V Česku ji milujeme už 50 let. Zahraniční novináři ji označili za „noční pohádkovou můru“

Zahraniční recenze si obvykle s naší tvorbou neberou servítky. Samozřejmě existují české filmové klenoty, které prorazily i v zahraničí, případně dosáhly i na oscarovou sošku. Naše takříkajíc běžná tvorba však bývá podrobena kritickým rozborům a recenzím, které si mnohdy neberou servítky.

Tato pohádka je známá po celém světě a možná proto se její česká adaptace nevyhnula zvědavým divákům a kritikům ze zahraničí. Obvykle si z ní totiž odnášíte dobrý pocit. Jak to ale s českou tvorbou už bývá, tady to je trochu složitější a mnohem temnější. Zpracování Karla Kachyni z roku 1976 totiž zaskočilo i otrlejší recenzenty a upřímně? Když si ji pustím dnes, už jako dospělá, naprosto je chápu.

Silný příběh o oběti

Co se filmu nedá upřít, je fakt, že Kachyňa se původní Andersenovy předlohy držel mnohem věrněji než většina ostatních adaptací. Malá mořská víla zde není veselá rebelka toužící po dobrodružství, která je obklopená zpívajícími zvířátky a všechno je zalité sluncem. Je to syrový příběh o mladé bytosti, která je fascinovaná lidským světem a která kvůli lásce postupně obětuje úplně všechno.

Zachrání prince před utonutím, vzdá se svého hlasu, opustí rodinu a podstoupí bolestivou proměnu v člověka. Jenže princ nikdy nepochopí, kdo mu vlastně zachránil život. Nakonec si vezme jinou ženu a mořská víla stojí před rozhodnutím, zda ho zabít a zachránit sebe, nebo se obětovat. Právě tragický závěr zaskočil diváky asi nejvíc.

Portál Filmový přehled o snímku píše, že jde o dílo s nezvykle pochmurným tónem, který byl na dětský film své doby velmi neobvyklý. Dokonce zmiňuje, že některé pasáže mohly na nejmladší diváky působit až děsivě.

Pro cizince je podivná

Zajímavé je, že zahraniční novináři a filmoví publicisté se často shodují v jedné věci. Česká Malá mořská víla není klasická pohádka, ale, jak jsme u Kachyni zvyklí, připomíná spíš umělecký film. Americký magazín Reactor ji před několika lety představil článkem s příznačným názvem „The Triumph of the Weird“ neboli „Triumf podivnosti“. Autorka popisuje, že po zhlédnutí filmu měla pocit, jako by sledovala něco mezi snem, pohádkou a zvláštním psychologickým experimentem. Celkový dojem byl pak spíš ve formě husí kůže než hřejivého pohádkového pocitu.

Kulisy působí děsivě

Když se dnes podíváme na zpracování a použité filmové triky, úplně z nich čiší sedmdesátky, kdy ještě všechno stálo na fyzických kulisách. Paradoxně to však přináší filmu ještě hlubší atmosféru, než kdyby tvůrci použili počítačové triky. Takhle to totiž vypadá, jako by se všechno mohlo skutečně v reálném světě odehrát. Překvapením pro zahraniční diváky mohl být i fakt, že si ve filmu zahrála mladičká Libuška Šafránková, kterou znají z naší nejmilejší pohádky Tři oříšky pro Popelku. Ve filmu se objevila po boku své sestry Miroslavy.

Pohádka, která ukazuje realitu

Jako dítě jsem podobné filmy sledovala úplně jinak. Možná je to tím, že jsou naše knižní i filmové pohádky diametrálně odlišné od těch zahraničních. Zatímco ty jsou spíš hřejivé a poskytují dětem bezpečí a kouzla dobrých konců, ty naše se v lepším případě drží víc při zemi, v horším jsou vyloženě drastické. A Malá mořská víla není podle předlohy příběh o splněném snu, ale příběh o oběti a lásce, která může zůstat nenaplněná.

Možná právě proto na zahraniční publikum působí tak silně a film nakonec zůstává u většiny diváků spíš u zvednutého obočí. Zatímco většina pohádek nabízí útěk od reality, tahle nás k ní naopak vrací. Ukazuje bolest, zklamání i cenu, kterou někdy platíme za své sny. Přestože to není pohádka, po které děti usínají s úsměvem, je plná poučení a životních pravd, které sice můžou občas bolet, ale i to patří k životu. Podle mnohých je to dokonce nejlepší pohádka, která u nás v posledních 50 letech vznikla. 

Co si o ní myslíte vy?

Zdroje: en.wikipedia.org, reactormag.com, filmovyprehled.cz, csfd.cz