Když tahle megera českého filmu zakřičela, na place ztuhli i chlapi od kamer. Národ ji přesto zbožňoval

Její otec závodil v autech a potápěl se v jeskyních, maminka vedla taneční studio. Z takové rodiny byste čekali spíš horolezkyni než herečku, a přesto se z malé brněnské holky vyklubala ve své herecké roli megera, ze které na plátně běhal mráz po zádech. 

Její táta byl v Brně známou firmou. Nejen, že závodil v autech, také pilotoval letadla, potápěl se v jeskyních a ke sportu vedl i svou dcerku. Spíš by se tak dalo čekat, že z ní vyroste horolezkyně nebo záchranářka. Maminka rodiny zase provozovala taneční studio, kde malá dívenka poprvé okusila, jaké to je stát před publikem. 

Tanec ji pak provázel celým životem a ona sama říkávala, že právě ovládání těla jí umožňovalo věrohodně zahrát jakoukoliv postavu, od mladice po babiznu. Na pražské DAMU se v padesátých letech seznámila s hercem a režisérem Janem Kačerem. Ti dva spolu vydrželi téměř šedesát let, což je minimálně úctyhodné.

Po škole se vydali i s celým ročníkem do Ostravy, do divadla Petra Bezruče. Byty nebyly, peněz bylo rovněž málo, ale energie a nadšení měli na rozdávání. Právě z tohoto uskupení později vzniklo jádro slavného pražského Činoherního klubu.

Žena, ze které mrazilo

Režiséři ji často obsazovali do rolí, ze kterých šel kolikrát mráz po zádech. V gotickém hororu Juraje Herze z roku 1972 si zahrála obchodnici s jedem. Její postava v obrovském klobouku přijde vydírat hlavní hrdinku a scény, v nichž se objevuje, stojí vážně za to. Film mimochodem získal hlavní cenu na chicagském filmovém festivalu.

A o koho vlastně jde? O Ninu Divíškovou, herečku, která pětatřicet let věrně sloužila Činohernímu klubu a před kamerou ztělesňovala ty nejprotivnější ženské české kinematografie.

Macecha ze Zlatého kolovratu vám nedá spát

Pokud Herzova Morgiana byla aperitiv, Erbenova Kytice ve filmovém zpracování F. A. Brabce z roku 2000 byla hlavní chod. Divíšková zde dostala roli macechy v povídce Zlatý kolovrat. A nebyla to macecha typu „dnes za trest nedostaneš dezert“. Byla to macecha, u které byste si na dezert ani nevzpomněli, protože byste se báli pohnout vidličkou. 

V dětském seriálu Chobotnice z II. patra zase vytvořila postavu paní Veselé, semetriky, která dětem lezla na nervy. Je v tom vlastně krásná ironie, že se postava jmenovala Veselá, ale veselého na ní nebylo zhola nic. A v Prodavači humoru se zase vtělila do úřednické potvory, kterou by dnes na sociálních sítích nazvali „Karen“.

Na životní roli čekala do čtyřiašedesáti

A tady se příběh Niny Divíškové láme. Celá desetiletí řekla spíš jen pár vět a odešla ze záběru. Průlom přišel po šedesátce. Režisér Petr Zelenka ji obsadil do Příběhů obyčejného šílenství, nejdřív na divadelních prknech, pak před kamerou. Role afektované matky hlavního hrdiny jí vynesla nominaci na Českého lva i na Cenu Thálie. 

Skutečný zázrak ale přišel v roce 2009. Scenárista Rudolf Merkner připravoval pro Českou televizi seriál Vyprávěj. Roli babičky Běty prý napsal až na poslední chvíli. A obsadil do ní právě Divíškovou. Ta se najednou proměnila v nejlaskavější babičku české televize. 

Ráznou, upřímnou, sarkastickou, ale v jádru neuvěřitelně lidskou. Diváci jí psali dopisy, zastavovali ji na ulici a mladí lidé jí vzkazovali, že by takovou babičku chtěli mít doma. 

Telegram Husákovi a pravda za každou cenu

Divíšková nebyla žádná šedá myška ani v osobním životě. V době, kdy se většina lidí držela zkrátka, poslala telegram Gustávu Husákovi, ve kterém mu napsala, že s jeho zvolením za prezidenta nesouhlasí. V normalizačním Československu to chtělo pořádnou dávku odvahy. Nebo spíš drzosti. Anebo obojího.

Její dcera zase jednou ve škole napsala, že největší osobností dějin je Karel IV. Soudružka učitelka si předvolala maminku a vysvětlila jí, že to je špatná odpověď. Pamatujete si Ninu Divíškovou z některého filmu nebo seriálu? Pokud ano, napište nám do komentářů, jaká její role na vás udělala největší dojem. 

Zdroje: irozhlas.cz, csfd.cz, ct24.ceskatelevize.cz