Nejočekávanější český seriál roku nezvládl ani úvod. Po 5 minutách bylo rozhodnuto o katastrofě

Je to už čtvrt století, co přišel na svět jeden z českých seriálů, kterému zřejmě víly nedaly do vínku nic dobrého. Sotva ho totiž diváci uviděli, bylo rozhodnuto: „Tak tohle nejspíš mít sledovanost nebude…“ Nejočekávanější český seriál roku tak nezvládl ani úvod.

I když se československým i českým seriálům zpravidla daří, ten, co mám tentokrát na mysli, získal hodnocení velmi mizerné. Na ČSFD 11 %. Na SerialZone to vyšlo trochu lépe, ale jen proto, že dva diváci dali 50 %. Většina ale něco mezi 20 % a nulou. Průměrné hodnocení tedy vyšlo na 17 %.

Když se něco nepovede

Už vás ale nebudu déle napínat. Scénář připravili Jiří Bednář, Josef Klíma, Antonín Procházka, Jan Lekeš a Michaela Černá. Režíroval Antonín Procházka. Seriál byl třináctidílný, odehrával se v prostředí společenského týdeníku a jmenoval se Duch český. A dobrý zřejmě opravdu nebyl. Každé léto uvádějí všechny televizní kanály reprízy oblíbených pořadů a já si nevzpomínám, že by tohle někdy někde opakovali. Duch český se stal duchem doslova: zmizel z obrazovek, nereprízuje se a většina diváků si na něj dnes sotva vzpomene.

Jak je možné, že se sešli úspěšní scenáristé a zkušený autor komedií, a přesto vznikl jeden z nejhůře hodnocených českých seriálů? Jak to, že se u nás povedly desítky seriálů, ale právě tady se všechno rozsypalo? Přiznám se, že našim seriálům většinou fandím. Není to ale věrností domácí tvorbě. Spíš letitou zkušeností. Když se ohlédnu zpátky, napadne mě spousta titulů, které přežily desetiletí a lidé si je pouštějí znovu. Chalupáři, Nemocnice na kraji města, Sanitka, Dobrá Voda, Bylo nás pět, Četnické humoresky, Hříšní lidé města pražského… A pokračovat bych mohla ještě dlouho.

Tolik zkušených autorů. Tak kde se stala chyba?

Když jsem si přečetla jména scenáristů, říkala jsem si, že to přece bude dobré. Josef Klíma má za sebou úspěšné publicistické pořady i scénáře inspirované skutečnými kriminálními případy. Antonín Procházka je jedním z nejúspěšnějších českých divadelních autorů posledních desetiletí a miláčkem plzeňského publika (S tvojí dcerou ne, anebo Přes přísný zákaz dotýká se sněhu). Jeho komedie se dodnes hrají v plzeňském Divadle J. K. Tyla i na mnoha dalších scénách. A diváci se chechtají až se za břicho popadají. Včetně mě. A Jiří Bednář se podílel na celé řadě vynikajících televizních projektů, kam až moje paměť sahá. Říkala jsem si: „Dobří tvůrci, dobrý seriál.“

Ale zřejmě to nebyla dobrá dedukce. Vychází mi tedy, že každý film nebo seriál je vlastně sázka do loterie. Autoři se snaží, ale pořad nepadne divákům do noty. Možná si tvůrci říkají, že seriálů z hospod, nemocnic a policejní stanice je na obrazovce dost. Jenže když zvolí jiné téma, není pro publikum přitažlivé.

Diváci rozhodli překvapivě rychle

Na některé seriály si člověk zvyká pomalu. První díl bývá rozpačitý a pak se všechno rozjede. Jenže u Ducha českého jako by se mnoho diváků rozhodlo během několika minut. Hodnocení 11 % se příliš často u domácí tvorby nevidí. V komentářích jsem si všimla, že většina měla výhrady ke scénáři, tempu vyprávění a celkovému zpracování.

„Nevěděl jsem, jestli je to komedie, satira nebo omyl.“

„Výborní herci, ale neměli z čeho brát.“

Právě podobné názory se v recenzích opakují nejčastěji.

Možná za to může úplně něco jiného

Když diváky neodradilo obsazení a výkony herců, musí být problém někde jinde. Celý seriál se odehrává v prostředí společenského týdeníku. A upřímně… Kolik lidí takové prostředí opravdu zajímá? Mám pocit, že český divák vždycky mnohem raději sleduje příběhy z míst, která dobře zná. Kdyby byl seriál z vesnice, hor nebo zahrádkářské kolonie, jistě by u obrazovek setrvalo mnohem víc lidí. Tam totiž každý okamžitě poznává sám sebe nebo své sousedy.

Ale redakce časopisu? To už je svět, který je většině lidí vzdálenější. Leda, že by se v něm odehrálo několik vražd. Možná právě tady se ztratilo ono pověstné spojení s publikem. I skvělí scenáristé mohou někdy napsat příběh, který publiku jednoduše nesedne. Z diváckého hlediska je ale možná dobré, že se objeví i propadáky. Protože právě díky tomu si ještě víc vážíme těch seriálů, které obstály i po desítkách let.

A co vy, kterým je víc než pětatřicet, vy si na tento seriál vzpomínáte?

Zdroje: ČSFD, SerialZone, Wikipedia