Za socialismu patřil k nóbl outfitům. Nosila ho i Jana Brejchová, dnes se znovu vrací do módy

Soudruzi nad ním ohrnovali nos, protože až příliš voněl módním salonem a Západem, a přesto se ho ženy toužící po eleganci odmítaly vzdát. Zdobil hlavy filmových hvězd a mezi nimi i té, které se přezdívalo česká Bardotka. 

Dnes se ten samý doplněk vrací na výsluní a stylisté ho pasují na povinnou výbavu roku 2026. 

Móda za socialismu byla zajímavá

Oblékání za minulého režimu bývalo malou vědou a ještě větším dobrodružstvím. V každé druhé domácnosti vrčel šicí stroj, protože kdo chtěl vypadat k světu, musel si obvykle poradit vlastníma rukama. Šilo se hlavně na děti, a teprve když zbyl kus látky a špetka času, dostala se na řadu i sama maminka. 

Ženy hltaly časopis Žena a móda i s jeho střihovou přílohou a lovily vytoužená čísla Burdy, na která se stály nekonečné fronty. Konfekce z obchodního domu byla praktická až běda, jenže o kráse v souvislosti s ní obvykle nemohlo být ani slovo. Kdo chtěl nosit něco aspoň trochu jako dámy ze Západu, musel se spolehnout na vlastní šikovnost.

Ženy chtěly více

I v téhle době se samozřejmě našly ženy, které se odmítaly ztratit v davu. Manželky prominentů, diplomatů a slavných osobností si nechávaly šít v podnicích jako Styl nebo Eva, kam obyčejná soudružka jen tak nezavítala. O aktuálních trendech tehdy rozhodoval takzvaný ÚBOK, tedy Ústav bytové a oděvní kultury, který sledoval západní vlny se zpožděním zhruba jednoho roku. 

Právě tady, kdesi mezi salonem a přehlídkovým molem, se rodil ideál pěstěné dámy, která přesně věděla, co se obléká na ulici a co do divadla. K téhle vysněné noblese patřil jeden nenápadný, a přece klíčový doplněk, který celý outfit korunoval.

Filmové plátno udržovalo sen při životě

Že tenhle kousek nebyl jen výsadou modelek, nám dokazovalo i filmové plátno. Hvězdy československého filmu ho nosily tak často, že se z něj postupně stal sen kdejaké divačky. Mezi nimi zářila i Jana Brejchová, které se pro její kouzlo a nadčasovou krásu neřeklo jinak než česká Bardotka. 

Co se objevilo na ní, po tom druhý den prahla celá republika a ženy pak podle střihů z časopisů doma zkoušely napodobit alespoň zlomek téhle elegance. 

Dnes se znovu vrací do módy

Tím kouskem, kolem kterého se to celé točí, nebylo nic jiného než elegantní dámský klobouk se širokou krempou, občas doplněný „bratříčkem“ baretem. V šedesátkách se dokonce šily i v pastelových odstínech, aby ladily přímo k barvě šatů. Klobouk byl tou pokrývkou hlavy, která zkrátka za socialismu patřila k nóbl outfitům. 

Přesně kvůli tomu se na něj režim díval skrz prsty, jelikož zaváněl buržoazní parádou a zmiňovaným Západem. Postupně ho proto vytlačoval jeho lidovější a ideologicky přijatelnější soused, obyčejný šátek uvázaný pod bradou. Nyní se však stylisté shodují, že rok 2026 patří pokrývkám hlavy a že barety i klobouky brzy doslova ovládnou ulice. 

Objemné rozevláté střihy končí a slovo znovu dostává vypasovaná, dámská silueta. Zpátky se vrací klobouček, co těsně obepíná hlavu jako za časů prvorepublikových krásek, jen v decentnější podobě vhodné i na běžnou procházku do města. 

Nechybí ani plstěná fedora se sklopenou krempou. V létě frčely slaměné modely k šatům i ke lněné košili a na svatbu nebo do společnosti se hodí drobný ozdobný kousek se závojíčkem. 

„Vůbec nejde jen o to, že máme pokrývku hlavy. Lidé se ale s ní pak podvědomě k sobě chovají tak nějak lépe,“ cituje slova majitelky kloboučnictví idnes.cz.

Hlavní město ukazuje málem zapomenuté řemeslo

V Praze třeba modistka Hana Škorpilová oživuje málem zapomenuté kloboučnické řemeslo a inspiraci čerpá právě ze starých filmů pro pamětníky. Ručně šité klobouky s duší dnes vyrábí na zakázku a zájemce zaučí tak, aby si ten svůj dokázali i sami ušít. 

Sama zatím klobouky spíš okukuji, ale nedivila bych se, kdybych do podzimu podlehla i já. Máte doma už nějaký takový kousek, nebo byste si klobouk na hlavu nevzali ani náhodou? 

Zdroje: kupi.cz, vogue.cz, denik.cz, marianne.cz