Celé Česko po letech zasedne k televizi. ČT znovu vysílá 25 let starý seriál, který Češi bezmezně milují

Čtvrteční ráno je ideální doba na to si rozvrhnout, čemu letos věnujete letní večery. Česká televize totiž vytáhla z archivu titul, který i po pětadvaceti letech spolehlivě přiláká před obrazovku celou domácnost, od školáků po babičku s háčkováním v klíně. 

Běží pravidelně, vždycky ve stejný den v týdnu, a troufám si říct, že spousta lidí si kvůli němu zkrátí i večerní procházku kolem sídliště. Kritika mu léta vyčítala přeslazenost, publikum mu ale odpustilo úplně všechno. 

Prázdninový program voní starými znělkami

Letní schéma veřejnoprávní jedničky letos připomíná procházku vlastní pamětí. Odpoledne obsadily rodinné ságy a večery patří titulům, které tuzemské publikum zná jako své boty. Středa s pátkem patří vzpomínání na časy fronty na banány, ve čtvrtek se přesuneme mezi paneláky na severu Čech a sobotu obsadí věčné chalupaření.

Českou televizi napadlo označit celý blok sloganem „Léto bez tíže“ a v případě úterních večerů se trefila naprosto přesně. Právě úterý si totiž ukrojilo ten nejšťavnatější kousek koláče.

Proč u nás staré kousky tak často poráží novinky

Můj poznatek z pražského paneláku je celkem jednoznačný. Když běží nová kriminálka, sousedé na chodbě řeší počasí a zdražování. Jakmile ale naskočí známá hudba z přelomu tisíciletí, dům ztichne a z otevřených oken se line stejná melodie v tu stejnou vteřinu. Minimálně teď v létě se chceme pobavit, občas si popotáhnout, a hlavně neřešit nic náročného.

Četnické humoresky nyní mají v programu pevné místo každé úterý krátce po deváté večerní. Vyprávění o mužích z brněnské četnické pátrací stanice za první republiky se objevilo na obrazovkách už koncem devadesátých let, opravdová sláva ale přišla s pokračováním z roku 2001. 

Vzniklo necelých čtyřicet dílů ve třech řadách, poslední z nich diváci viděli v roce 2007, a od té doby se reprízy vracejí snad každý rok. Za výrobou stojí brněnské studio a tvůrčí skupina Josefa Souchopa a Dariny Levové, režii měli na starosti Antonín Moskalyk společně s Pavlínou Moskalykovou.

Za vším hledejte policejního historika

Prvotní impuls nepřišel od scenáristy, ale od policejního odborníka Michala Dlouhého, který s materiálem obcházel tvůrce už v roce 1992. Ve spisech strávil pěknou řádku měsíců a z hromady reálných kauz nakonec vytáhl třináctku těch, které podle něj odpovídaly televiznímu zpracování. Právě proto působí jednotlivé zápletky uvěřitelně. 

Sbor měl ve svých nejsilnějších letech kolem čtrnácti tisíc příslušníků a hlídal hlavně venkov a menší města.

Muž, který znal každou chalupu ve svém okrsku

Četník byl sousedem, který znal poměry v každém stavení a žil skoro stejně skromně jako lidé kolem něj. Úplatek u něj neprošel, přesto dokázal přimhouřit oko nad drobným lidským selháním, takže zřejmě právě proto jej okolí akceptovalo. 

Kamera se vydala do skutečných lokací na střední a jižní Moravě i do samotného Brna. Filmová stanice, kde slouží desítka mužů, dostala střechu nad hlavou v prostorách někdejších vojenských budov. K nejoblíbenějším členům party ovšem nepatří žádný z četníků, ale služební pes Argo a později fenka Kikina. 

Herecké osudy, které seriál obrátil naruby

Uniformu strážmistra Arazíma nosí Tomáš Töpfer a po boku mu stojí Karel Jarý v podání Ivana Trojana. Když se na první díly dívám dnes, nejvíc mě baví sledovat, jak mladě Trojan vypadá. Někomu z herců seriál otevřel dveře do velkého filmu, jinému dal roli, kterou už nikdy nepřekonal, a pár tváří z titulků si dnes připomeneme prakticky jenom v úterních reprízách.

Rozumím výtkám, které se v diskuzích objevují zcela pravidelně. Kvalita v pozdějších řadách kolísá, romantické linky mají místy blízko k oddechové četbě a dobrý konec přichází o poznání častěji, než by odpovídalo životu. Ale není možná právě to jedním z důvodů, proč se k seriálu tak rádi vracíme?

Zdroje: fdb.cz, csfd.cz, ceskatelevize.cz