Slavný český moderátor přišel pobavit publikum, ale zažil jeden z největších trapasů kariéry. Nikdo se jeho historkám nesmál

Jsou herci, kteří si nás získají jednou velkou rolí, ale čas jejich slávu pozvolna překryje vrstvou prachu. A pak jsou ti, kteří se nám nastěhují do hlavy, do srdce a do obýváků. A zůstanou tam desítky let. Pavel Zedníček patří do té druhé kategorie.

Už přes půl století rozdává radost a působí jako člověk, kterého jen tak něco nerozhodí. A přece se stalo. I mistr humoru někdy narazí na publikum, které se rozhodne zůstat vážné jako účet za energie. A na takový okamžik Pavel nezapomněl dodnes.

Od kožárny k herectví. A ještě že tak…

Jak se stalo, že se ze Zedníčka stal jeden z nejoblíbenějších českých bavičů? Rodák z Hoštic-Heroltic vyrůstal ve Zlíně a původně to vypadalo, že bude vyrábět obuv. Studoval kožařskou průmyslovku, ale nakonec zamířil na JAMU v Brně, kde natrefil na pěknou smečku: Bartoška, Heřmánek, Donutil, Trávníček, Skopal, Polívka. A nejen, že z toho bylo celoživotní přátelství, ale také hromada dobrých filmů a zábavných pořadů.

Jako rodní bratři…

Zejména s Bolkem Polívkou ho spojuje dlouholeté přátelství. Dokonce to byl právě on, kdo mu kdysi při studiích vymyslel slavnou přezdívku „Čmaňa“. Ta se ho drží dodnes.

Pavel Zedníček už během studií působil v legendárním Divadle na provázku. Později se společně s Bartoškou a Heřmánkem odebrali do pražského Divadla Na zábradlí.  V dalších letech působil také v Divadle Bez zábradlí, Národním divadlem, Divadle ABC a dnes hlavně v Divadle Kalich.

Herec, kterého zná několik generací

Pavla Zedníčka si pamatujeme jako sanitáře Fandu v seriálu Sanitka, kriminalistu Hamříka v Malém pitavalu z velkého města nebo z pohádkově laděných Chobotnic z II. patra. Objevil se také v legendární filmové sérii o básnících, v seriálu Arabela a v celé řadě televizních komedií. Snad největší popularitu mu přineslo moderování soutěže Kufr. Právě tam naplno ukázal schopnost reagovat pohotově, improvizovat a vytvářet atmosféru, která bavila miliony diváků.

„Neustálá potřeba vtipu, humoru, srandy, která nesmí v divadle ani v životě chybět, v tom je Čmaňa mistr. Nikdo jiný není v každé vteřině taková divoká, výbušná energetická koule jako on. Čmaňa je zkrátka dynamit. Pan Nobel by měl z něho radost,“ napsal Miroslav Donutil. 

Později moderoval také pořady Ptákoviny a Kurňa, co to je? A přestože by po desítkách let na scéně mohl rozdávat moudra o slávě, zůstává překvapivě skromný. Sám opakovaně říká, že herec má především dělat lidem radost a nesmí publikum zklamat.

Večer, na který nikdy nezapomněl

A právě proto ho jedna událost zasáhla tak, že ho z ní ještě dnes mrazí v zádech. V rozhovoru pro Radiožurnál zavzpomínal na jakousi akci, kam přijel vyprávět veselé příběhy ze zákulisí natáčení a divadla. Jenže tam zažil jeden z největších trapasů kariéry. Nikdo se jeho historkám nesmál, přestože jindy vždycky spolehlivě fungovaly. Jenže tentokrát se nestalo vůbec nic. Žádné pobavené reakce. Jen mrazivé ticho. I když se herec snažil rozesmát sál, seč mohl a přidával historky jednu za druhou, dočkal se jednoho z nejhorších pocitů, jaké může bavič zažít.

Pro člověka, který je celý život zvyklý pracovat s publikem, šlo o jednu z nejpodivnějších zkušeností kariéry. A do paměti se mu vryla víc než stovka úspěšných vystoupení. Zatímco potlesk časem splývá, trapasy v paměti vystupují na povrch jak nesplacená půjčka. Zkrátka ani zkušený komik nemá zaručeno, že se publikum bude pokaždé popadat za břicho.

Když se smích nedostaví

Paradoxem je, že Zedníček je považován za člověka, kterému humor proudí v žilách stejně přirozeně jako krev. Nebo možná místo krve. A najednou zhola nic. Žádné pobavené uchechtnutí, dokonce ani ten zdvořilý úsměv. Pavla to překvapilo a zamrzelo. Nepochopil, co se ten večer stalo. Vystoupení se nepovedlo, publikum nereagovalo a on by se v tu chvíli nejradši propadl pod jeviště. Bylo to, jako by si publikum spletlo večer humoru s čekárnou u zubaře.

Sám herec později přiznal: „Snažil jsem se jako vůl, zatímco lidé na mě koukali, co to tam vlastně vyprávím.“ A to je pro baviče skoro stejné, jako když zpěvák zazpívá nejslavnější hit a zjistí, že publikum poslouchá, že ta klimatizace dnes nějak divně vrčí.

Víte, že si Čmaňa jednou nechal oholit svůj legendární knír?

Zdroje: RadiožurnálRozhlas, ArchivDivadelníNoviny, DvojkaRozhlas