Prima zažila studenou sprchu. Diváci hromadně utekli k ČT kvůli detektivce s rybářem

Televizní stanice dnes připomínají maratonce, kteří sice běží s úsměvem, ale v očích mají zděšený výraz. Nechtějí přijít ani o jednoho jediného diváka. Naopak, nejraději by si je všechny posadily do měkkého křesla, přikryly dekou, podaly jim čaj a zašeptaly: „Zůstaňte ještě chvilku.“

Jenže divák je tvor vrtkavý. Jednou mu sedí detektivka, podruhé StarDance, potřetí si pustí dokument o syslech. Střídá kanály, jak ho napadne, a řídí se okamžitou náladou, která se mění rychleji než počasí na Sněžce.

Divák? Věčný tulák s ovladačem v ruce

Televize se musí do divákovy nálady trefit. Jinak je ztracená. Když nebude mít sledovanost, nebude reklama. Když nebude reklama, bude slabý rozpočet. A bez něj… no, to už si domyslíte sami. Právě proto se teď na Primě nejspíš nervózně poposedává. Nedělní večer 10. května 2026 totiž ukázal, že se diváci rozhodli odejít někam úplně jinam. A ne potichu. Spíš jako když se zvedne půlka hospody a přesune se do kulturáku, protože tam právě začal koncert.

V neděli večer byla tím „kulturákem“ ČT1. A koncertem Případ pro rybáře s Viktorem Preissem a Davidem Matáskem. Skvělí herci, domácí prostředí a příběh, který klidně mohl stát ve vašem okolí. A výsledek? 781 tisíc diváků. To je moc dobrá sledovanost. Co dobrá – z nedělního večera nejvyšší!

Prima tentokrát narazila

Prima stejně jako v předchozích nedělních večerech vytáhla svou reality show Asiaexpres. Pořad, který si diváci oblíbili. Vždyť kdo by se nechtěl dívat na to, jak se soutěžící potí v tropech, zatímco my doma u televize pojídáme chlebíčky. Ale proti rybaření, spojenému s detektivním příběhem, to byl nejspíš slabý kalibr. Sledovanost byla o polovinu nižší než na ČT1, konkrétně 395 tisíc diváků. To je jako kdybyste přišli na rodinnou oslavu a zjistili, že polovina příbuzných sedí na sousedovic grilovačce. A ještě vám mávají přes plot, že mají skvělé klobásky.

Nic dramatického se vlastně nestalo. Jen se potvrdilo, že divák je bytost náladová a že v neděli večer měl chuť na českou detektivku, ne na exotické dobrodružství. A to je přesně ten moment, kterého se televize bojí. Že se netrefí. Že nabídnou mango, když divák chce jablko. Že přinesou ohnivou show, když divák touží po klidném příběhu s rybářským prutem. A že někdy ani sebelepší marketing nepomůže, když publikum v danou chvíli prahne po něčem, co mu přinese naše prostředí a staré dobré české dialogy.

Boj o diváky nikdy nekončí

A tak se teď na Primě možná horečně analyzuje, přepočítává, kreslí grafy a hledají se odpovědi na otázku: „Kampak se nám diváci ztratili?“ Odpověď je jasná. Nikam neutekli. Jen si na chvíli přepnuli jinam. Nedá se ale říct, že by byl divák nevěrný. Je spíš svobodný jako kočka: chodí si, kam chce, a vrací se, kdy se mu zachce. Televize se mohou snažit sebevíc, ale nikdy nebudou mít jistotu, zda diváci zatouží právě po jejich programu.

Kdyby byl divák předvídatelný, programoví ředitelé by se nudili a dramaturgové by usínali na poradách. Kdyby se divák nehnul z místa, televize by zlenivěly. Nenabízely by nové formáty, neexperimentovaly by a nesnažily by se překvapit. Takže je vlastně tahle nedělní lekce Primě docela zdravá. Připomíná totiž, že boj o diváka není nikdy vyhraný. Že i osvědčené hity mohou jednou narazit na divácké rozpoložení, které zrovna přeje něčemu jinému. A že někdy stačí obyčejný český příběh, aby se u něj sešla velká část národa.

Recept na úspěch?

Prima se z toho však rychle oklepe. Vytáhne nejspíš nějaký další trumf, pořady trochu okoření a zase si diváckou pozornost získá. V tomhle televizním světě platí jediné: kdo se netrefí do nálady diváků, může publikum ztratit velmi rychle. A ten, kdo se trefí, má na chvíli vyhráno. Podotýkám, že na chvíli. Protože divák, ten věčný tulák s ovladačem v ruce, už si mezitím vybírá, kam se vydá příště.

Zdroje: MediaGuru, ČeskáTelevize, BetterLife