Jeden z klíčových mužů Fialovy vlády překvapil slovy o Turkovi. Klidně by mu svěřil ministerstvo zahraničí

V české politice máme v posledních měsících jeden zvláštní sport. Nejde o hokej, fotbal ani biatlon. Nazvala bych ho Všichni proti všem. Soutěží se v něm o to, kdo dokáže z jedné personální otázky vyrobit problém, který se nakonec dostane až za hranice České republiky.

Dřív měly největší spory koalice s opozicí. Teď se k nim přidaly i spory uvnitř vládního tábora, a především přetahovaná s Hradem. V tomto případě jeden z klíčových mužů Fialovy vlády překvapil slovy o Turkovi.

Dobře k tomu posloužil poslanec Filip Turek

Původně šlo o jedno ministerské křeslo. Pak z toho byl spor mezi Hradem a vládou, následovaly ostré výroky, přetahování o pravomoci, a nakonec i debata o tom, kdo vlastně povede českou delegaci na summit NATO. Člověk by skoro čekal, že se za chvíli začne řešit, kdo má právo sedět v letadle u okénka.

A teď do toho přichází Tomáš Pojar, bývalý národní bezpečnostní poradce vlády Petra Fialy, a říká něco, co může leckoho překvapit: Turek podle něj klidně mohl být ministrem. Svět by se nezbořil.

Jedno křeslo, které umí rozhýbat celý stát

Celé to přitom začalo poměrně jednoduše. Motoristé chtěli Filipa Turka do vlády. Nejprve se mluvilo o ministerstvu zahraničí, později o životním prostředí. Prezident Petr Pavel ho ale ministrem nejmenoval. Hrad svůj postoj opíral mimo jiné o Turkovy dřívější kontroverzní výroky a postoje. A pak se začalo ukazovat, jak může mít jedno ministerské křeslo překvapivě dlouhé nohy.

Když prezident odmítl jmenovat kandidáta vlády, náhle z toho nebyla jen otázka jednoho člověka. Najednou se řeší Ústava, pravomoci, odpovědnost a hranice mezi Hradem a Strakovou akademií. Jako by česká politika vzala personální puzzle a rozstříhala je na víc kousků. To už pak jde dát dohromady dost těžko.

Když místo ministra vznikne zmocněnec

Nakonec se našlo řešení, které by možná nenapadlo ani autora politické satiry. Filip Turek se ministrem nestal. V lednu 2026 ale vláda vytvořila funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal na stejném resortu a do této role ho jmenovala. Podle ministerstva životního prostředí ji vykonává na základě příkazní smlouvy a bez nároku na finanční odměnu.

Takže asi nejde o příběh „platíme dva lidi za jednu židli“. Spíš o otázku, proč jsme vůbec museli stavět vedle ministerského křesla takový politický přístavek.

Pojar přihodil do ohně ropuchu

A právě tady mě Tomáš Pojar zaujal. Neříká, že Turkův vstup do vlády byl ideální. Jeho pohled je podstatně pragmatičtější. Turek podle něj mohl ministrem být a svět by se kvůli tomu nezbořil. Připomíná také, že jsme už v minulosti měli ministry, kteří rozhodně nebyli politickými laureáty Nobelovy ceny. A pak vytáhl zajímavou větu Karla Schwarzenberga:

„Někdy je důležité sníst ropuchu a jít dál.“

Sníst ropuchu, dohodnout se a kvůli národu i zahraničí, najít společnou řeč. Těžko říct, co je správné. Někdy je potřeba spolknout něco, co nám vůbec nechutná, zapít to kávou a pokračovat v práci. Ale ne vždycky a za každou cenu…

Svět se tedy nezboří, ale českou pověstí to může pořádně otřást. Spor kolem Turka se totiž postupně přelil do vztahů mezi prezidentem a vládou. Tedy, pokud vůbec byl Turek spouštěčem těchto nesvárů… A dostali se až k otázce české účasti na summitu NATO v Turecku. Vláda rozhodla, že Petr Pavel v oficiální delegaci na summit nebude. Spor nakonec řešil i Ústavní soud.

A co na to člověk u televize?

Politici se přou o ústavní pravomoci, kompetence a mezinárodní reprezentaci. Jenže obyčejný volič si může říkat: „A nemáte vy všichni náhodou pracovat hlavně pro mě?“ Voliči nejspíš neví přesně, co se to děje, ale mohou cítit, že většina z toho není v jejich zájmu. Volič nepotřebuje, aby se prezident s vládou měli rádi. Nemusí spolu chodit na pivo, jezdit na dovolenou ani si posílat vánoční přání. Potřebuje ale, aby ve chvíli, kdy jde o zájmy České republiky i zahraniční politiku, dokázali táhnout za jeden provaz. Byť trochu roztřepený…

Jenže kde končí rozumný kompromis a kde už začíná ústupek, který překročil hranice? Je podle vás správné, že Petr Pavel Turka ministrem nejmenoval nebo by podle vás bylo praktičtější hledat v podobných sporech kompromis?

Zdroje: ZprávyAktuálně, IRozhlas, ČeskéNoviny