Tuhle věc po babičce si Češi schovávají jako poklad. Ve skutečnosti nemá skoro žádnou cenu

Ne každý předmět z minulosti má vysokou finanční hodnotu. Věc, kterou v domácnosti po babičce najde skoro každý z nás, na první pohled může vypadat jako velmi cenná. Ve skutečnosti má hodnotu jen pár stovek korun. 

Zatímco originál, který se poprvé objevil v Německu v 18. století, dnes stojí tisíce korun, jeho napodobeniny sotva pár stovek. V domácnostech našich babiček se bohužel většinou nachází levnější varianta. Ta se masově vyráběla v minulém století. 

Poklad z filmu Holky z porcelánu 

Zásadní roli hraje materiál, ze kterého je babiččin poklad vyroben, ve filmu Holky z porcelánu. Česká filmová klasika od Juraje Herze s herečkou Lenkou Kořínkovou v hlavní roli se odehrává v porcelánce. Porcelán tu přitom není pouze kulisa. Za humornými situacemi často stojí jeho křehkost a tedy i snadné rozbití a problémy přinesou i vyrobené zmetky.

Zároveň lze porcelán považovat i za symbol křehkosti mezilidských vztahů. Právě ty tvoří jednu z hlavních zápletek filmu. Protože jsou hlavními postavami mladé dívky, v celém filmu se řeší první lásky, ale i žárlivost, nedorozumění nebo pracovní problémy. Mezi nezapomenutelnou hlášku patří například „Ty si hlídej to auto, než ti ho někdo vodnese v tašce!”. 

Hodnotné verze jsou ty ze starověké Číny nebo z 18. století 

Původní varianta porcelánu vznikla ve starověké Číně před více než tisíci lety. Aby jej nemohl vyrábět nikdo jiný než Číňané, receptura byla po dlouhé roky přísně střežena. V Evropě byl kvůli omezenému vývozu považován za velmi cennou surovinu. Přezdívalo se mu bílé zlato a byl extrémně drahý. 

Kdyby takový porcelán babička měla doma, při jeho prodeji by kupec musel sáhnout hluboko do kapsy. Variantou, která je na našem území dodnes populární, je takzvaný cibulák. Původní cibulák se v 18. století začal vyrábět v německém Míšni. Základním cílem výroby bylo přiblížit vzhled co nejvíce tomu čínskému. 

Chybné označení předmětu zůstalo dodnes 

Přestože se tomuto druhu porcelánu říká cibulák, žádné cibule na něm nenajdeme. Namalované vzory jsou tvořeny květinami, bambusovými motivy, granátovými jablky a různými větvičkami. Mnoho lidí se ale domnívalo, že se jedná o vzor cibule. Proto porcelán získal toto označení, které mu zůstalo dodnes.

Pravý cibulák je malován ručně. A to kobaltem. Při práci by nikdo nehádal, že bude mít vzor po vypálení typickou sytě modrou barvu. Ta nikdy nevybledne. Kromě nádobí jsou tradičním vzorem zdobeny i různé dekorativní předměty, vázy nebo dózy. I ty se v rodinách dědí z generace na generaci a jejich cena je závislá od kvality i roku a místa výroby.

V Česku se stal cibulák oblíbeným především v minulém století. Byl natolik populární, že se rozjela jeho sériová výroba. Právě tyto druhy porcelánu, které se vyráběly před pár desítkami let, mají oproti starším kouskům daleko nižší hodnotu.

Běžný český cibulák pocházející z 20. století není nijak vzácný. Pokud byste ale u babičky našli staré kusy z Míšně nebo ručně malované originální nádobí bez poškození, získat byste za celou sadu mohli i několik desítek tisíc korun. Za neporušené sady by vám někteří sběratelé takzvaně utrhali ruce. 

Ne každý rodinný poklad stojí za prodej

Porcelánové sety nádobí byly ještě před pár desítkami let běžně dostupné v každé domácnosti. Prim hrál takzvaný cibulák. Varianta, která byla před desítkami let vyráběna na našem území, ale není nijak ceněná. Za tuto alternativu míšenského porcelánu lze získat jen pár stovek korun. Nechali jste se už nějakou podobnou pozůstalostí po babičce napálit? 

Zdroje: cesky.porcelan.cz, Antikpraha.com, Csfd.cz