Okamura řekl nahlas to, čeho se někteří poslanci obávali. Cestám do exotiky za veřejné peníze chce zatnout tipec

V české politice přicházejí okamžiky, kdy někdo pronese větu, kterou se ostatní obávají říct nahlas. Tentokrát se této role chopil Tomio Okamura. Chce zatnout tipec poslaneckým cestám do zahraničí. Podle něj se totiž poslanci rozlétli po světě jako poštovní holubi.

Sýrie, Afrika, Jižní Amerika… celý seznam destinací vypadá jako katalog cestovky, která se specializuje na poznávací zájezdy pro náročné. A, státní rozpočte, unes to! Proto předseda sněmovny zvedl varovně prst a řekl: „Dost bylo parlamentní turistiky.“

Když vláda šetří, až to cinká

Tomio Okamura se ohání tabulkami: letos se do konce července uskutečnilo 49 zahraničních cest za 2,7 milionu korun. V roce 2022 jich bylo o deset víc a stály téměř pět milionů. Denis Doksanský z ANO dodává: „Kde stačí dva, nepojede pět. Je třeba hlídat, aby se z diplomacie nestala turistika.“ A tady se nabízí otázka: je omezení cest do zahraničí opravdu to hlavní, co nás zachrání před rozpočtovým kolapsem?

Na jedné straně ano. Šetřit se dá totiž různě: korunka ke korunce a kasička se naplní… Na druhé straně samotné škrty ještě neznamenají rozumné hospodaření. Návrh schodku rozpočtu na příští rok prozatím počítá s 389 miliardami korun, takže několik zrušených zahraničních cest samo o sobě rozpočtovou díru nejspíš nezalepí.

Šetření by nemělo připomínat slovenský scénář

Ne všichni jsou z Okamurova plánu nadšení. Marek Ženíšek z TOP 09 varuje před přílišným omezením diplomacie: „Když se to přežene, skončíme jako Slovensko: tam prý jezdil po Evropě jen předseda parlamentu, a mimo Evropu Slováka nikdo neviděl.“ Podle něj má mít Česká republika své zástupce po celém světě a zahraniční cesty nejsou luxusem, ale součástí parlamentní práce.

Jak by to mohl vidět občan

Zde jsme u jádra věci: šetřit je nezbytné. Ovšem tak, aby to dávalo smysl, je umění… Nebudou-li úspory na správných místech, voličům by mohlo připadat, že se vláda chová jako hospodyně, která šetří na cibuli, ale kupuje drahé závěsy. Běžný občan do hospodaření státu nevidí. Zato slyší politické debaty: jedna vláda nadává na druhou, každý ví, co měl udělat ten před ním, ale sám na tom moc nezapracoval. Jedni straší daněmi, druzí úbytkem služeb. To občanovi, který poctivě pracuje a platí daně, hlava nebere…

Na Okamurovo tažení proti některým poslaneckým cestám by se možná dalo říci: nesmíme si plést symbol s řešením. Některé výdaje totiž zůstávají dál nedotčené jako posvátné krávy. Možná by bylo potřeba utáhnout opasky tam, kde to dává smysl. Někomu se totiž utahuje tak pevně, že už nemůže dýchat a utahující si dál kupuje nové boty.

Mělo by se začít se šetřením u politiků?

Je určitě dobře, když politik řekne, že se nebude plýtvat veřejnými penězi. Je dobře, když se prověří zahraniční cesty, náhrady, platy i další výhody. Ale občan potřebuje kromě efektních škrtů hlavně škrty efektivní. Potřebuje vidět, že se skutečně hledají miliardy tam, kde jejich odebrání neohrozí běžný život lidí. Veřejné peníze totiž nejsou peníze nikoho. Jsou to naše peníze, jen momentálně bydlí v jiné peněžence.

Když se má začít šetřit, možná by měl každý nejdřív začít u sebe. Myslíte, že vláda chce opravdu ušetřit, anebo jen hledá škrty, které vypadají dobře na papíře? Když stát říká občanům, že musí bedlivě hlídat každou korunu, prohlíží stejnou lupou i on své výdaje? Za Československa jsem slýchala, že zadlužujeme naše děti. Teď vidím, že už jsme zadlužili i pravnoučata…

Okamura drží kasu jako lakomý strýček Skrblík

Zahraniční cesty nejsou jediným místem, kde Okamura vidí prostor pro úspory. Navrhuje mimo jiné výrazné omezení výdajů spojených s podporou ukrajinských uprchlíků, mluví o omezení financování některých neziskových organizací a ušetření 3 miliard na výdajích na inkluzi ve školství. Zároveň dlouhodobě prosazuje zmrazení platů politiků. Podle jeho slov se o takový návrh ve Sněmovně pokoušel už několikrát a nyní je zmrazení platů do roku 2030 součástí jeho požadavků při jednáních o rozpočtu.

Nůžky stále v šuplíku

A není v tom úplně sám. O tom, že by se měly změnit také poslanecké náhrady, se mluví i mimo SPD. Náhrady zahrnují například dopravu, kanceláře, asistenty, ubytování nebo telefon a internet. U některých poslanců mohou podle zveřejněných údajů dosahovat opravdu vysokých částek. Takže tady už nejede za úsporami jen Okamurův osamělý vlak. O tom, že některé výhody politiků by možná zasloužily trochu přistřihnout, se diskutuje napříč politickým spektrem.

Ušetřit u politiků? To se lidem poslouchá dobře. Jenže není to právě ten tah, kdy se má vlk nažrat a koza zůstat celá? Mluví se o tom desítky let. A stalo se to někdy?

Také byste rádi viděli ty velké nůžky, které náhrady odstřihnou?

Zdroje: ZprávyAktuálně, IDnes, EuropeSays