Bolek Polívka měl našlápnuto na Oscary. Nakonec z toho byla jedna z největších filmových ostud roku 1992

V momentě, kdy skončí nějaký film a filmoví nadšenci jej začnou vychvalovat do nebe, i když nejsou kdoví jakými odborníky a znalci, začínají mnozí hovořit dokonce až o českém Oscarovi. Nakonec se ale může stát, že do toho hodí vidle filmoví kritici a daný herec tak za svou roli žádné ocenění nezíská.

I když dal Bolek Polívka do své role opravdu maximum a vypadalo to, že má našlápnuto na Oscary, nestačilo to. Nejspíš někde unikl svému potenciálu nebo kritici nabyli dojmu, že mohl některé scény podat jinak. I přesto, že si tak divák mohl myslet, že se dívá na něco zcela výjimečného, tehdejší kritici měli zkrátka jiný názor.

Polívka svým výkonem nadchl, ale bohužel jen diváky

Bolek Polívka ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág od režisérky Věry Chytilové předvedl skutečně chvályhodný výkon. Zcela přesvědčivě v něm ztvárnil moravského venkovana a novodobého milionáře. Vdechl svéráznému venkovanovi život, a to s naprostou přirozeností, bez jakéhokoli přetváření, jako by jím on sám byl. Navíc málokdo ví, že mnoho scén a legendárních hlášek vzniklo až přímo během natáčení, a to díky Bolkovu osobitému a nezaměnitelnému stylu humoru. Postava Bohuše nakonec zlidověla a definovala porevoluční éru 90. let.

Právě už z těchto důvodů diváky zamrzely reakce kritiků i absence ocenění Bolkova výkonu. Navíc, když se v prosinci roku 1992 objevil na plakátech kin nápis Dědictví aneb Kurvahošigutntág, způsobilo to takový malý společenský otřes. Provokativní název pobuřující svou vulgaritou předznamenal jednu z největších bitev mezi tvůrci a kritiky v našich dějinách.

Odpad a zrada znělo ze stran kritiků

Ze stran tehdejších kritiků zaznívaly výrazy jako „odpad“ a podobně. Ve filmu Věry Chytilové jednoduše spatřovali vulgární a podbízivou frašku, která podle nich nedosahovala úrovně režisérčiných předchozích děl. Nakonec z toho byla v tomto ohledu jedna z největších filmových ostud roku 1992. „Iritující bylo také to, že Chytilová ve stejné době byla jednou z nejhlasitějších odpůrkyň privatizace Barrandova. Stála si za tím, že by měla existovat státní podpora kinematografie, aby svobodně vznikaly umělecké snímky, které jinak v čistě komerčním prostředí byly bez šance,“ píše v Deníku N filmový kritik Kamil Fila.

Od původních očekávání až po filmovou legendu

O Bolkovi Polívkovi je známo, že to vždycky uměl se ženami. A ty jej zase milovaly v jeho hereckých rolích. Označení „největší filmová ostuda“ je samozřejmě třeba brát s nadsázkou. Tento film po premiéře rozdělil kritiky. V každém případě by si herecký výkon Bolka Polívky za tento počin zasloužil nějaké to ocenění. Trvalo to dlouhá tři desetiletí, ale nakonec se z toho, co mnozí nazývali odpadem, stal dokonale vybroušený klenot. Bez tohoto filmu si už historii české porevoluční kinematografie nelze představit.

V dnešní době již vůbec nikdo nepochybuje o tom, že se Věře Chytilové podařilo natočit skutečně mistrovský kousek a jeden z nejvýznamnějších českých filmů vůbec. To, co bylo kdysi kritizováno jako vulgární exces nebo režijní lajdáctví, je dnes vnímáno jako hlavní a nepostradatelná ingredience, která dává tomuto filmu jeho nezaměnitelnou, syrovou chuť. A podle mě by za svou roli měl Bolek Polívka, který bydlel v paláci, ale o všechno přišel, dostat ocenění zpětně, co myslíte?

Jaký názor na to máte vy, dali byste Bolku Polívkovi za tuto roli Oscara, nebo souhlasíte s kritiky?

Zdroj: ČSFD, Kinobox, Lak Produkce, iDnes