Na Kavčích horách to vře. Tohle jsou změny, které mohou připravit diváky o oblíbené pořady

O problémech České televize se mluví v posledních letech opravdu hodně. Chvilku to vypadalo, že by snad měly být problémy pryč. Jenže teď se ČT znovu otřásá v základech. Možná si myslíte, že se tento problém dotýká jen vrcholových manažerů a jejich asistentů, ale pravda je mnohem horší.

Většina z nás o tom asi nikdy nepřemýšlela, ale Česká televize je takovou naší jistotou. Sice si pamatuji především až dobu po převratu, kdy se zrodily komerční televize, ale ČT1 byla pro mé dětství důležitá (a to nejen večerníčky). Později jsem zde začala sledovat sportovní přenosy, jenže dnes mi nepřijde zase tak důležitá, ale poplatky dle zákona samozřejmě platím.

A právě poplatky jsou to, o čem se neustále mluví. Ano, k jejich zvýšení došlo už loni a krize by tak měla být tatam. Jenže to se může rychle změnit.

Zlaté časy jsou pryč – tedy aspoň pro ČT

Abychom pochopili situaci, jaká je, musíme jít zpátky do minulosti. Ještě před deseti lety měla Česká televize pěkné zásoby. Tehdy její finanční rezerva činila 3,6 miliardy korun. Ale z toho nezbylo prakticky nic. Sice by byl pořádný finanční audit, který by si mohla projít veřejnost fajn, ale i naše peněženky se za deset let hodně změnily.

Za těch deset let prostě letěly ceny nahoru, a to prakticky u všeho. Jen ty koncesionářské poplatky byly až do loňska stejné. Osobně si myslím, že těch 15 korun měsíčně navíc nikomu neuškodí. Zároveň se více jde po těch, kteří měli být poplatníky vždy, jen svou povinnost ignorovali. To všechno měla loňská novela ukončit. Podle předběžných propočtů měly ČT narůst příjmy asi o 1,4 miliardy korun. Ty minimálně na opravy budov a techniky fakt potřebuje.

Velký slib – malá úspora – obrovský dopad

Ačkoli nebylo po tolika letech zvýšení koncesionářských poplatků nijak výrazné, stal se z toho jeden z pilířů populistických slibů. Nová vláda, a především pak Tomio Okamura totiž předložili scénář, který počítá s tím, že by od poplatků měly být osvobozeny miliony lidí – konkrétně se počítá se seniory nad 75 let, nezaopatřenými lidmi do 26 let, ale i všemi firmami.

V mnoha ohledech to zní docela logicky. Nevím, kolik lidí se kouká v práci na televizi. Hlavně když firemní poplatky nejsou zrovna malé. Mimo to už platíme za sledování televize doma. Takže to vlastně vypadá, že chodíme do kina, které platí zaměstnavatel – aspoň z pohledu zákona. Při osvobození od poplatků u těchto tří skupin by Česká televize přišla o 2,1 mld. A to už se musí někde projevit.

Nejpravděpodobnějším scénářem po odpouštění televizních poplatků by bylo velké propouštění a výrazné osekání televizní nabídky – to se mimochodem děje už teď.

O co všechno můžeme přijít a jak moc nás to bude bolet?

Tím se dostáváme k těm reálným dopadům, které pocítíme my – diváci, pokud by prošla, byť jen tato první část plánovaného návrhu. Už letos jsem při olympiádě pocítila poněkud osekanou nabídku ČT sport.

Nebolelo mě to a prostě jsem přepnula na Eurosport, ale pro mnohé fanoušky by to bylo hodně smutné. Mohlo by se totiž stát, že už se zde nepodíváme na hokejové MS nebo fotbalové Euro. Ano, ČT na ně má nasmlouvaná práva, ale ta musí mít z čeho zaplatit.

Už teď se omezuje dětská tvorba, ale pokud by vypadly zmíněné miliardy, byl by konec vzdělávací tvorby pro nejmenší. Tu si však říkám, že nám v dětství taky stačil večerníček a pohádka v neděli odpoledne.

Dalším problémem by bylo to, že by došlo k zavření regionálních redakcí. Asi by se zachovaly Kavčí hory, ale z ČT by tak byla čistě pražská záležitost. A mohla bych se o tom rozepsat ještě dál.

Ano, objevují se hlasy, že ČT dávno není, co bývala, a je to pravda. Přeci jen má být nestranná a obsahovat pro každého něco. To, jak poslední roky ukazují, dávno neplatí. Podtrhuje to řada nezávislých mediálních analýz. Na Letné za ni sice protestovalo 250 000 lidí, ale referendum by bylo jistě zajímavější. Žije nás tu přece víc než 10 milionů.

I když mě těch 150 Kč měsíčně nebolí, tak za rok platím za těch pár desítek hodin, kdy se vysílají zápasy české hokejové reprezentace docela dost. A tím argumentují i jiní. Možná je na čase, aby se Česká televize vrátila k základům, kdy měla každému co nabídnout i bez specializovaných programů. Někdy je totiž návrat ke kořenům, které lidi milovali, to nejlepší, co můžeme všichni udělat.

Co bude dál?

Právě nyní tak stojí Česká televize na hraně propasti, nemyslím si, že by ji tam měli politici strčit a pak zavřít dveře. Ale letos, když bude mít financí víc, by se mohla zamyslet nad svou programovou tvorbou. Když si ji lidé znovu oblíbí, bude jich za ní a stávajícím způsobem financování stát mnohem víc. Vždyť jsme ochotní vyhazovat vyšší stovky korun za streamovací služby každý měsíc. Jenže nám dávají to, co chceme vidět. A i tom by měla televizní tvorba být, nebo snad máte jiný názor?

Zdroje: mediar.cz, ceskatelevize.cz, e15.cz