Když ho začali natáčet, lidé se tvůrcům smáli. Dnes patří český seriál k největším televizním hitům
Na začátku stála hrstka nadšenců, nekonečné porady po kavárnách a nápad, který spousta lidí brala jen jako bláhový žert. Ani herci, kteří na projekt kývli, se na jedné z prvních schůzek neubránili pobavenému smíchu. Nikdo z nich netušil, že se právě rodí něco, co jednou pevně sroste s podvečery statisíců českých domácností.
Dnes už se nikdo nesměje a čísla mluví dost jasně. Tenhle příběh dokazuje, že i posměch může posloužit jako ten nejlepší startovní výstřel.
Nabídka, která přišla těsně před Vánoci
Psal se prosinec 2004, když se u ostříleného režiséra, podepsaného mimo jiné pod oblíbenou filmovou sérií o básnících, ozvali dva muži z televizní branže. Přinesli nápad, který zněl spíš jako sázka do loterie než jako promyšlený plán. Toužili u nás rozjet první seriál, který bude na obrazovce každý všední večer a jehož konec nikdo předem nenapíše.
Režisér se přes svátky rozmýšlel a jakmile dozněly koledy, podal jim ruku, protože experimenty ho odjakživa přitahovaly víc než jistota. Dnes už tu troufalost zřejmě nevnímáme, ale tehdy šlo o skok do hodně neznámé vody. České stanice do té doby znaly jen seriály s pevně daným počtem dílů, které se chystaly měsíce dopředu.

Každodenní výroba byla podle tvůrců disciplínou, na kterou si troufají jen mocné a zámožné televize za hranicemi.
Továrna místo filmového ateliéru
Tvůrci proseděli nespočet hodin nad kávou i pivem a skládali během toho dohromady postavy, jejich domovy a první osudy. Den premiéry měli vytyčený od první chvíle, takže žádné odkládání nepřicházelo v úvahu. Celé fiktivní městečko se začalo stavět na obyčejném parkovišti u opuštěné tiskárny na okraji Prahy. Jeden z otců projektu ho s humorem přirovnával k továrně.
Herci si na nové tempo zvykali ztěžka, protože takový nášup práce do té doby neznali. Vyčerpání se u některých podepsalo i na zdraví. Teprve když se štáb rozrostl a režisérská štafeta se rozdělila mezi více lidí, dostal ten šílený rytmus lidštější podobu.
Smlouva, která zněla jako vtip
Kdo tehdy podepsal smlouvu, vsadil kariéru na nejistou kartu, protože závazek to byl na dva roky a projekt mohl klidně zhasnout po jedné jediné sezoně. Režisér si proto kolem sebe shromáždil lidi, které znal z dřívějších natáčení a na které se mohl spolehnout. Že strach nebyl přehnaný, ukázali sousedé ze Slovenska, kde Markíza svůj denní seriál Medzi nami stáhla z vysílání po pár měsících.
Konkurenční JOJ měla se svým Panelákem delší dech, dnes je ale i tenhle projekt uzavřenou kapitolou. Na jedné z úvodních porad s produkcí a scenáristy padla věta, na kterou se nezapomíná. Někdo z vedení oznámil, že licence na seriál je koupená až do roku 2012. Herci se tomu upřímně zasmáli, protože sedm let jim připadalo jako naprosto šílená představa.
Z posměchu se stal každodenní rituál
Herečkou, která na tu chvíli ráda vzpomíná, je Ljuba Krbová, a seriál, o kterém je celou dobu řeč, se jmenuje Ulice. V pořadu TALK! přiznala, že už neví, jestli tehdy licenci zmínil Radek Bajgar, nebo režisér Dušan Klein. „My jsme se všichni smáli a nikdo nevěřil,“ zavzpomínala herečka, která Aničku Liškovou hraje od úplného začátku. A podívejme se, dnes tento český seriál patří k největším televizním hitům.
„Každý všední den mám v 18:30 co dělat..a moc mě to baví :-) Chvíle s Ulicí jsou fajn,“ píše na ČSFD uživatelka Pethushka.
„Nemožná, hrůzostrašně napsaná, zrežírovaná i zahraná ptákovina, ve které je i ten nejpitomější dějový motiv roztáhnut přes co největší počet dílů,“ namítá Niktorius.
Natáčet se začalo 6. června 2005 a v září téhož roku se Ulice objevila na obrazovce TV Nova. Inspiraci tvůrci hledali v Německu, kde veřejnoprávní ARD od poloviny osmdesátých let vysílala nekonečnou Lindenstrasse. A během několika týdnů bylo zřejmé, že se o předčasný konec nemusí nikdo bát.
Z plánovaných sedmi let je dnes víc než dvacet. Aktuální dvaadvacátá sezona odstartovala v polovině srpna, nejdřív na Oneplay a o tři dny později na obrazovce Novy. Sledujete ji?
Zdroje: kinotip2.cz 1, tn.nova.cz, kinotip2.cz 2
