V české pohádce to bylo jídlo chudých sedláků. Dnes je z toho trendy delikatesa, kterou Češi jedí po kilech

Pohádkovým sedlákům zachránilo žaludek, dnešním Čechům zachraňuje náladu. Nikdo ho nepřejmenoval, skoro ani nevylepšil a ani k němu nevymyslel nějaký moderní anglický název. Přesto ho dnes servírují podniky, které mají na jídelníčku i věci za několik stovek. 

V českých pohádkách se vždy vědělo, kdo je chudý a kdo bohatý. Chudý sedlák měl dřevěný stůl, chalupu s děravou střechou a k obědu to, co mu zahrada dala. A zahrada dávala brambory. Ty se hodily do hrnce a bylo vystaráno, takže jejich příprava ani nezabrala moc času.

Brambory na loupačku byly po staletí symbolem té nejzákladnější výživy, kterou český venkov znal. A přesto si je lidé oblíbili natolik, že si je s chutí připravíme i dnes. Jenom si představím, jak jsou doplněné kouskem tvarohu s bylinkami, trochou soli a sklenkou mléka a sbíhají se mi sliny.

Za tím, že se brambory vůbec dostaly do české kuchyně, stojí pozoruhodné rozhodnutí panovnice, která ve spoustě věcí myslela dopředu. Marie Terezie nechala tuto plodinu do Čech dovézt v hladových letech 1771 a 1772 a nařídila ji pěstovat všude, kde půda dovolila. České hospodyňky se pak naučily s bramborami zacházet tak všestranně, že by jim dnešní kuchaři mohli závidět.

Cesta přes oceán a královské dvorní záhony

Brambory ale za svůj domov nepovažují Čechy ani Evropu. Jejich příběh sahá hluboko do andského pohoří dnešního Peru, kde je tamní obyvatelé domestikovali tisíce let před naším letopočtem. Archeologické nálezy v lokalitě Ancón přinesly důkazy o bramborových záhoncích starých přes čtyři tisíce let.

Do Evropy ji přivezli Španělé v 16. století jako součást své kořisti z Nového světa. Jenže Evropané si s ní zpočátku nevěděli rady. Pěstovali ji jako okrasnou rostlinu, někteří ji považovali za podezřelou, jiní ji předepisovali jako lék. Teprve s příchodem 19. století se brambor ujal celý kontinent a staly se základem venkovské i městské kuchyně od Irska až po Polsko.

V Čechách pak dostala plodina celou řadu domácích přezdívek. Jmenujme třeba erteple, zemáky či zemská jablíčka. A připravovalo se z brambor všechno možné, třeba šlejšky, lepenice, klofánky či bramboráky. Přesto ten nejprostší způsob přípravy strčil do kapsy všechny ostatní.

Slupka neznačí lenost, ale moudrost

Lidé si někdy myslí, že vařit brambory ve slupce je symbol pohodlnosti nebo nedostatku času. Ve skutečnosti je to přesně naopak, slupka je přirozenou ochranou, která drží výživné látky uvnitř hlízy. Při vaření oloupané brambory část vitamínů a minerálů jednoduše odchází do vody. 

Brambory vařené ve slupce si oproti tomu zachovají přibližně 52 % vitamínu C a 43 % vitamínu B2. Navíc k tomu přidají vlákninu a stopové prvky, které by jinak skončily v odpadu. Záleží přitom i na výběru odrůdy. Pro vaření ve slupce se hodí takzvaný varný typ A neboli brambory s hladkou slupkou, pevnou dužinou a sytě žlutou barvou. 

Z pohádkového stolu rovnou do trendy bistra

Čekali byste, že jakmile si Češi budou moci dovolit pestřejší jídelníček, prostá vařená brambora je omrzí? No, to se nestalo. A to je jedna z věcí, která mě na bramborách na loupačku opravdu baví. Dnes toto jídlo zažívá návrat v podobě comfort food. To je označení pro jídlo, které nezatěžuje žaludek ani peněženku a přitom vám dodá pocit, že je vše v pořádku. 

Brambory na loupačku se dnes objevují i v podnicích, které by si je před dvaceti lety na jídelní lístek nedaly ani náhodou a hosté je objednávají s upřímnou radostí.

Recept, který stojí za vyzkoušení

Půl kilogramu raných brambor typu A omyjte kartáčkem pod tekoucí vodou a nechte je celé, se slupkou. Vložte je do hrnce, zalijte studenou vodou, přisypte půl lžičky celého kmínu a lžičku soli. Přiveďte k varu a pak stáhněte na mírný plamen. 

Hotové brambory sceďte a přiklopte pokličkou, horké se totiž loupou o poznání lépe než vychladlé. Mezitím rozmíchejte dvě stě gramů měkkého tvarohu se solí a pažitkou nasekanou nadrobno. Na plotýnce nechte zvolna roztát kousek másla a brambory jím na talíři zakápněte. Tvaroh podávejte vedle v misce, ať si každý bere podle chuti.