Pustili jste po návratu z dovolené kohoutek? V žádném případě z něj hned nepijte, varuje hygienik

Vejdete do bytu, za zády kufr plný špinavého prádla a v uších ještě doznívá šum vln nebo alespoň hukot hotelové klimatizace. Co většina z nás udělá jako úplně první? Zajde ke dřezu a natočí si sklenici čerstvé vody. Jenže zatímco jste chytali bronz, ve vašem potrubí už to tak sluncem zalité nebylo.

Prázdniny teprve roztáhly slunečník a celá republika se dává do pohybu. Herci mizí z placu za odpočinkem, zpěváci vyrážejí na festivalové šňůry a i naprosto obyčejný člověk balí kufry a vydává se za možná prvním koupáním sezóny. Jedno máme přitom společné úplně všichni. 

Ať už se chystáme do pětihvězdičkového resortu, nebo pod stan u přehrady, po pár dnech mimo domov na nás čeká zavřená koupelna, kterou celou tu dobu nejspíš nikdo ani nepozdravil. 

Trubky si žijí po svém, i když vy blaženě lenošíte

Vodovod si nedá pauzu, ani ve chvíli, kdy vy podřimujete na lehátku. Jakmile ale odjedete a kohoutky zůstanou dlouho zavřené, tekutina uvnitř potrubí se přestane pohybovat. Postává na místě a pozvolna se ohřívá teplem bytu na vyšší teplotu, která nahrává nezvaným hostům.

Zrovna tohle prostředí, stojaté a teplé, je pro některé nezvané hosty učiněný pětihvězdičkový hotel. Odborníci pro ten stav používají výraz stagnace. Oním podnájemníkem, kterému stojatá vlažná voda voní ze všeho nejvíce, je bakterie s poněkud okázalým jménem Legionella pneumophila. 

Nejlépe se jí vede v tekutině teplé zhruba od dvaceti do pětačtyřiceti stupňů, tedy přesně v pásmu, do kterého vaše potrubí po pár dnech klidu bez potíží sklouzne. Libuje si v usazeninách, vodním kameni a starých zanesených perlátorech. 

A ruku na srdce, který panelák se dnes pochlubí rozvody jako ze škatulky?

Pozor, léčka číhá ve sprše

Známé varování, ať po příjezdu nepijete rovnou z kohoutku, dává smysl, jenže ten největší zádrhel se schovává jinde. Zákeřnost téhle bakterie nespočívá v doušku, který spolknete, ale v obláčku páry, který nasajete plícemi. 

Stačí pustit horkou sprchu a vzduchem se rozlétnou mikroskopické kapičky i se vším, co se ve vodě mezitím zabydlelo. Jak upozorňuje Národní zdravotnický informační portál, nebezpečí se u teplé vody skrývá ve vdechnutém aerosolu, ne v doušku. Řečeno polopatě, horší je horká sprcha než sklenice vody u umyvadla.

Zpočátku to připomíná obyčejnou virózu

Nakažení se ze začátku tváří celkem nevinně. Nejdříve dorazí únava, bušení v hlavě, rozlámané svaly a horečka, takže to člověk snadno svede na chřipku ulovenou při zpáteční cestě v letadle. U zdravého jedince naštěstí potíže často odezní samy. 

U seniorů, lidí s oslabenou obranyschopností nebo pacientů po onkologické léčbě ovšem může tenhle patogen vygradovat až v těžký zápal plic. Té vážnější podobě se říká legionářská nemoc a přezdívku si vysloužila po amerických veteránech, kteří se v roce 1976 sešli na sjezdu ve Filadelfii.

Kolik případů Česko ročně eviduje

Mohlo by se zdát, že jde o okrajovou záležitost, která se nikoho z nás netýká. Data ovšem ukazují opak. Za rok 2024 zaznamenal Státní zdravotní ústav v Česku 620 případů, z toho 95 skončilo úmrtím, přičemž o tři roky dříve jich bylo zhruba o polovinu méně.

Nejvíce zasažených najdeme mezi lidmi staršími pětasedmdesáti let a čísla se rok co rok šplhají výše. Naštěstí je obrana až úsměvně jednoduchá a nestojí člověka ani korunu. Hned po příchodu domů nechte všechny kohoutky i sprchu pár minut vydatně téct, tu horkou obzvlášť, a klidně u toho pootevřete okno, ať páru zbytečně nedýcháte. 

Sprchovou hlavici přitom raději otočte ke zdi a sami se z koupelny na chvíli vytraťte pryč. A jak to řešíte vy? Odtáčíte po dovolené vodu, nebo se ke sklenici rovnou vrháte po hlavě již ode dveří? 

Zdroje: proprarodice.cz, hygpraha.cz, szu.gov.cz