Televizní noviny upozornily na změnu od 1. září. Týká se 1,6 milionu lidí ohrožených bytovou krizí

Dokud člověk zvládá platit účty a pohodlný život, nepotřebuje se zajímat o to, kde hledat pomoc pro případ nouze. Jakmile se ale ocitne ve složitém životním období, třeba po rozvodu nebo na mateřské, doposud stabilní žití se může začít hroutit pod rukama.

Problémy s penězi se nedotýkají jenom lidí bez domova nebo těch, které považujeme za finančně negramotné. Do potíží se mohou dostat i senioři s vysokým nájmem, mladí lidé opouštějící domov anebo rodiny, kterým po zaplacení nejdůležitějšího nezbývají peníze na nečekané výdaje. Právě jim má pomoci změna, která začne platit už 1. září 2026.

Od září převezme žádosti Úřad práce

Na změny upozornily Televizní noviny v reportáži věnované mladým lidem opouštějícím dětské domovy. Ti mají start do života asi nejtěžší. Nemají za zády nikoho, kdo by jim pomohl zaplatit kauci, vybavit byt nebo najít stálé zaměstnání.

Od září má začít fungovat nový systém podpory. Začne totiž platit novela zákona o podpoře bydlení, která přesune část agendy na Úřad práce. Ten bude rozhodovat například o zápisu žadatele do evidence osob, které potřebují podpůrné bydlení. V odůvodněných případech může také provést šetření a zjistit, v jakých podmínkách žadatelé skutečně bydlí.

Samotný zákon o podpoře bydlení přitom platí od počátku roku 2026, od července pak bylo možné podávat žádosti o některá podpůrná opatření. Novela, která začne platit v září, mění především rozdělení pravomocí mezi obce a Úřad práce. Nejde tedy o spuštění úplně nové pomoci, ale o změnu toho, kdo bude žádosti vyřizovat a rozhodovat o nich.

Bytová nouze ohrožuje 1,6 milionu lidí

Podle Ministerstva pro místní rozvoj jsou problémy s bydlením mnohem větší, než by se mohlo zdát. Pádem do bytové nouze je v Česku ohroženo až 1,6 milionů lidí, více než 161 tisíc obyvatel už v bytové nouzi žije a spolu s nimi i desítky tisíc dětí.

Podpora bydlení cílí především na nízkopříjmové domácnosti, které nemají vyhovující bydlení nebo o něj mohou brzy přijít. Patří mezi ně například obyvatelé azylových domů, ubytoven nebo osoby, které dočasně žijí v domácnostech svých známých nebo příbuzných. Část ohrožené populace je i mezi seniory, kteří se potýkají s příliš vysokým nájmem.

Přednostní vyřízení mají dostat rodiny s nezaopatřenými dětmi, kterým hrozí ztráta bydlení během následujících 30 dnů, lidé bez střechy nad hlavou a také oběti domácího násilí. Podle zákona se bude posuzovat příjem domácnosti, skutečná bytová situace a možnost obstarat si vhodné bydlení vlastními silami.

Peníze ani byt zdarma lidé nedostanou

Zákonodárci připomínají, že podpora bydlení není totéž co superdávka nebo někdejší příspěvek na bydlení. Jde o naprosto jiný druh pomoci. Žadatel v případě podpory bydlení nedostává automaticky peníze od státu na svůj účet ani bezplatný obecní byt.

Podpora bydlení je v tomto případě o poradenství, bytových podpůrných opatřeních a asistenci. Pracovníci mohou lidem pomoci zorientovat se v nájemní smlouvě, řešit neoprávněnou výpověď z nájmu, spojit se se sociálními službami nebo jim poradit s dostupnými dávkami.

Asistence přitom nekončí v momentě, kdy žadatel dostane klíče od nového bytu. Pracovníci by měli pomáhat také s udržením bydlení, například formou pomoci při jednání s úřady, řešení dluhů, hospodařením domácnosti nebo komunikaci s pronajímatelem.

Libovolný byt si žadatel vybrat nemůže

Když je řeč o pronajímatelích, je důležité upozornit, že žadatel nemá nárok vybrat si jakýkoli byt nebo konkrétní adresu a požadovat, aby je stát zařadil do programu. Může sice uvést své potřeby a preference, například na lokalitu, velikost nebo bezbariérový přístup, vybírat si však může jen z bytů, které jsou zapojené do systému.

Stejně tak úředníci nemohou žadatele nutit do nastěhování se do bytu, který jejich potřebám nevyhovuje. Žadatel je vždy tím, kdo má rozhodující slovo a kdo podepíše nájemní či podnájemní smlouvu. Teoreticky si ovšem žadatel může sám najít byt a domluvit se s majitelem, aby se do systému podpory zapojil. Zapojení však musí schválit příslušný poskytovatel.

Do systému podpory se tedy mohou zapojit i pronajímatelé. Pro ně to může znamenat snadnější nalezení prověřeného nájemníka. Ačkoli nikdy nelze zaručit, že se během pronájmu nic nepokazí, část rizika za nájemníka přebírá poskytovatel. Ten může řešit komunikaci s nájemníkem, případné škody nebo neuhrazené platby.

Poskytovatel propojí nájemníka s majitelem

Poskytovatelem se nemyslí Úřad práce ani pronajímatel. Jde o organizaci, která získala pověření k zajišťování podpory. Může jím být například obec, kraj, příspěvková organizace regionální poskytovatel sociálních služeb nebo oprávněná realitní společnost. V systému vystupuje poskytovatel jako prostředník mezi nájemníkem a majitelem bytu. V případě podporovaného obecního bydlení jím může být i samotná obec.

Právě nedostatek dostupných bytů vyvolává mezi lidmi pochybnosti. Jeden z uživatelů v diskuzi na Redditu namítl, že zákon „pouze řeší přesun existujícího bydlení mezi lidmi, ne navýšení kapacit výstavbou“. Podpůrná opatření tak mohou pomoci konkrétním domácnostem, sama o sobě však počet dostupných bytů nezvýší. Zároveň je nutné zdůraznit, že nejde o žádnou novou dávku státní sociální pomoci.

Myslíte, že by měl stát tímto způsobem ručit za nájemníky, nebo by měl raději investovat do obecních bytů?

Zdroje: TN.cz, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Reddit