Norové by ji z obrazovek stáhli za 5 minut. V Česku patří k nejoblíbenějším pohádkám

Smrt rodiče hned v úvodu, vyhnání z domova, zkamenělí lidé v zahradě kouzelníka a k tomu jako doplněk ponurá hudba. Pro nás to byla celkem běžná pohádka, v Norsku by to pravděpodobně způsobilo větší pozdvižení. 

Tahle pohádka z roku 1990 je vlastně docela dobrá ukázka toho, jak moc se liší česká a norská představa o šťastném dětství.

Pohádka, která nezačíná vesele

Hned v úvodu Jan přijde o otce, bohatý kupec ho vyhodí z domova a kluk se ocitá na ulici bez halíře a bez plánu. Nemá k dispozici žádnou štědrou vílu, která by mu pomohla. Řeč je o pohádce z roku 1990 s názvem O Janovi a podivuhodném příteli, kterou natočil režisér Ludvík Ráža podle Andersenovy předlohy. 

Jan na cestě ke královskému dvoru naráží na muže, kteří se ucházejí o ruku princezny Anežky v podání Evy Vejmělkové. Jenže všichni dopadnou stejně: skončí jako zkamenělé sochy v zahradě kouzelníka Magnuse. Záhadný přítel, jehož hrál německý herec Fritz Bachschmidt, přichází Janovi na pomoc a společně se pak pouštějí do souboje s temnými silami, které drží princeznu v područí.

Film vznikl ve spolupráci tehdejšího Československa, Itálie, Západního Německa a Francie a do kin se v zahraničí dostal v plné délce, zatímco u nás běžel výhradně v televizi. 

Hudba, která dětem nedala spát

Kdo tenhle film viděl jako dítě, ten ho jistě nezapomněl. Nemůže za to jen děj, ale v tomto případě i hudba, kterou složil Petr Hapka. Ta se dere pod kůži způsobem, který rozhodně nepatří k pohádkovému žánru. Melancholické tóny, které tu a tam přechází do skoro hororového napětí, udělaly z každého sledování zážitek, po kterém se špatně usínalo.

Na filmové databázi ČSFD recenzenti přiznávají, že se jako děti báli. Jeden z nich napsal, že mu pohádka připomíná díla Juraje Herze, tedy tvůrce, jehož jméno se pojí s našimi nejděsivějšími filmovými počiny. Jiný ji přirovnal k tomu, jak by pohádka vypadala, kdyby ji natočil David Lynch. 

Obsazení bylo mimořádné. Vedle Vejmělkové a Valíka se ve filmu objevili Josef Kemr, Martin Růžek, Marián Labuda, Pavel Zedníček nebo Josef Vinklář. Tomáš Valík na natáčení vzpomínal jako na náročnou školu pod vedením disciplinovaného režiséra, jehož autoritu respektoval natolik, že to jeho vlastní matka označila za malý zázrak. 

Natáčelo se na hradě Bouzov, v Suchých skalách u Malé Skály, u Panské skály nedaleko Kamenického Šenova nebo ve středověkém německém Quedlinburgu.

Norsko by s tím mělo problém do pěti minut

Na Redditu se čas od času rozproudí debata o tom, jak různé kultury vnímají obsah pohádek pro děti. V jednom takovém vlákně padl postřeh, že pohádka jako O Janovi a podivuhodném příteli by v Norsku asi příliš nezabodovala. Tamní společnost přistupuje k výchově a ochraně dětí způsobem, který je ve srovnání s Českem dost odlišný.

Norsko má státní systém ochrany dětí zvaný Barnevernet, jehož hlavním úkolem je hlídat, zda děti vyrůstají v bezpečném prostředí. Funguje na principu, že kdokoliv, tedy soused, učitel nebo i kolemjdoucí, může podat anonymní hlášení, pokud má pocit, že s dítětem není něco v pořádku. 

Tamní přístup k dětské psychické pohodě je zkrátka velmi přísný a státem aktivně střežený. V Česku se tento úřad dostal do povědomí zejména kvůli kauze rodiny Michalákových, která skončila diplomatickým sporem mezi Prahou a Oslem. Česká veřejnost tehdy koukala s úžasem na to, jak norský systém funguje, a mnohým to přišlo nepochopitelně přísné až absurdní.

Kde končí ochrana a začíná kontrola

Jak moc daleko norský přístup zachází, ilustruje případ polské rodiny, který koloval v českých médiích. Jejich dívka přicházela do školy dlouhodobě zasmušilá. Rodiče vysvětlili, že má dítě obavy o nemocnou babičku. Přesto úřad zasáhl a dívku umístil do náhradní péče. 

A teď si zkuste znovu představit naši pohádku a pohlédnout na ni norskýma očima. Už asi chápete, proč by s ní mohli mít problém. Ale jak toto rodinné dobrodružství vnímáte vy, líbila se vám pohádka?

Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, novinky.cz, cs.wikipedia.org