Idol 70. let oslavil 83. narozeniny. Dnes ho přirovnávají k českému Schwarzeneggerovi

Jsou herci, u kterých člověk věk odhaduje podle toho, jak dlouho je vídá v televizi. A pak jsou tací, u nichž číslo v občance působí skoro nepatřičně. František Němec patří spíš do druhé skupiny. Poměrně nedávno, 9. srpna, oslavil 83. narozeniny, jenže místo bilancování z pohodlného křesla zůstává pořád spojený s jevištěm. Divadlo Ungelt ho při letošním výročí označilo za jeden ze svých pevných pilířů a připomnělo jeho elán, eleganci i sedm rolí, které na této scéně během let vytvořil.

Právě tady se nabízí trochu nečekané srovnání. Svaly Terminátora samozřejmě nehledejme a kulturistické soutěže by v Němcově životopisu člověk hledal marně. Přesto má s Arnoldem Schwarzeneggerem něco společného. Oba jako by odmítali představu, že vysoký věk automaticky znamená stažení do ústraní. Schwarzenegger letos oslavil 79 let a stále mluví o pravidelném pohybu jako o cestě k tomu, aby mohl dělat věci, které ho baví. Němec je o čtyři roky starší a jeho verzí posilovny zůstává především divadelní jeviště. Není se tak vlastně čemu divit, že Františka dnes přirovnávají k českému Schwarzeneggerovi.

V sedmdesátých letech přišla televizní sláva

Pro dnešní publikum je možná těžké představit si dobu, kdy František Němec nebyl hereckou legendou, ale mužem, na kterého se těšily hlavně televizní divačky. Druhá polovina sedmdesátých let znamenala vrchol jeho tehdejší popularity. Přišly rodinné filmy Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, k tomu doktor Řehoř v seriálu Nemocnice na kraji města.

A právě Luboš z filmů s Tomášem Holým vytvořil obraz, který se Němce drží dodnes. Sportovec, horolezec, trochu dobrodruh, ale zároveň chlap, kterého si malý Vašek vybere jako ideálního kandidáta na tatínka. Vedle Jany Preissové navíc fungoval úplně přirozeně. Nebyl to uhlazený princ ani komický ňouma, jaké tehdejší filmy nabízely často. Luboš působil jako někdo, koho by člověk mohl skutečně potkat na horách.

Národní divadlo po letech vystihlo jeho herecký typ velmi přesně. Připomnělo ostře řezané rysy, téměř aristokratické vystupování, ale zároveň zvláštní spojení ušlechtilosti s klukovstvím. Možná právě ono „klukovství“ vysvětluje, proč jeho staré filmy pořád fungují. Němec v nich nepůsobí jako dokonalý filmový hrdina, který si je svého šarmu až příliš dobře vědom.

Filmový tatínek byl jen zlomek kariéry

Kdo ale zná pouze komedie Marie Poledňákové, zná vlastně jen malou část Němcovy práce. Herectví vystudoval na DAMU a osmnáct let strávil v Městských divadlech pražských. Když v roce 1982 přešel do Národního divadla, nezačal zrovna nenápadně. Na první české scéně dostal titulního Hamleta a následně také Goethova Fausta.

Právě divadlo se nakonec stalo mnohem důležitější částí jeho života než televizní popularita. Za roli Wilhelma Furtwänglera ve hře Na miskách vah získal v roce 1998 Thálii a v roce 2022 přidal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. Je také členem Síně slávy Národního divadla.

To všechno by samo o sobě vydalo na kariéru, po které by člověk mohl v osmdesáti jednoduše říct dost. Jenže Němec ještě nekončí.

Český Schwarzenegger? Spíš otázka přístupu

Na aktuálním profilu Národního divadla má i ve svých 83 letech uvedeno několik současných rolí. Objevuje se v Kytici, Krásce a zvířeti, Nebezpečných známostech, Našich furiantech, Bílé Vodě, Proměnách nebo v Audienci u královny.

A právě tady dostává nadsazené přirovnání ke Schwarzeneggerovi smysl. Nejde o bicepsy, akční filmy ani o snahu udělat z Františka Němce českého Terminátora. Je to spíš podobnost v přístupu ke stárnutí. Schwarzenegger ve svých téměř osmdesáti letech říká, že nikdy nepřijal myšlenku, podle které musí stáří automaticky znamenat pomalejší a horší život. Němec něco podobného dokazuje bez velkých prohlášení. Prostě dál chodí na jeviště.

Skromný idol, který nestárne

Možná je to vlastně příznačné. František Němec nikdy nepatřil mezi celebrity, které by potřebovaly být každý týden na titulní straně. Soukromí si důsledně chrání a Národní divadlo o něm píše jako o člověku, který zbytečnou publicitu nevyhledává.

O to působivější je jeho současnost. Někdejší idol televizních divaček nepotřebuje dokazovat, že ještě nepatří do starého železa. Ve třiaosmdesáti má za sebou Hamleta, Fausta, televizní klasiky, dvě Thálie i desítky let na nejvýznamnějších českých scénách.

A přesto pořád hraje. Právě to je možná jeho největší narozeninová vizitka. Která jeho role je za vás nezapomenutelná?

Zdroje: divadloungelt.cz, novinky.cz, csfd.cz, narodni-divadlo.cz