Tohle se stane, když v roce 2027 zrušíme televizní poplatky. Naši sousedé ukázali odstrašující případ

Když jsem si přečetla, že koalice vážně projednává zrušení poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od roku 2027, napadlo mě jediné: Tohle je přesně ten okamžik, kdy by se měl člověk posadit a pořádně se zamyslet. A možná také jednat. Protože změny ve veřejnoprávních médiích nejsou jako výměna žárovky. Je to spíš jako výměna celé elektrárny.

A pak jsem si vzpomněla na Švýcarsko. Zemi, kde se lidé o veřejnoprávní média hádají s takovou vášní, že by jim to záviděl i náš hokejový stadion během derby. Právě ve Švýcarsku totiž nedávno proběhlo referendum o televizních poplatcích. A tak mě napadlo: možná přišel čas vysvětlit si rozdíl mezi českým a švýcarským divákem. Protože je mnohem větší, než by se zdálo.

Český divák: „Hlavně ať to moc nebolí“

Český divák chce kvalitní pořady, ale nejlépe zadarmo. Chce nezávislost a rozčiluje se, že „ti nahoře zase něco ovlivňují.“ Ale jako by nechtěl či neuměl pochopit, že pokud nebude platit rovnou ze své kapsy, zaplatí se televize a rozhlas ze státní kasy. A kde se ve státní pokladně vzaly peníze? No, odevzdává je tam přece pravidelně každý z nás.

Takže platby půjdou stejně z našich peněženek, ovšem všechno, co se veřejnoprávních médií týká, bude ovlivňovat stát. Ale přitom může dojít k tomu, že veřejnoprávní televize a Český rozhlas neztratí jen peníze, ale i práva, která jim umožňují nezávislost.

Ohrožení nezávislosti a potažmo i demokracie

Nyní jsou média svobodná a kritická. A český divák jako by nechápal, že právě o to bychom nejspíš přišli. Cožpak chceme zpátky cenzuru? A to by byla nejspíš cena, kterou bychom za zrušení poplatků zaplatili. Demokracie by byla přinejmenším oslabená. A přitom by všechno stejně museli uhradit pracující, i když na jejich měsíčních účtech by to nebylo vidět.

Takže rozdíl je jasný: když platíme přímo, média mají volnost. Když platí stát, média budou mít víc povinností než práv. A když nebudou poslouchat, příště možná žádné peníze nedostanou.

Diváku, zaplatíš to tak jako tak; jen ztratíš kontrolu

Když se řekne „zrušíme poplatky“, český divák si na to odpoví: „No tak jo. Aspoň ušetřím.“ To je ale velmi zjednodušená představa. Kdo jiný by vysílání TV a ČR zaplatil než sami diváci a posluchači? Jen to bude jinou formou a za horších podmínek.

Dálkový ovladač přejde z rukou občanů do rukou politiků. Máme dvě možnosti, mezi nimiž si ještě můžeme vybrat: Když televizi platí občan, je to nepříjemné pro politiky. Když se televize platí ze státního rozpočtu, bude to nejspíš nepříjemné pro občany.

Švýcarský divák: „Tohle je moje televize a já si ji pohlídám.“

Švýcarský divák jako by byl zcela jiný živočišný druh. Když se ve Švýcarsku v roce 2018 hlasovalo o zrušení poplatků, byla to událost roku. Lidé debatovali, psali, demonstrovali, vysvětlovali. A nakonec v referendu hlasovalo 89 % Švýcarů pro zachování poplatků.

A 8. března 2026 se hlasovalo o poplatcích znovu. Výsledky zveřejnila na svém webu i švýcarská vláda. „Švýcarští voliči v nedělním referendu odmítli návrh na výrazné snížení poplatku za veřejnoprávní televizi a rozhlas.“ Podle předběžných výsledků se proti tomuto návrhu vyslovilo 62 procent voličů.

Proč tomu tak je?

Protože Švýcaři vědí, že nezávislá média nejsou samozřejmost. Že když televizi platí přímo občan, má k ní i vztah. Švýcarský divák by nikdy neřekl: „Hlavně ať to moc nebolí.“ On by řekl: „Hlavně ať to funguje.“ A to je rozdíl, který se nedá přehlédnout. Švýcaři totiž myslí i na důsledky svého rozhodování a vidí i odstrašující případ. Švýcarský divák chce kvalitu a ví, že ho to bude stát peníze. A může věřit institucím, protože si je hlídá. A hlavně ví, že když televizi platí občan, je to jeho televize.

U nás to vypadá, že poplatky zmizí jak pára nad hrncem

Současná vládní koalice se shodla na tom, že poplatky zruší a nahradí financováním ze státního rozpočtu od roku 2027. Zní to jednoduše. Ale jednoduché to není. Tento krok může mít nedozírné následky. Kvalita vysílání může klesnout, protože televize bude muset každoročně žádat o peníze ze státního rozpočtu. A když o něco žádáte, musíte být moc hodní, abyste to získali. V ohrožení může být i nezávislost médií. To už jsme tu měli a nelíbilo se nám to.

Zesílit může také politická kontrola. Když bude stát rozhodovat o penězích, bude rozhodovat i o dění v médiích… Pokud půjde financování přímo ze státního rozpočtu, vláda bude mít přirozeně větší vliv.

Rozhodovat o vysílání budou ty politické strany, které budou právě u moci. Vytvořit silná veřejnoprávní média nebylo snadné a teď bychom o ně mohli přijít. Nyní jsou tyto instituce schopné říct občanům pravdu i tehdy, když se to mocným nelíbí. Ve skutečnosti přece nejde jen o poplatky. Jde o to, komu budou média patřit či sloužit. Občanům, anebo těm, kdo právě sedí u moci?

Zdroje: MediaGuru, IRozhlas, ZahraničníHN