Film podle skutečnosti pobláznil celé Česko. Do kin přilákal přes 190 tisíc diváků, kteří ho vychvalují až do oblak

Domácí komedie rozdmýchala takovou vlnu zájmu, že do hledišť posadila bezmála dvě stě tisíc lidí. Koho doteď mrzelo, že se na ní do kina nevydal, může se radovat, protože už kraluje i na Netflixu. 

Opírá se přitom o pravdivou historku, u níž nejspíš nebudete věřit vlastním očím. 

Veselohra, která nakopla celou sezónu

Když se řekne česká sportovní komedie, leckomu do minutky naskočí husí kůže při představě všech těch laciných hlášek. Tenhle kousek ovšem předvedl, že se to dá zvládnout i vkusně a že po podobném žánru diváci pořád prahnou, jen se to musí dobře uchopit. 

Za kamerou stanul slovenský tvůrce Jonáš Karásek, jehož rukopis publikum zná z retro akční jízdy Invalida i z ostrých politických thrillerů. Scénář vypiloval Petr Kolečko, pán, který je ve sportovním prostředí jako doma. Podílel se totiž i na Okresním přeboru nebo Vyšehradu. A prvotní myšlenku pro vznik filmu dodal herec Jakub Prachař. 

Trenérovi propůjčil tvář Martin Hofmann a doprovázejí ho Jakub Prachař, Petra Polnišová, Sara Sandeva či Miroslav Krobot. Data serveru Kinomaniak hlásí, že si snímek v tuzemských sálech vychutnalo přes 195 tisíc diváků, přičemž tržby překročily pětatřicet milionů korun. 

Postavu syna ztvárnil Martin Polišenský, herec s Downovým syndromem z brněnského Divadla Aldente.

Námět je na naše poměry originální

Ústřední figurou je svérázný kouč Marek, jemuž se nedaří protlačit vlastní tým do vyšší soutěže. Namísto toho, aby s trénováním sekl, chytá se jiného snu, který mu nedá spát. Jeho potomek Šimon si totiž přeje zahrát si na paralympiádě, a táta se mu to rozhodl splnit, i kdyby se měl přetrhnout. 

Sestavit tým hráčů s mentálním postižením se však ne a ne podařit. Na popud protřelého souseda tak Marek sáhne po dost odvážném nápadu, kdy sežene zdravé chlapíky, kteří budou postižení jenom hrát. 

Scénář se opírá o skutečný život

Zlato na paralympiádě v Sydney roku 2000 shrábl španělský basketbalový výběr, který měli tvořit hráči s mentálním postižením, jenže z dvanácti mužů takoví byli sotva dva. Ostatní kypěli zdravím a handicap pouze předváděli před rozhodčími i objektivy.

Jak celý kanadský žertík praskl? Za odhalením stál španělský novinář Ribagorda, jenž se do družstva sám protlačil a všechno zevnitř zdokumentoval. Vstupní prověrka byla přitom fraška sama o sobě, protože zájemci prý stačilo pár cviků a chvilka u tlakoměru, načež ho vzali, aniž kdokoliv řešil jeho skutečný stav. 

Následovalo pokořující vracení medailí, mastná pokuta a ostuda, o které se psalo všude možně. Dohra byla nakonec ještě smutnější. Následující dvoje hry, tedy ročníky 2004 a 2008, se obešly úplně bez atletů s mentálním postižením, které pořadatelé raději vyřadili hned, aby se neopakovalo co předtím. 

Za podvod hrstky vykuků tak zaplatili právě ti, kdo s ním neměli pranic společného a o vysněnou účast na hrách tak zbytečně přišli ze dne na den. V tomto případě se nejedná o dokument, který by mapoval skutečný průběh her v roce 2000, ale silně se tím vším náš český snímek inspiroval.

Film inspirovaný skutečností pobláznil celé Česko

Kdo dílo v lednu prošvihl, nemusí věšet hlavu. Na Netflix dorazil pár týdnů po skončení v kinech, konkrétně koncem března, takže si ho dnes klidně pustíte z pohodlí obýváku s hrnkem čaje po ruce. 

Svého času si do zmiňované kauzy rýpl i animovaný South Park a o pár let později, v roce 2005, přišla s obdobným námětem americká Bláznivá olympiáda, takže Češi rozhodně neobjevili Ameriku. 

Už jste Dream Team viděli? Pokud ano, napište nám, jak na vás zapůsobil skutečný příběh ukrytý za jeho zápletkou. 

Zdroje: kinomaniak.cz, csfd.cz, kinobox.cz