Dnes ve 20:00 se vrací film, který kdysi rozdělil republiku. Polovina národa ho miluje, druhá nesnáší

Když řeknete slovo western, každý si hned představí to stejné – záběr na vyprahlou pustinu, typické městečko s létacími dveřmi, stébla trávy, které vítr žene kupředu, a pár tónů na foukací harmoniku. A samozřejmě i neodolatelné hrdiny, kteří jsou těmi opravdovými kovanými drsňáky s kolty u pasu a kloboukem naraženým do čela. Ničeho se nebojí, a ani když kolem nich létají kulky, nemrknou okem.

Dnešní snímek patří do skupiny, která z tohoto skvělého žánru vychází a asi můžeme říct, že byly poslední snahou westernový styl zachránit a znovu ho zatraktivnit divákům. Vyšla z toho bohužel série filmů, které rozdělily diváky na dva tábory – jedni tyto snímky milují a druzí nenávidí. Do kterého tábora patříte vy?

Když měl western žně

Western zažil své žánrové žně od 40. do zhruba poloviny 60. let a Hollywood tenkrát produkoval desítky snímků ročně. Divoký západ v sobě nesl všechno, co tehdejší diváci obdivovali a měl jasně daná pravidla, kdy byli hrdinové i padouši čitelní a morálka a boj proti bezpráví stály nad vším ostatním.

Atmosféra se stavěla na rozsáhlých krajinách, ikonických přestřelkách a archetypech, které se sice opakovaly, ale to divákům vůbec nevadilo. Šerif, který stojí proti banditům. Osamělý jezdec, jenž přijíždí do města, aby nastolil pořádek. Muž, který se musí rozhodnout mezi osobním štěstím a povinností. Všechny tyto příběhy nebyly jen o střelbě, ale o vyšších hodnotách, kterých si společnost velmi cenila. Jenže to se právě v polovině 60. let zvrtlo a western začal působit staromódně a jeho hrdinové až směšně.

Od hrdinů k parodii a komedii

Právě v této době začal western postupně přecházet z romantického filmu, kde se trošku střílí, k řekněme explicitnějšímu násilí a pohnuté morálce. Místo charismatických hrdinů, kteří nikdy neuhnuli ze svého morálního kompasu, se objevovala témata viny, pomsty a osamělosti.

Do této proměny zasáhla evropská produkce, která vzala věci do svých rukou a vytvořila novou větev – takzvané „špagetové westerny“. Hrdinové byli často antihrdinové, násilí bylo brutální, hudba výrazná a kamera si pohrávala s detaily tváří, tichem i napětím před výstřelem. Však si vzpomeňte na kterýkoliv film s Clintem Eastwoodem, který když mluvil, tak spíš cedil slova mezi zuby, nikdy se nesmál a při každé přestřelce byl dlouhý záběr na jeho přivřené oči.

Vedle těchto temných až cynických příběhů se ale záhy objevila ještě další odnož — odlehčenější, která si z westernových pravidel začala dělat legraci. A to její fanoušky pořádně namíchlo.

Filmy, který rozdělují fanoušky

Právě sem patří i dnešní Napřed střílej, pak se ptej z roku 1975. V době, kdy klasický western dávno nehrál divácký prim a už i špagetová vlna slábla, přišel snímek, který vsadil na komedii ve westernovém prostředí. Místo vážných duelů nadsázka, místo osudových hrdinů skupinka žertovných figurek, kterým se stává jedna absurdní situace za druhou a celková zápletka je naprosto bizarní.

Z westernu se najednou stala spíš italsko-francouzské komedie, zasazená do prostředí pustiny než seriózní příběh o osamělých drsňácích. Část diváků se pro tenhle přístup nadchla. Humor ve filmu byl na vzestupu a ostatně proč si neudělat legraci i z takhle specifického žánru, který už byl v té době beztak mrtvý.

Jenže druhou část tahle parodie na jejich milované hrdiny urazila a ve svých hodnocení jsou neúprosní. A vlastně dodnes mají snímky z této doby na filmových databázích buď jednu, nebo rovnou pět hvězdiček z pěti a nic mezi.

Jestli patříte mezi zaryté fanoušky westernů, dnešní skvělý snímek na druhém programu České televize pro vás nejspíš nebude to pravé. Pokud máte ale rádi odlehčenou komedii, rozhodně se do toho pusťte. Bláznivý příběh o ukradeném posvátném poníkovi a žertovné trojici, která se rozhodne zachránit situaci a dostat ho zpět je naprosto fantastickou volbou pro pondělní večer.

Zdroje: tvprogram.idnes.cz, csfd.cz, kinobox.cz, cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org