Kávovar, který za Husáka stál na každé lince. Dnes má hodnotu, že byste si za něj mohli otevřít vlastní kavárnu

Naším prvním „kávovarem“ byl obyčejný hrnek s nasypanou mletou kávou a spařenou horkou vodou z konvice. Voda v ní se ovšem nevařila zapojením do zásuvky, ale pěkně na sporáku. Pak se čekalo, až se káva usadí na dně. Tenkrát se pil jenom turek a na dně hrnku zůstával lógr. Žádný jiný druh kávy jsme neznali. Kdepak cappuccino!

Pak přišlo z východního Německa zařízení na překapávanou kávu. To už jsme doma na lince měli snad všichni. Velká konvice, do níž vykapala káva pro celou rodinu a jen se dolévalo do šálků. Ale tu vůni a pěnu jako turek to nemělo.

Od turka k dotykovému displeji aneb od lógru ke kapslím

Dnes stojí na kuchyňské lince sofistikované přístroje s dotykovým displejem, které připraví latte i espresso. Přesto se stále častěji ohlížíme po obyčejném kávovaru, který jsme ještě před pár lety bez rozpaků odložili do sklepa nebo vyhodili při rekonstrukci. I když: záleží jak kdo. Někdo si pochutná na cappuccinu z pytlíku nebo na tom z automatu. Další potřebuje malé a silné espresso a jiný si navaří půllitru slabé překapávané kávy.

Výběr přístrojů je dnes tak široký, že si svůj způsob přípravy najde snad každý. A to mezi ně řadím i retro kávovary, protože mnohé z nich stále ještě fungují. Ale o starých kávovarech nemluvím proto, abyste se k nim vraceli a zase si v nich kafe připravovali. Klidně zůstaňte věrní moderním přístrojům. Zmiňuji je spíš z toho důvodu, že i o tento retro sortiment se zajímají sběratelé.

Pokud se u vás někde takový starý přístroj na přípravu kávy, který byl v provozu ještě za Husáka, nachází, možná byste s ním mohli někomu udělat radost. A pro sebe za to získat nějakou tu korunu. Některé moka konvičky mají hodnotu třeba jen tři stovky, ale nejsou to jediné, co retro trh skýtal. Třeba italský pákový kávovar La Pavoni Professional se může cenově pohybovat někde kolem 10 tisíc korun. Bublalo to a syčelo, ale nakonec z toho byla lahodná káva. A větší kavárenské retro kávovary mají hodnotu mnohonásobně vyšší.

Když se ze starých věcí stávají starožitnosti

Dříve jsme staré předměty považovali za přežitky. Smaltovaný hrnec? Do sběrného dvora. Litinový mlýnek? Zabírá místo, vyhodit. Kávovar po babičce? Ten už přece nikdo používat nebude. Jenomže v průběhu let jsme se poučili a teď už schováváme skoro všechno, co se nám v domácnosti nehodí. Sjíždíme internet a zjišťujeme, zda právě po tom našem zboží není nějaká výhodná poptávka.

Tomu, co jsme v určitém období považovali za staré harampádí, dnes říkáme vintage, retro nebo design z poloviny století. Jak roky přibývají, tak se na tyto věci mění i náš pohled. Takže si klidně do moderního bytu usadíme jako designovku něco ze šedesátých let. A ještě před dvaceti lety bychom tím opovrhovali. Kromě nás jsou tu i sběratelé a starožitníci. Renovují staré přístroje, budují tematické sbírky a pečlivě vyhledávají předměty z určitých období. U mnohých z nich už nejde jen o koníček, ale také o zajímavou investici.

V každé oděrce je kus života

Nové produkty bývají dokonalé. Nemají jediný škrábanec a všechno vypadá přesně jako v televizní reklamě. Jenže právě proto působí někdy trochu sterilně. Starý kávovar je jiný. Na jeho držadle je vidět, kolikrát ho někdo vzal do ruky. Víčko se zavírá trochu nakřivo a na těle je vidět nejeden škrábanec. Každá oděrka připomíná, že ten předmět nebyl jen výrobkem. Byl součástí něčího života. Nepřitahuje nás jen předmět samotný. Mnozí z nás touží poznat příběh, který se do něj za desítky let otiskl.

Domovy přestaly připomínat katalog a staly se hřejivými

Ještě před několika lety jsme chtěli mít doma všechno nové. Lesklé, moderní, dokonale sladěné. Dnes je trend úplně opačný. Moderní interiér oživují staré váhy, šicí a psací stroje, smaltované cedule, rádia, ruční kafemlýnky nebo právě kávovary. Vůbec nám nevadí, že už neslouží svému původnímu účelu a stávají se pro nás dekorací.

Občas slyšíme volání minulosti

Někdy se mi zdá, že tyto staré věci mají svůj vlastní plán. Počkají, až se nabažíme těch moderních a pak se nám nenápadně připomenou: „Pamatuješ na mě?“ říká starý kávovar, když ho vytáhneme ze sklepa. „Já jsem tu byl, když ty jsi ještě nevěděla, co je cappuccino.“ A pak se ještě občas ukáže, že dnes má hodnotu, že byste si za něj mohli otevřít dokonce i vlastní kavárnu.

Jak si kávu nejraději připravujete vy?

Zdroje: ElektroBazoš, SBazar, IKřížová