Ordinace v růžové zahradě měla být původně mnohem odvážnější. Scenáristka chtěla české Zoufalé manželky

Stačilo, aby se tvůrci při přípravách rozhodli jinak, a diváci mohli místo příběhů točících se okolo známé ordinace sledovat docela jiný seriál. Lucie Konečná měla vymyšlené hrdinky i představu o humoru, z původního námětu se však nakonec použila jen část.

Kdo sledoval první díly Ordinace, pamatuje si, že lékaři měli dost starostí i bez pacientek. Doma řešili hádky a problémy ve vztazích, někdy přišla řeč i na pacientky. Diváci tak sledovali, co se děje v ordinaci i jak lékaři žijí po práci.

Konečná ovšem původně neplánovala, že se bude tolik věnovat gynekologii. Scenáristka chtěla české Zoufalé manželky. K Ordinaci se s dramaturgyní Magdalénou Turnovskou dostaly až při úpravách námětu. A s výsledným seriálem měla prvotní vize scenáristky společného méně, než by se podle známých postav mohlo zdát.

Čtyřiatřicet dílů a dost

Ordinace se na Nově začala vysílat 6. září 2005 a měla mít jen čtyřiatřicet epizod, které se měly vejít do jedné sezóny, a šmitec. Žádné dlouholeté pokračování tehdy v plánu nebylo.

Seriál si ale diváci rychle zamilovali. Po prvních čtyřiatřiceti dílech tak přišly další a už v lednu 2006 Nova hlásila sledovanost přes dva miliony diváků, takže s koncem se tak nespěchalo.

Pro autorky to však znamenalo další psaní i přepisování scénářů. Konečná kontrolovala také scénáře kolegyň. Postavy sama vymyslela a pokud jí nesedělo, co v některém dílu říkají nebo dělají, upravovala dialogy a zápletky. Popsala, že navázat na její způsob psaní nebylo pro ostatní jednoduché.

Nejdřív tu byly spolužačky

V prosinci 2006 prozradila, jaký seriál chtěla napsat původně. „Ze začátku jsem měla námět na ostřejší seriál typu Sex ve městě nebo Zoufalé manželky,“ řekla. Sama ale tehdy soudila, že čeští diváci na podobný humor ještě nejsou připraveni.

Pak se svěřila, že se seriál měl točit okolo pěti bývalých spolužaček a právě mimo práce měl děj vyprávět o jejich životech. Námět přirovnala k českému Sexu ve městě. Když ale došlo k předělávání konceptu, čtyři ženy vyřadila a v seriálu ponechala jen gynekoložku Gitu.

Tu si oblíbila dramaturgyně Turnovská a kolem její postavy se začal připravovat nový příběh, v němž stále větší roli hrála ordinace, pacientky a lidé, se kterými Gita pracovala. Z původně zamýšlené skupiny žen se tak pozornost přesunula k lékařům a jejich rodinám.

Gita měla vlastní problémy

Proč zůstala zrovna Gita? Odpověď je jednoduchá. Gita byla rozvedená, bydlela s mladší sestrou a o všechno se starala. Autorky u ní tak měly dost možností, co rozepsat dál. A vedle práce se dalo vyprávět i o jejích vztazích a domácnosti.

Konečnou nakonec prostředí gynekologie bavilo, protože mohla psát o ženách, které se těšily na dítě, ale i o těch, které řešily vážné zdravotní potíže. Šlo o větší nahlédnutí do ženského lékařského světa. Lékaři o svých pacientkách mluvili i mimo ordinaci, Gita s Čestmírem je probírali také doma. Postava Gity v seriálu již dlouhou dobu nehraje, tvůrci ji nechali zemřít v roce 2008.

S nemocemi radili skuteční lékaři

Scenáristkám pomáhali skuteční gynekologové Pavel Fišer a Jaroslav Brabenec. Většinu námětů dodali podle Konečné právě tito dva lékaři. Když si autorky s něčím nevěděly rady, zavolaly jim nebo napsaly. Oba pak prošli scénáře, opravili chyby a zkontrolovali i natočené scény.

Dnes má Ordinace v růžové zahradě hodnocení pouhých 13 % na ČSFD a lidé ji tím řadí na pozici 71. nejhoršího seriálu. Spousta lidí seriál už v roce 2005 hodnotilo jako odpad:

„Čeština pravděpodobně nemá takový negativní nebo vulgární výraz, aby se jeho pomocí dalo vyjádřit, za co stojí tento seriálový skvost.“ – COF_666

Máte Ordinaci v růžové zahradě rádi?

Zdroje: lidovky.cz, edna.cz, sousede.cz