Za Husáka frajeřina, dnes zlatý důl. Tenhle lapač prachu dnes vydělává víc než spořicí účet

Co měli společného doktor, prokurista i ukecaná sousedka z každého normalizačního seriálu? Ve vitríně jim zářil jeden a tentýž poklad, ke kterému se chodilo s úctou a hadříkem. Tehdy šlo o chloubu domácnosti, dnes to mnozí berou jen jako přežitek po prarodičích. 

Každá prosklená skříň připomínala malé muzeum. Dole stály skleničky na přípitek pro návštěvy, uprostřed se tyčil sváteční servis a úplně nahoře, často osamoceně, trůnil speciální vyvolený kus. Byl to objekt čistě na koukání, k ničemu praktickému nesloužil. Děti se k němu většinou nesměly přiblížit ani na metr.

Lesk za sklem, který vyprávěl o svých majitelích

Tahle skříň nebyla jen nábytkem, byla to společenská vizitka. Kdo přišel na návštěvu, mrkl na vitrínu dřív, než si stačil sundat boty, a hned věděl, na koho narazil. Plný regál broušeného skla říkal beze slov, že rodina jezdí do Tuzexu, má známé na správných místech a večeře se tu podávají na něčem lepším než na obyčejném porcelánu.

Vázy se nikdy nepoužívaly, kytka by je přece zašpinila, a tak jen stály a pro efekt se leskly. Sváteční skleničky se vytahovaly tak dvakrát do roka a po každém doušku se zběsile leštily. U babičky se před příchodem návštěvy leštila celá vitrína do posledního kousku, i na místech, která nebylo skoro vidět.

Zlatý lem, kvůli kterému se sběratelé předhánějí

Tím lapačem prachu, který znamenal frajeřinu a dnes nám umí pořádně vydělat, je broušená váza značky Moser, konkrétně typ zdobený takzvanou oroplastikou. Jde o barevné sklo, nejčastěji fialové, ametystové, zelené nebo hyalitové, broušené do fazet, pod jehož okrajem obíhá leptaný a zlacený pás s rytým motivem. 

Právě ten zlatavý vlys s antickými výjevy dělá z obyčejně vypadající vázy kousek, po kterém sběratelé pokukují na aukcích. Na vlysu bývají výpravné scény, třeba průvod zvířat nebo ozbrojené Amazonky, a kousky pocházejí zhruba z let 1915 až 1930. 

Luxus, který se rodí v karlovarské peci

Sklárnu rozjel v Karlových Varech roku 1857 rytec Ludwig Moser a jeho soubory si nechával nosit na stůl sám císař František Josef I. Každý kus je dodnes ručně foukaný a broušený, takže v sobě nese stopu konkrétního skláře, který se nad ním potil u pece. 

Oroplastika nabaluje další kolo dřiny. Nejdřív se motiv vyryje a teprve potom pracně pozlatí. Háček je v tom, že zlato časem mizí, otírá se prsty, hadrem i obyčejným stářím. Váza, které vlys po sto letech vydržel skoro netknutý, je proto vzácnější než ta, která se aktivně používala.

Pozor na obyčejné náhražky

Pravý kus prozradí na spodní straně rytá značka Moser Karlovy Vary, k tomu sytá barva skla, ostré broušené fazety a u oroplastiky samozřejmě onen zlacený pás. Sériovou novodobou napodobeninu obvykle prozradí podezřele nízká hmotnost a strojově dokonalý, pravidelný brus. 

Cenová laťka se u pravých kousků pohybuje kolem pár tisíc u menších kousků až po desítky tisíc u vzácnějších a perfektně zachovalých váz. Udělat si představu o ceně dnes navíc zabere jen chvilku. Konkrétní oroplastiky i s dosaženými částkami najdete třeba na webu estarozitnosti.cz nebo přímo u karlovarského Antiku Mašek, který sídlí v kolébce značky. 

Pokud nakouknete na internetové stránky ostravské galerie umění, zjistíte, že se tu draží třeba i na první pohled obyčejné Moser sklenice, které však rovněž zaujmou cenovkou. Sada šesti skleniček se vydražila za 6 900 Kč.

Mrkněte do vlastní vitríny

Stojí u vás doma také ještě ta prosklená skříň, ke které jste se jako děti báli přiblížit? Pak se běžte podívat, jestli se u vás také nenachází nějaká ta frajeřina z doby Husáka. Zlatým dolem mohou být i staré plechovky, figurky nebo porcelán. Napište nám poté do komentářů, co jste objevili. Třeba se ukáže, že roky utíráte prach z malého pokladu.

Zdroje: obrazy-starozitnosti.cz, antikmasek.cz, galerieumeni.cz