V každém druhém obýváku chytaly prach. Dnes se některé staré vázy prodají dřív, než řeknete karafiát

Pamatuji si je hlavně z návštěv u prarodičů. Byly obrovské, těžké, masité a v každém druhém obýváku chytaly prach. Časem se z této vázy stal spíš kus nábytku než dekorace. Ani to nevypadalo, že by k něčemu měla sloužit a stejně ji měl každý doma. A dnes? Kus starožitnosti, který jde na dračku.

Tenhle obrázek nebyl v československých domácnostech nijak neobvyklý. Ministerstvo kultury při výstavě věnované lisovanému sklu z let 1948 až 1989 dokonce uvedlo, že mnoho lidí má některé z těchto výrobků doma dodnes. Ve velkém se totiž prodávaly nejen do zahraničí, ale také na našem trhu.

Právě proto bych při vyklízení starého bytu s barevným nebo masivním sklem zacházel trochu opatrněji. Ne proto, že by každá váza po babičce byla poklad. Většina samozřejmě není. Občas se ale mezi běžnými věcmi objeví kus, u kterého vynikne jméno, číslo nebo název sklárny. A pak už nejde jen o vázu za dvě stovky.

Z běžné dekorace se stal sběratelský artikl

Československé lisované sklo nebylo původně vyráběné jako nějaká exkluzivní investice pro bohaté sběratele. Jeho velkou předností byla právě možnost vyrábět atraktivní předměty dostupnější cestou. Přesto na jejich podobě pracovali profesionální výtvarníci a designéři.

Výstava Muzea skla a bižuterie, o níž informovalo Ministerstvo kultury, připomněla jména jako Rudolf Schrötter nebo Adolf Matura a zdůraznila, že vzdělaní výtvarníci měli na podobu československého lisovaného skla zásadní vliv. Dominantním výrobcem byl ve druhé polovině minulého století Sklounion, pod který spadalo několik závodů.

Právě ve jméně autora často najdeme rozdíl mezi „starou vázou“ a věcí, po které jde sběratel. Obecně se nejlépe prodávají kousky od Františka Víznera. Jeho tvorbu dnes najdete i ve sbírce uměleckých muzeí. Pražské muzeum má například vázu ze Škrdlovic z roku 1968, která vznikla technikou vrstvení skla.

Za jednu vázu letos padlo 17 tisíc

Na Aukru se letos v květnu prodala 32 centimetrů vysoká váza Františka Víznera ze Škrdlovic za 17 000 korun. Šlo o model z roku 1972, který měl dokonce dva drobné otluky a škrábance na spodní části. Přesto našel kupce za takovou částku. Další Víznerova váza ze Škrdlovic skončila v červnu na 10 066 korunách. O tu se přetahovalo jedenáct zájemců. Opět měla váza drobné škrábance.

A ještě další kus od Víznera se prodal za cenu 5 800 korun. Tady už je podle mě docela dobře vidět, proč se vyplatí vázu před vyhozením alespoň vyfotit a chvíli hledat. Dvě věci, které vypadají pro laika skoro stejně, mohou mít úplně jinou hodnotu.

U skutečně výjimečných kusů už jde o jiné peníze

Společnost ART+ dlouhodobě sleduje výsledky aukcí a od roku 2015 evidují rostoucí zájem o české sklo. Například jedna speciální Víznerova váza se čtyřmi otvory se v té době prodala za 168 000 korun, další váza Reflecting Pools II za 144 000 korun.

To už samozřejmě nejsou předměty, které najdete běžně zahrabané na půdě. Jde o umělecká díla a šance, že je máte náhodou doma, není nikterak velká. Je to ale důkaz o tom, jak cenné takové obyčejné sklo může být. Podobně je na tom Moser. Prvorepubliková fazetově broušená váza z alexandritového skla byla letos na Aukru prodána za cenu 7 992 korun. Opět nebyla v perfektním stavu.

Pozor, stáří samo o sobě nic neznamená

Je ale také potřeba stát pevně nohama na zemi. Stará váza není automaticky cenná. Na Aukru se letos nabízela například známá „Bulletka“ připisovaná Rudolfu Schrötterovi a Sklo Unionu za pouhých 371 korun. Nikdo ji nekoupil. Cenu totiž neurčuje jen to, že je váza těžká, barevná nebo vyrobená za socialismu. Rozhoduje konkrétní návrh, autor, sklárna, vzácnost varianty, ale především také poptávka.

Pokud doma něco najdete, je dobré zkontrolovat, co se na dané váze píše. Osobně bych staré sklo nečistil agresivní chemií ani se nepokoušel obrousit drobné vady. Nejprve stačí vázu otřít, najít autora, číslo nebo cokoliv, podle čeho by se dala identifikovat a poté kouknout na internet, za kolik se podobné věci draží nebo za kolik se dříve prodaly.

Mějte ale na paměti, že cenovka 20 tisíc v inzerátu ještě neznamená, že má váza opravdu hodnotu 20 tisíc. Záleží, zda se za tu částku vážně prodá. A pokud zjistíte, že si opravdu našla svého kupce, neberte to jako dogma, poraďte se s odborníkem. Našli jste také někdy doma něco cenného?

Zdroje: sbirky.ump.cz, artplus.cz, aukro.cz, mk.gov.cz