Připomínají filmové mimozemšťany a v noci lezou po zdech bytů. Čechům z nich tuhne krev v žilách

Někteří Češi v posledních měsících zažívají ve svých domovech, na zahradách či balkonech setkání, ze kterých jim tuhne krev v žilách. Na sociálních sítích přibývají fotky tvorů, které doma určitě potkat nepotřebujete. 

Trojúhelníkové hlavy, obří oči, dravé končetiny a chlupaté nožky budí paniku napříč celou republikou. 

Příroda opravdu dokáže překvapit

Kdo vyrostl na filmech jako Vetřelec nebo Predátor, ten ví, že mimozemské bytosti mají v kinematografii často jedno společné, tedy že nápadně připomínají hmyz. Švýcarský umělec H. R. Giger, otec xenomorfa z legendární ságy Vetřelec, se při návrhu toho nejděsivějšího filmového monstra neskrývaně inspiroval právě hmyzí říší. 

Výsledkem jsou dravé čelisti, lesklý krunýř a protáhlá hlava. Teď si tohle přeneste do reálného života, do vaší kuchyně nebo na zahradu někde na okraji Kolína.

Noční návštěvy, které nikdo nezval

Do bytů a domů se čím dál častěji za soumraku stěhují desítky, někdy i stovky drobných létajících tvorů. Záchranné stanice v roce 2023 přijaly přes 2 600 takových nájemníků načerno jen během srpna a září, přičemž na Liberecku a Jablonecku jich odchytili přes 1 300 za jediný týden. Jde o netopýry, konkrétně mladé netopýry hvízdavé, kteří v tom období opouštějí letní kolonie a hledají zimoviště. 

Nezkušená mláďata se pootevřenými okny dostanou dovnitř a pak zmateně poletují po obýváku. A i když netopýr není vetřelec z vesmíru, setkání s chlupatým létajícím tvorem nad hlavou dokáže zvednout ze židle i otrlého chlapa. Všichni netopýři v Česku jsou zákonem chráněni a člověku naštěstí nebezpeční nejsou. 

Stačí zhasnout, otevřít okno dokořán, opustit místnost a za pár minut si zvířátko samo najde cestu ven. Dobrou prevencí jsou sítě proti hmyzu nebo zatažené záclony při večerním větrání.

Osminohý teror za skříní

Jenže zatímco netopýři přijdou a zas odletí, jiní nevítaní spolubydlící se u nás zabydlují nastálo. Máloco dokáže vyděsit spolehlivěji než pohled na chlupatého pavouka, který se v noci prohání po koupelně. Pokoutník tmavý, jeden z nejběžnějších domácích pavouků u nás, může mít rozpětí končetin několik centimetrů, a v přítmí koupelny se mu moc líbí.

Pokoutníci si rádi stavějí rohové sítě a žijí s námi. V noci se ovšem vydávají na průzkum a nezřídka sklouznou do vany nebo umyvadla, odkud se pak nedostanou. Ráno pak čekají na vyděšeného majitele bytu jako překvápko, o které nikdo nestál. 

S postupujícím oteplováním se na českém území rozšiřuje zápřednice jedovatá, pavouk z jižní Evropy, který je zároveň naším nejjedovatějším volně žijícím druhem. Dříve se vyskytoval jen na jižní Moravě, dnes už je rozlezlý téměř všude. Jeho kousnutí se přirovnává k bodnutí včelou, zvlášť opatrní by měli být alergici a rodiny s malými dětmi.

A pak je tu křižák pruhovaný. Tenhle pavouk se svým černožlutým zbarvením vypadá spíš jako vosa na osmi nohách. Pochází ze Středomoří, ale od devadesátých let se hojně rozšířil po celém Česku. Dnes ho potkáte v podstatě kdekoliv ve vysoké trávě.

Tvor, který vypadá jako filmový mimozemšťan

Co ale lidem vyloženě připomíná filmového vetřelce, je kudlanka nábožná se svojí protáhlou hlavou a nepřirozeně velkýma očima. Tohle osmicentimetrové zelené nebo hnědé stvoření je ve skutečnosti dokonalý predátor. Kudlanka dokáže strnule čekat na kořist celé hodiny a když přijde ten pravý okamžik, bleskově zaútočí šavlovitými lapavými nohami. 

Saranče, cvrčci a kobylky jsou sice její základní menu, ale troufne si i na malé obratlovce. Dokáže zdolat myš, ještěrku, dokonce i drobného ptáčka. Její sliny ochromí nervový systém kořisti a zároveň začnou trávit tkáně ještě dřív, než sousto doputuje do úst.

Měli jste někdy doma podobnou návštěvu? Dejte nám vědět v komentářích.

Zdroje: denik.cz, biodiverzita.csop.cz, denik.cz 2