Při natáčení slavné české komedie rozbil herec vzácné dobové brýle. Náhradní neexistovaly, filmaři proto museli vymyslet trik

Ani filmovým natáčením se nevyhýbají průšvihy, které nezachrání ani nafouknutý rozpočet. Všechny peníze světa jsou štábu k ničemu, když na natáčení seženete jen jediný kus dobové rekvizity.

A ta se během něj rozbije, jako se to stalo při natáčení jedné z nejslavnějších komedií naší kinematografie. Její děj je zasazený do období první republiky, takže se kostýmní výtvarníci neobešli bez dobových kostýmů a rekvizit. Podařilo se jim dokonce sehnat autentické brýle, jenže jeden z herců je nechtěně rozbil. Náhradní neexistovaly, filmaři proto museli vymyslet trik.

Jediný kus rekvizity filmařům zavařil

Za normálních okolností by rozbité obroučky nepředstavovaly zásadní problém. Štáb pro tyhle účely obvykle pořizuje více kusů, jenže tentokrát se více stejných obroučků sehnat nepodařilo. Protože natáčení ještě nebylo zdaleka u konce, řešilo se s ohledem na návaznost dalších záběrů, jak tuhle nepříjemnost zamaskovat.

Adaptace známého románu Zdeňka Jirotky vznikla v devadesátých letech jako celovečerní film a zároveň jako rozšířená čtyřdílná televizní série. Hlavních rolí se chopili Oldřich Vízner, Ondřej Havelka, Lucie Zedníčková, Jana Synková a Milan Lasica a vznikl film, který i po třech desítkách let baví diváky.

Snímek byl úspěšný i na festivalech

Saturnin měl premiéru 14. dubna 1994. Na svět tak přišel příběh Ondřeje Havelky jako nesmělého pána a Oldřicha Víznera coby jeho sluhy, který svého zaměstnavatele pravidelně dostává do situací, které by bez něj vůbec nenastaly.

Natáčení probíhalo převážně v Praze. Hausbót, na kterém Saturnin svého pána ubytuje, kotvil na pražském Dětském ostrově. Dědečkova vila se nacházela v Hýskově a štáb zamířil i do Valdštejnské zahrady nebo k Bubovickým vodopádům na Berounsku.

Adaptaci si oblíbili nejen televizní diváci, ani na festivalech si totiž nevedla vůbec špatně. Na Novoměstském hrnci smíchu získala cenu za režii a scénář, Oldřich Vízner ocenění za mužský herecký výkon a film si odnesl také cenu diváků. Jana Synková si za roli tety Kateřiny dokonce vysloužila nominaci na Českého lva.

Ondřej Havelka příliš hrát nemusel

Výborným tahem se ukázalo také obsazení Ondřeje Havelky. Herec a hudebník má k meziválečné kultuře dlouhodobě blízko a sám o postavě Jiřího Oulického řekl, že se v této roli v podstatě nemusel stylizovat. Zkrátka prvorepublikový elegán každým coulem.

Zajímavé je už jméno samotné postavy. V Jirotkově knize totiž vypravěč žádné jméno nemá. Jiřího Oulického mu dali až filmaři a podle dostupných informací si režisér vypůjčil jméno od skutečného chovatele koní z Husince, kterého znal.

Rozbité brýle musel štáb maskovat

Podíl na atraktivnosti Saturnina má nejen skvělá ruka při výběru herců a umění režiséra, ale právě i dobové rekvizity. Kdyby se autoři snažili nahradit staré předměty novými, část kouzla by se mohla kamsi vytratit. Proto také nešlo prasklé obroučky jen tak vyměnit za nové. Už jednoduše proto, že v takovém designu zkrátka nebyly k sehnání.

K nehodě došlo při scéně, ve které Jiří Oulický spadne do jezera. Štáb tak stál před otázkou, co dál. Nakonec to vyřešili jednoduše, další záběry s Havelkou a brýlemi pořizovali z větší vzdálenosti, aby divák prasklinu neviděl. Detailům, které by poškozenou obroučku prozradily, se prostě vyhnuli a diváci si jí tak pravděpodobně ani nevšimli.

Kniha, nebo film?

I po třiceti letech má Saturnin svoje věrné publikum. Na Kinoboxu píše jeden z diváků, že film má své jedinečné kouzlo, jiná divačka se ale neubránila srovnání s knižní předlohou. Tu prý četla snad desetkrát a přiznává, že film ji částečně zklamal. Zároveň ale uznává, že „natočené je to výborně“.

Čtenáři mi jistě dají za pravdu, že knihy a jejich filmové adaptace nelze srovnávat. Filmový děj musí být divácky atraktivní, často se mění tempo příběhu, některé hlášky se do scénáře vůbec nedostanou a jiné scény se naopak pozmění.

Na oba Saturniny je tak nutné nahlížet trochu jinak. Oba ale dokáží vtáhnout do světa, ve kterém se problémy řeší s noblesou a teta Kateřina má přísloví na každou příležitost. V obou případech jde o parádní oddechovku, která stojí na chytrém humoru, a přesto je srozumitelná všem věkovým kategoriím.

A který Saturnin je bližší vám, ten knižní, nebo ten filmový s Oldřichem Víznerem a Ondřejem Havelkou?

Zdroje: Kinobox, Česká televize, Filmový přehled, Můj rozhlas