Jen pár kilometrů od českých hranic začal problém. Slovensko udělalo krok, ze kterého má teď obavy i Česko

Na první pohled to vypadá jako naprosto skvělá zpráva pro naše rodinné rozpočty. Naši nejbližší sousedé se rozhodli ušetřit všem lidem peníze a zrušili jednu jednu povinnost platby. Tento zdánlivě líbivý krok ale skrývá obrovskou celospolečenskou hrozbu. Do Česka se nyní dostává strach z toho, že se tento problém brzy dostane i k nám. A není divu.

Tím obávaným celonárodním problémem je úplné zrušení koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas. Na nedalekém Slovensku už k tomuto radikálnímu kroku totiž přistoupili a tamní politici slavnostně slíbili konec placení otravných složenek. Lidé už nemusí posílat peníze jen za to, že vlastní obyčejný televizní přijímač.

Ze začátku byli nadšeni, pak přišla krutá realita

Slovenská veřejnost tomuto rozhodnutí pochopitelně zpočátku nadšeně tleskala. Každá ušetřená koruna se v dnešní drahé době přeci náramně hodí. Jenže prvotní obrovskou radost velmi rychle vystřídalo kruté vystřízlivění. Televize i rozhlas totiž najednou ztratily svůj hlavní a plně nezávislý zdroj příjmů. Zpravodajství tak začalo být závislé na milosti a nemilosti státního rozpočtu.

Kdo ovládá peníze, ten určuje pravidla hry

Přesně v tento moment nastává ten absolutně největší průšvih. Jakmile televizi platí přímo vláda, získává nad ní obrovskou a nekontrolovatelnou moc. Nezávislé zpravodajství se tak rázem ocitá pod ohromným tlakem. Redaktoři se logicky začínají bát o svou práci a nastupuje tvrdá autocenzura.

Přestávají se točit kritické a investigativní reportáže o mocných lidech v zemi. Veřejnoprávní televize se pomalu ale jistě mění v poslušné hlasatele aktuální vlády. Tento temný scénář přitom vůbec není žádné přehnané sci-fi z budoucnosti. Děje se to doslova jen pár kilometrů od našich hranic.

Neviditelná zeď chrání naši svobodu slova

Současný nepopulární systém poplatků totiž ve skutečnosti funguje jako dokonalý obranný štít. Tvoří naprosto pevnou neviditelnou zeď mezi novináři a některými rozzuřenými politiky. Peníze jdou od občanů přímo na účet televize bez jakéhokoliv prostředníka. Žádný ministr na tyto prostředky nemůže vůbec nijak dosáhnout ani je seškrtat. 

Televize a rozhlas se díky tomu nemusí nikomu doprošovat o každoroční dotace. Redaktoři mají naprosto volné ruce k tomu, aby ostře sledovali a kontrolovali práci vládních představitelů. Zrušení tohoto přímého spojení mezi divákem a televizí tuto důležitou zeď okamžitě zbourá. Výsledek pak pocítí úplně každý z nás, protože televizní zprávy už zkrátka nebudou takové, jako dřív. 

Zkušenosti nám předá generální ředitelka z Finska

S rušením koncesionářských poplatků mají zkušenosti i jiné evropské země. Zrušení klasických poplatků si v minulosti na vlastní kůži vyzkoušelo například Finsko. Tamní veřejnoprávní stanice Yle přešla na úplně nový speciální daňový systém. Tato severská zkušenost je pro nás dnes nesmírně cenná.

Generální ředitelka finské veřejnoprávní televize a rozhlasu Marit af Björkesten dokonce osobně přijede do Prahy, aby o této zkušenosti promluvila. Vystoupí již 3. června na konferenci Digimedia 2026, které se koná v sídle ČT. Jejich zkušenost pro nás může být přínosná, protože nejen, že najeli na nový systém, ale také čelili obrovským změnám. To pro nás může být inspirací i varováním.

Česko stojí na tenkém ledě

Naše země teď stojí před obrovským a naprosto zásadním dilematem. Debata o televizních poplatcích u nás aktuálně nesmírně silně rezonuje. Část politiků navíc slibuje jejich úplné zrušení. Lidé naštvaní na neustálé zdražování na takové sliby bohužel velmi snadno a rádi slyší. Odborníci na média ale před tímto nevratným krokem velmi nahlas varují.

Pokud u nás tradiční poplatky zrušíme, nenávratně přijdeme o silná a nezávislá média. Ztratíme tím tu naprosto nejdůležitější pojistku naší křehké a těžce vybojované demokracie. Pár ušetřených stovek ročně za takovou obrovskou ztrátu svobody slova rozhodně nikomu z nás nestojí. 

Jak se k tomuto tématu stavíte vy? Jste otevřeni zrušení koncesionářských poplatků i u nás?