V pohádkách patřilo na královskou tabuli. Dnes je to jídlo, které bychom hodili maximálně prasatům

Na pohádkových stolech stávala jako symbol úrody, na podzimních polích ji sbíraly celé rodiny a v lidových příbězích nikdy nechyběla tam, kde se mluvilo o sytosti a dostatku. Dnes ji bereme jako nejlevnější výplň talíře a při první příležitosti ji odložíme stranou. Přitom jde o jednu z výživově nejzajímavějších plodin vůbec. 

České pohádky si potrpí na konkrétní obrazy. Chaloupka na vršku, rodina scházející se po sklizni, děti okolo ohně a vůně jídla, které se peče přímo v popelu. Takový podzim v lidovém vyprávění byl vždy časem hojnosti a odměny za letní dřinu. Brambory v těchto příbězích nehrály roli jídla pro chudé, ale naopak symbolu úrody a zajištění. 

Sedlák, který sklidil plný sklep, zimu zvládal dobře, a to byl v dřívějších dobách výsledek hodný úcty. Pohádkové příběhy jako Chaloupka na vršku ukazovaly dětem, jak naši předkové žili v souladu s přírodou a jak rytmus roku určoval, co se vaří a co se slaví.

Jenže to bylo tehdy. Dnes se na brambory díváme poněkud jinak.

Třetí nejdůležitější plodina světa

Většina z nás tuto přílohu koupí, strčí do spodní části lednice nebo do komory a vzpomene si na ni až ve chvíli, kdy je naklíčená, zelená a k jídlu přinejmenším pochybná. Na venkově pak taková brambora putuje ke zvířatům, ve městě rovnou do bioodpadu.

A přitom jde celosvětově o třetí nejdůležitější základní plodinu vůbec, hned za pšenicí a rýží. Krmíme tedy prasata plodinou, která patří mezi výživově nejzajímavější hlízy, jež na talíři vůbec můžeme mít. Brambory obsahují draslík, hořčík, železo a vitamíny skupiny B.

Pro vysoký obsah vitamínu C se jim v některých zemích přezdívalo citrony severu. Sto gramů vařených hlíz přitom obsahuje pouhých 68 kalorií a minimální množství tuku. Nezdravou záležitostí se stávají až v okamžiku, kdy je začneme smažit nebo doplňovat těžkými omáčkami.

Jak vlastně brambora přišla na svět? 

Loni vědci zveřejnili v prestižním vědeckém časopise Cell studii, která poprvé podrobně popsala, jak brambory vznikly. A výsledek je, alespoň za mě, dost nečekaný. Ukázalo se, že jejich původ nesahá k jedné výchozí rostlině, ale ke křížení dvou zcela odlišných druhů, ke kterému došlo přibližně před osmi až devíti miliony let. 

Jeden z těchto dávných předků byl vzdáleným příbuzným rajčete, druhý patřil k malé skupině rostlin zvané Etuberosum, přičemž ani jeden z nich sám o sobě hlízy tvořit nedokázal. Bez téhle nepravděpodobné shody okolností by nebylo bramborového salátu, bramboráků ani hranolků. Svět by se stal výrazně méně chutným místem.

Každá další generace je o trochu horší

Brambora se totiž nemnoží jako většina rostlin. Místo semen jde do země vždy kousek hlízy, ze které vyroste nová rostlina, v podstatě kopie té předchozí. A kopie kopií kopií časem nevyhnutelně přebírají i chyby. Genetické mutace se hromadí generaci za generací a nikdy se přirozeně nevyčistí, protože ke křížení jednoduše nedochází. 

V českých a středoevropských podmínkách se pěstuje přes čtyři sta různých odrůd brambor. Liší se tvarem, barvou slupky i dužiny, obsahem škrobu a způsobem přípravy. Dužina může být bílá, žlutá nebo dokonce mramorovaná, slupka béžová, červená i namodralá.

Přesto většina Čechů v supermarketu sáhne po pytlíku té nejlevnější, dobře známé odrůdy. A pak se diví, proč se jim brambory v salátu rozpadají nebo proč jsou knedlíky gumové. Přitom záleží hodně na tom, pro co bramboru plánujete použít. Na salát a vaření ve slupce se hodí pevné nemoučné odrůdy takzvaného varného typu A, jako jsou Colette, Nicola nebo Rosara. 

Na polévky a restování jsou lepší středně moučnaté odrůdy typu B, třeba Marabel nebo Agria. A na kaše nebo knedlíkové těsto potřebujete odrůdy typu C, moučnaté a škrobnaté, jinak výsledek nebude takový, jaký jste čekali.

Zdroje: edu.ceskatelevize.cz, nationalgeographic.cz, nzip.cz