Výbuch sopky změnil počasí na druhém konci světa. Léto prakticky zmizelo a místo něj přišel mráz a sníh

Umíte si představit, jaké by to bylo, kdyby jeden rok vůbec nepřišlo léto? Žádné koupání, grilování ani posezení na zahrádkách. Místo toho bychom ještě v červnu nosili zimní bundy, nebe by bylo zatažené a o úrodě bychom si mohli leda tak nechat zdát.

Sice to zní jako zápletka nějakého katastrofického filmu, jenže přesně takový scénář jsme už jednou zažili. Před víc než dvě stě lety se počasí doslova zbláznilo a v době, kdy mělo dávno přijít léto, přišly mrazy, sníh a nekonečné deště.

Za všechno mohla sopečná erupce

V roce 1815 došlo v Indonésii k jedné z největších sopečných erupcí v našich dějinách. Tamější sopka tehdy chrlila obrovské množství popela a plynů, které se dostaly velmi vysoko do atmosféry. Pro místní to byla naprostá katastrofa a zkáza – erupce zničila celé vesnice a zapříčinila hladomor, nemoci a smrt několika desítek tisíc lidí. Jenže následky nezůstaly jen v Asii. Množství oxidu siřičitého, který se dostal do atmosféry, bylo totiž tak obrovské, že začalo odrážet sluneční záření a kvůli tomu se zemský povrch začal ochlazovat.

Rok bez léta

Výbuch sopky změnil počasí na druhém konci světa. Léto prakticky zmizelo a místo něj přišel mráz a sníh. Razantní změnu počasí totiž zažili například i obyvatelé Nové Anglie na severovýchodě dnešních Spojených států. Tam se už v květnu následujícího roku objevily silné mrazy, které poškodily rostliny a začínající úrodu. Lidé tehdy nejspíš doufali, že to byl nárazový incident a ještě se vše otočí k normálu. To se však nestalo a přišlo další ochlazení se sněžením. Dnes bychom si možná řekli, že jde o hodně nepovedené léto. Jenže před dvěma sty lety byla situace úplně jiná. Lidé byli na vlastní úrodě mnohem závislejší a neúroda znamenala skutečný boj o přežití.

Evropa na tom nebyla lépe

A jak to bylo u nás v Evropě? Ani tady si léta lidé moc neužili. Teploty byly nízké a na mnoha místech navíc skoro pořád pršelo. Pro zemědělce to byla hotová pohroma. Obilí nestíhalo dozrávat, pole byla podmáčená a úroda brambor i dalších plodin byla skutečně mizerná. Lidé tenkrát netušili, proč došlo k tak významné změně v teplotách. V té době ani netušili, že je v Asii nějaká sopka, natož že by mohla svou erupcí ovlivnit klima na druhé straně planety.

A jak už to tak bývá, když je něčeho nedostatek, ceny letí nahoru. Potraviny začaly rychle zdražovat a pro chudší rodiny bylo čím dál těžší sehnat dostatek jídla. V některých zemích propukl hladomor, přibývalo nemocí a lidé se začali bouřit. Situaci navíc komplikovalo to, že se Evropa teprve vzpamatovávala z napoleonských válek. Výbuch jediné sopky tak pořádně zamíchal životem lidí na několika kontinentech.

Kvůli počasí vznikl jeden z nejslavnějších příběhů

Dá se vůbec najít na této přírodní katastrofě něco pozitivního? Překvapivě ano, dá. Nebýt tohoto strastiplného roku bez léta, možná by vůbec nevznikl slavný příběh o Frankensteinovi! U Ženevského jezera ve Švýcarsku tenkrát trávila léto skupina mladých spisovatelů, mezi kterými byla i autorka slavného románu Mary Shelleyová. Kvůli prudkému ochlazení a dešťům však byli nuceni trávit spoustu času zavření uvnitř a krátili si dlouhé večery čtením strašidelných příběhů. Jednoho z nich nakonec napadlo, že by měli zkusit každý napsat vlastní děsivou historku. A právě díky tomu dostala Shelleyová nápad, ze kterého vznikl jeden z nejslavnějších hororových románů všech dob.

Může se něco takového opakovat?

Rok bez léta je dodnes připomínkou toho, jak moc dokáže jediná přírodní událost, geograficky vzdálená tisíce mil, ovlivnit počasí na celé planetě a jak je všechno propojené v jeden fungující celek. Podobný scénář přitom ani dnes není úplně vyloučený. Silná sopečná erupce by teoreticky mohla znovu způsobit dočasné ochlazení – ať už lokální nebo i celosvětové. Útěchou je, že díky moderním technologiím bychom alespoň lépe rozuměli tomu, co se děje, a s dnešními vymoženostmi bychom nejspíš celou situaci obstojně zvládli.

Věděli jste o této historické události?

Zdroje: smithsonianmag.com, smithsonianmag.com, agupubs.onlinelibrary.wiley.com, cs.wikipedia.org