Babička ji měla mezi televizí a dečkou. Dnes má tahle obyčejná váza cenu až 30 000 Kč

Při zařizování domácností dnes sázíme především na praktickou stránku věci. Když si vzpomenu na obývací pokoj mojí babičky, byly to hned tři vitríny plné hrníčků s podšálky, soškami a broušeným sklem. Pro nás jsou to lapače prachu, generace před námi v nich ale viděly mnohem víc.

O každém jednotlivém kousku dokázala babička obsáhle vyprávět. Vzpomínala, kde k němu přišla, co to znamená, a hlavně, co to znamená pro ni. Když jsme pak po jejím odchodu vyklízeli byt, byla jsem na vážkách. Na jednu stranu jsem v ruce držela porcelánového jelena bez valného významu. Na stranu druhou z něj sálala vzpomínka na babiččin pobyt v Luhačovicích, kde jej dostala od spolubydlící Růženy, která se v lázních léčila po prodělané rakovině prsu.

Bezcenné cetky, nebo sběratelské poklady?

Když mě jen o pár let později čekalo stejné dilema s dekoracemi po druhé babičce, definitivně jsme s tátou rozhodli, že nebudeme pátrat po významu každé cetky, jinak se pozůstalostí neprobereme nikdy. Takový postoj k vyklízení domovů po starších lidech zastává řada z nás, a tak lapače prachu často končí v kontejnerech jako bezcenný odpad. Internetové diskuze a aukce jsou ale důkazem, že bychom neměli všechny dekorace házet do jednoho pytle.

Výmluvný je v tomto případě příběh jedné ženy ze sběratelské diskuze, která měla doma několik let skleněnou vázu. Líbila se jí natolik, že z ní byla podle vlastních slov fascinovaná. Tušila, že by mohlo jít o dílo Františka Víznera, mezi jeho díly ale podobnou vázu nenašla. Na sběratelskou diskuzi proto poslala fotku oné vázy a požádala zkušenější uživatele, aby jí pomohli. Ti ji skutečně nasměrovali k Františku Víznerovi, sklárně Škrdlovice a roku 1968.

Z nouze vzniklo sklo, které dnes sběratelé hledají

Historie sklárny Škrdlovice se začala psát roku 1941 zásluhou Emanuela Beránka a jeho bratrů. Začátky byly velmi skromné, tehdy se potýkala s nedostatkem kvalitních surovin, a tak se vyrábělo i ze skleněných střepů. Výsledná sklovina obsahovala poměrně velké množství bublinek. Jinde by je považovali za výrobní vadu a důkaz nevalné kvality, ve Škrdlovicích je ale proměnili v charakteristický výtvarný prvek.

Později se Škrdlovice proslavily především ručně tvarovaným hutním sklem vyráběným v menších sériích. Od roku 1957 byla sklárna zařazena do Ústředí uměleckých řemesel a postupně spojila svůj název se jmény několika uznávaných výtvarníků. Spolupráce umělců se zkušenými sklářskými mistry dala vzniknout vázám a mísám, které sice končily jako dekorace v socialistických domácnostech, dnes jsou ale v centru pozornosti tuzemských sběratelů.

František Vízner dal sklu jednoduché tvary

Jedním z nejvýznamnějších autorů spojených se Škrdlovicemi byl zmíněný František Vízner (1936 až 2011). Po vyučení v oboru malíř skla pokračoval na sklářské škole v Železném Brodě a později vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Do Škrdlovic přišel v roce 1967 a působil zde několik let. Navrhoval ručně na huti tvarované sklo vyráběné v menších sériích. Jeho vázy a mísy jsou charakteristické promyšlenými, často jednoduchými tvary, u kterých vyniká právě samotný materiál.

Dnes patří některé výrobky ze Škrdlovic mezi vyhledávané kusy československého designu. Jak vysoko může cena podobného skla vystoupat, dokazuje aukce na Aukru. V říjnu 2024 se tu objevila sedmnácticentrimetrová váza z hutního skla z roku 1972 vyrobená ve Škrdlovicích, kterou prodávající popisoval jako nepoškozenou.

Třicet jedna tisíc za nenápadnou vázu

Na první pohled přitom nejde o vázu, u které by laik očekával cenu v řádu desítek tisíc korun. Do aukce se zapojilo dvanáct zájemců a výsledná cena se vyšplhala na rovných 31 200 korun. To jenom dokazuje, že váza po babičce nemusí být žádný bezcenný kus vhodný leda do tříděného odpadu. Zároveň to ale automaticky neznamená, že každá další váza ze Škrdlovic má hodnotu okolo třiceti tisíc korun. Na tom, za kolik jste schopni ji na sběratelském trhu prodat, rozhoduje mimo jiné konkrétní model, autor návrhu, stáří, provedení a především celkový stav.

V případě modré vázy ze Škrdlovic je důležitý také fakt, že částka 31 200 korun nebyla suma, kterou by si prodávající určil a připevnil k inzerátu. Šlo o výslednou cenu aukce, tedy částku, jakou byl kupující skutečně ochoten zaplatit. Pokud tedy při vyklízení narazíte na podobně masivní starou vázu, nepočítejte raději s tím, že z jejího prodeje utržíte desítky tisíc. Rozhodně je ale dobré neodnášet ji bez dalšího zkoumání rovnou k popelnici.

Věnujete pozornost tomu, co vyhazujete, nebo je pro vás vyklízení pozůstalosti spíše utrpením?

Zdroje: Sběratel, Aukro, Koruna Vysočiny, Sklo Union, Antik Svitavy, Livebid