Česko vybralo film, který pošle do boje o Oscara v roce 2027. Režisérka v něm pět let natáčela vlastní rodinu

Když se řekne oscarový kandidát, většina lidé si představí drahou podívanou plnou známých tváří. Česko letos zvolilo pravý opak a poslalo do klání film, jehož hlavním nástrojem byl obyčejný mobil. Za ním stála žena, která si za námět vzala příběh vlastních příbuzných a pět let ho pečlivě skládala dohromady. 

Diváci i porotci v zahraničí byli unešení a americká Akademie je teď na řadě. 

Česká filmová a televizní akademie má za sebou hlasování, které rok co rok rozvíří vášně mezi filmovými fanoušky i samotnými tvůrci. Vybírá totiž zástupce, jenž nás bude reprezentovat v kategorii nejlepší mezinárodní celovečerní film. Letos padla volba na dílo, které se vymyká všemu, co bychom od oscarového kandidáta asi čekali.

Sázka na jistotu to rozhodně nebyla

Zajímavé je, že jde už podruhé v řadě o dokument, a to samo o sobě u nás rozhodně není samozřejmost. Akademici tím dávají najevo, že věří síle skutečných příběhů víc než efektním trikům. Oslovit světovou porotu syrovým záznamem reality je totiž mnohem těžší úkol, než postavit před kameru hvězdné obsazení. 

Tvůrkyně navíc velkou část materiálu pořídila na mobilní telefon. Kdo by řekl, že právě takhle vzniká adept na nejprestižnější filmovou trofej? Navíc nešlo o pohodlné pozorování z povzdálí, které známe u běžných dokumentů. Autorka se sama stala součástí příběhu a natáčela lidi, které má nejradši na světě. Příbuzné tvůrkyně sledovala pět let, den po dni, ve chvílích krásných i v těch, u kterých se běžný divák neubrání knedlíku v krku. 

Ústředním tématem se stalo, co dokáže napáchat závislost, když se zabydlí v jedné rodině a začne ji zevnitř rozkládat. Sama později přiznala, že ji to celé v jednu chvíli položilo a musela vyhledat odbornou pomoc, aby tu tíhu vůbec unesla.

Československá spolupráce na díle

Řeč je o česko-slovenském dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato a o režisérce Pepě Lubojacki. Právě ona zamířila kameru na nejbližší lidi kolem sebe a roky sledovala staršího bratra i dva bratrance ve chvíli, kdy jim závislost kousek po kousku podrážela nohy, brala jistoty a nakonec i domov. 

Česko vybralo film, který pošle do boje o Oscara v roce 2027 a režisérka v něm pět let natáčela vlastní rodinu. Pro absolventku pražské FAMU, která má za sebou jen pár krátkých snímků, jde o celovečerní debut jako z pohádky. Bráchu přitom popisuje jako svého dětského hrdinu, skejťáka, kterého kdysi obdivovalo celé okolí.

Jaký je důvod pro takovouhle volbu názvu?

Ten poetický název není náhoda a schovává se za ním trefná myšlenka. Holubů si ve městě sotva všimneme a spojujeme si je nejčastěji se špínou, i když jde o překvapivě chytrá zvířata, která si pamatují lidské tváře. Kdyby se z nich rázem stalo zlato, začali bychom je konečně vnímat, přesně tak, jak si často nevšímáme lidí, kteří přespávají o pár ulic dál. 

Dohromady se tu potkávají útržky z každodenního života, přetvořené vzpomínky, rozpohybované snímky z rodinného alba i výtvarné koláže, do kterých místy promluví také umělá inteligence. 

Nejdřív snímek zabodoval v Berlíně

Snímek letos v únoru zvítězil na prestižním Berlinale, odkud si odnesl cenu za nejlepší dokument a k tomu ještě nezávislou Caligariho cenu za snímky, které si troufnou vykročit z vyšlapaných filmových cestiček. Domácí diváci ho poprvé viděli v létě na festivalu v Karlových Varech a do kin dorazí na konci září. 

„Velmi originální a nekompromisní počin. Režisérka si šla od počátku za svým a výsledek skvěle funguje,“ píše na ČSFD uživatel Dadel.

Prezident akademie Ivo Mathé nezastíral, že právě tahle odvaha kolegy nadchla a rozhodla o vítězství ve výběru. Ať už to celé dopadne jakkoliv, jedno téhle tvůrkyni nikdo neupře. Z bolavého rodinného příběhu, za který se podle vlastních slov dlouho styděla, dokázala vytěžit dílo, které zabodovalo minimálně v Evropě.

Vypravíte se na oceňovaný dokument do kina, nebo počkáte, až se objeví na některé z televizních obrazovek? Premiéra by měla být 24. září 2026.

Zdroje: kviff.com, ceskenoviny.cz, heroine.cz, vogue.cz