nejspíš vyhodila. Až teprve po sametové revoluci se začala postupně objevovat jména, která by předtím neprošla.
Ten, který se originality nebál
Podobnou cestou se vydal herec, který má k silným příběhům vztah už ze své profese. Narodil se v roce 1983 a jeho cesta k herectví nevedla přímo. Nejprve totiž vystudoval zeměměřičství a teprve poté zamířil do uměleckých vod. Jeho divadelní kariéra začínala v Chebu, pokračovala v Plzni, a nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských.
Když ještě přidám, že ho znáte jako doktora Šamberu z Ordinace v růžové zahradě 2, viděli jste ho v Cestách domů i v Modrém kódu, bude jasné, že se jedná o herce Petra Konáše. Na filmovém plátně debutoval v thrilleru Raluca v roce 2014. A co rád dělá mimo kamery? Je zručný kutil, hraje fotbal, lyžuje a umí na saxofon. Proč jsem se ale od povídání o jménech přesunula k herci? Právě on dal své dceři pohádkové jméno.
Od televizní obrazovky až do rodného listu
Když se Petru Konášovi a jeho partnerce Dianě narodila v roce 2018 dcera, shodli se na jménu z pohádkového příběhu Astrid Lindgrenové Ronja, dcera loupežníka. Snad proto, že hezky zní a hlavně, že se za ním skrývá příběh s fantazií.
Jméno Ronja je ve Skandinávii běžné. Švédská spisovatelka je použila v příběhu o dívce, která je odvážná, tvrdohlavá a trochu divoká. Člověk z ní cítí přírodu a volnost. Možná právě proto její jméno oslovilo i české rodiče: připomíná vítr v korunách stromů či letní prázdniny.
Jméno, které už dávno není raritou
Ještě před několika lety byla Ronja v českých matrikách spíše výjimkou. V roce 2017 je nosilo v Česku 69 žen či dívek. Dnes je ale slýcháme stále častěji. Z Ronji se stal novodobý hit, který si získává přízeň stále většího počtu českých rodičů. A je to jedno z těch jmen, které si člověk zapamatuje napoprvé. Což je dnes skoro malý zázrak, protože některá moderní jména si musím po pěti minutách znovu přečíst na papírku.
Vedle tradičních českých jmen se objevuje mnoho dalších, která by naše babičky nevydýchaly. Doba se změnila a s ní i způsob, jakým jména vybíráme. Rodiče už nehledají jenom v kalendáři. Třeba zrovna dnes večer někdo sedí u televize a zaslechne jméno, které ho zaujme. A vůbec netuší, že si jej ponese v hlavě až do chvíle, kdy s ním obdaruje svého potomka. Možná i tento Čech nakonec propadne jménu po loupežníkovi z pohádky.
Šli jste na výběr jména stejně, anebo byl váš příběh docela jiný?
Zdroje: KřestníJméno, Kinotip2, NašeJména
