„Pojďme to trápení ukončit.“ Moravec popsal okamžik, kdy se rozhodl skončit v České televizi

Více než dvacet let se ptal on a politici se u toho potili. Teď poprvé odpovídá sám a nešetří bývalé šéfy ani sebe. Kniha rozhovorů, která vyjde v listopadu, otevírá dveře, za které se divák nikdy nepodíval. Za jedněmi z nich padlo rozhodnutí, které nedělní poledne nadobro změnilo.

Málokterý moderátor si vysloužil tolik stížností, žalob a veřejných vzkazů od politiků. Jedni v něm viděli strážce nezávislé novinařiny, druzí aktivistu, který by se měl konečně věnovat něčemu jinému. Obě strany se ale shodly aspoň v jednom: jeho nedělní diskusi prakticky nešlo ignorovat. 

O to větší šok přišel v neděli 8. března 2026. Po rozhovoru s Jiřím Rusnokem pronesl moderátor krátký vzkaz, který začal slovy „Náš čas se naplnil“. Vysvětlil, že v nastalých poměrech už nevidí prostor pro svobodnou a kritickou novinařinu, ke které se televize sama hlásí. Na Kavčích horách přitom podle mluvčího Michala Pleskota nikdo z šéfů o chystané rozlučce netušil. 

Tři stovky stran bez televizního střihu

Všechny možné odpovědi teď přináší kniha Vlastním hlasem, v níž Václav Moravec poprvé otevřeně mluví o svých jednadvaceti letech v České televizi. Na otázky se jej vyptával redaktor Reflexu Martin Bryś, mimochodem jeho bývalý student z katedry žurnalistiky. Nad diktafonem spolu proseděli desítky hodin a z povídání vznikla pořádná bichle o 316 stranách. 

„Tohle je kus novodobé historie české žurnalistiky zprostředkovaný z místa, odkud na ni bylo vidět nejlíp.“ – popis knihy

Na pultech bude 1. listopadu 2026, první ukázky ale už teď zvládly rozvířit mediální hladinu. Moravec o sobě léta mluvil nerad, protože chtěl, aby lidé řešili jeho otázky, a ne jeho život. Tentokrát udělal výjimku, protože jeho kariéra je zároveň kronikou toho, jak se tuzemská novinařina měnila po sametové revoluci. 

Sám slibuje, že přizná i to, „kde jsem se rozhodl špatně já sám“. Kdo ho léta sledoval, jak dusí ministry kvůli jejich omylům, si teď může přečíst, které přešlapy si vyčítá on sám.

Válka vedená paragrafy

Na Moravce se roky sypaly stížnosti, jednu poslal třeba Institut Václava Klause. Největší bouři ale vyvolala lednová debata z roku 2025 s europoslankyní Kateřinou Konečnou. Když hájila slovenskou vládu Roberta Fica, moderátor jí oponoval Hitlerem, kterého k moci také vynesly volby. 

Etický panel ČT v tom v únoru viděl prohřešek proti kodexu, i když kolegové ze zpravodajství trvali na tom, že moderátor nikoho s nikým nesrovnával. Vysílací rada později celou věc odložila bez postihu. Moderátor nezůstal jen u rozčarování. Do sporu s vlastním zaměstnavatelem nasadil celou armádu právníků a oznámení podal až na ministerstvo spravedlnosti. 

Pak ale narazil na zádrhel. Obyčejnou důtku totiž u českého soudu napadnout nejde, takže proti ní zaměstnanec v podstatě nemá obranu.Otevřená zůstávala jediná cesta, a ta vedla přes propuštění.

Čtvrtá schůzka mimo záznam

Na jaře 2025 zaklepal Moravec na dveře tehdejšího generálního ředitele Jana Součka. Nebyla to jejich první neoficiální schůzka, podle všeho šlo už o čtvrtou. O svém záměru předem řekl jen dlouholeté dramaturgyni Haně Andělové. Větou „Pojďme to trápení ukončit.“ Moravec popsal okamžik, kdy se rozhodl skončit v České televizi. 

Souček byl tehdy pod tlakem Rady ČT a Moravec mu nabídl nečekané řešení. Ať mu udělí dvě důtky a pak ho propustí, přičemž se on obrátí na soud. Z rozsudku měl vzejít precedent, který by Radě jasně vymezil hřiště vůči jednotlivým pořadům. 

Obraz oběti, která se dobrovolně nechává trestat, Moravec v knize rázně odmítá a svůj plán líčí spíš jako službu samotné televizi. Souček však do této hry nešel a otevřeně přiznal, že po něm někdo moderátorovu hlavu chce, jenže ji nevydá. Moravec mu nato bez okolků sdělil, že v té budově stejně už zůstat nechce. Rozhodnutí tedy padlo skoro rok předtím, než ho vyslovil do kamery.

Těšíte se, až kniha „Vlastním hlasem“ 1. listopadu vyjde?

Zdroje: ikiosek.cz, blesk.cz, lupa.cz, denik.cz