České příjmení, které je naprostý klenot. Nosí ho 45 tisíc rodin a většina o tom nemá ani šajna

Čechům připadají česká příjmení asi úplně obyčejná a nezajímavá, což se dá očekávat, když jsme na ně zvyklí a slyšíme je odmalička. Proto si málokdo z nás uvědomí, že jedno z těch docela obyčejných jmen, které zná snad každý, je vnímáno jako jedno z nejkrásnějších na celém světě. A nositelé tohoto příjmení o tom nejspíš nemají ani šajna.

Zamysleli jste se někdy nad původem svého příjmení? Nebo vlastně obecně nad tím, proč příjmení máme a jak vznikla? Pojďme si to přiblížit a podívat se, které české příjmení se líbí cizincům.

Jak vůbec příjmení vznikla?

Příjmení tu nebyla odjakživa, na našem území se objevovala od 13. století, ale nebyla moc častá, v 16. století již měla příjmení většina obyvatel. Nejprve se lidé rozeznávali na základě nějakých přezdívek, postupně ale přibývalo lidí a museli najít lepší způsob.

Lidé se však nejprve pojmenovávali podle rodičů, ale ne ve smyslu, který známe nyní, příjmení nebyla dědičná. Příkladem může být Jan Václavík, který byl syn Václavův, či Petr Marušák, syn Marušin. Používalo se ale označení i na základě tělesných vlastností, například Malý, Velký, nebo na základě povolání, odtud známe třeba Kováře či Sedláka.

Situaci vyřešil až císař Josef II., který roku 1786 nařídil, že každý musí mít pevně dané příjmení, které se bude dědit po otci. Poté se již nepojmenovávali lidé podle toho, co dělají, nebo jak vypadají, ale tak, jak je nám známo nyní.

Česká příjmení, která vás rozesmějí

Než se dostaneme k těm nejkrásnějším jménům, pojďme se podívat, která příjmení jejich nositelé asi příliš neobdivují. Česká příjmení totiž ukazují, že naši předci měli místy opravdu svérázný smysl pro humor. Existují příjmení jako Skočdopole, Vítámvás, Rádsetoulal nebo Straširybka. Každé z nich působí spíš jako vymyšlené jméno pro nějakou vtipnou historku.

Do českých příjmení se zamíchal i jídelníček, máme jména jako Koláč, Nejezchleba, Osolsobě. Zvláštní kategorii pak tvoří příjmení, s nimiž není snadné žít a pravděpodobně se majitelům nepředstavuje nejlépe, sem se radí Jebavý, Šoustal, Kakáč nebo prostě Bobek. Když tato jména vznikala, šlo nejspíš jen o přezdívky, které nikdo nebral příliš vážně, jenže jazyk se vyvíjí a to, co bylo kdysi nevinné, dnes vyvolá spíš úsměv než vážnost.

Mimochodem, v Česku žije i 187 lidí s příjmením Blabla. A 105 jedinců se jmenuje jednoduše Neví, což je pravděpodobně nejlepší odpověď na otázku „Jak se jmenujete?“ v dějinách, vlastně se jedná o záviděníhodné jméno.

Nejčastější česká příjmení aneb Armáda Nováků a spol.

Česko je zemí Nováků. Podle dat Ministerstva vnitra patří příjmení Nováková a Novák dlouhodobě na samotný vrchol žebříčku, každé z nich nese přes 33 tisíc lidí. Hned za nimi kráčí Svobodová a Svoboda (přes 25 tisíc nositelů každého z nich), pak Novotný a Novotná, kteří mají každý přes 24 tisíc nositelů. Na čtvrtém místě se objevují Dvořák a Dvořáková, těch je dohromady v Česku přes 45 tisíc. Doplňují je Černý, Procházka, Kučera, Veselý a Horák.

Celkově mají Češi k dispozici téměř 285 tisíc různých příjmení. Přibližně třetina z nich má ale jediného nositele. A taková jména jsou ohrožená vymřením, pokud dotyčný potomky nezplodí. Na druhém konci spektra stojí jména tak rozšířená, že na nich ztratíte jakoukoli výjimečnost. Upřímně řečeno, kolik Nováků znáte? Zajisté každý několik.

Proč nám některá příjmení zní lépe?

Klíčem k dobré znělosti jsou otevřené samohlásky, měkké hlásky a správný rytmus. Jméno, které končí otevřenou slabikou a neobsahuje tvrdé praskavé souhlásky, nechá zvuk volně doznít, což mozek automaticky vyhodnotí jako příjemné. Naopak jméno plné tvrdých souhlásek za sebou zní drsně, i když to třeba nechceme připustit.

Které je tedy to nejkrásnější?

Ze všech tradičních českých příjmení vychází v mezinárodním srovnání nejlépe jedno. A to je takové, které je v Česku dosti rozšířené a nás by to ani nenapadlo. Je jím Dvořák.

Proč právě tohle jméno? Zkuste ho vyslovit nahlas: Dvo-řák. Dvě slabiky, plynulý přechod, otevřená samohláska, žádné drhnutí. Jméno má přirozený rytmus a při výslovnosti nijak nezatěžuje jazyk. Cizinci ho zvládnou bez větších potíží a přitom jim zní exoticky, protože je typicky slovanské, ale bez té souhláskové hradby, na které si cizinci jinak lámou zuby. A ještě k tomu obsahuje naše slavné písmeno, které v jiném jazyce nenajdeme.

Dvořák přitom není jen foneticky vděčné jméno. Má i krásný význam, původně označovalo svobodného sedláka na velkém statku nebo člověka ze dvora. Slovo dvořák mimochodem přímo souvisí i s výrazem zdvořilý. Nositel tohoto příjmení byl tedy, alespoň etymologicky, člověk urozený a kultivovaný.

V Česku dnes žije přes 22 tisíc mužů s příjmením Dvořák a přes 23 tisíc žen jmenujících se Dvořáková. Celkem tedy téměř 46 tisíc rodin po celé republice nese jméno, které lingvisté i cizinci opakovaně označují za jedno z nejkrásnějších slovanských příjmení vůbec.

Zní dobře i za hranicemi

V zahraničí je Dvořák jedno z nejrozpoznatelnějších českých příjmení, a to nejen díky slavnému skladateli Antonínu Dvořákovi, jehož Novosvětská symfonie patří k nejhranějším skladbám světového repertoáru. Jméno se snadno zapíše do paměti, dá se vyslovit bez fonetické přípravy a přitom okamžitě evokuje český původ.

Lingvisté mluví o takzvané zvukové symbolice, tedy když v nás určité hlásky vzbuzují konkrétní asociace. Jméno Dvořák splňuje parametry, které ho řadí po bok italských a španělských příjmení proslulých svou melodičností. Tenhle fakt by Antonína Dvořáka, který svou hudbou proslul po celém světě, jistě potěšil.

Jmenujete se tak? Noste to s hrdostí

Možná příjmení vnímáte jen jako něco, čím se snadno odlišíte od ostatních, něco, čím jste pro okolí rozpoznatelní, ale tím to hasne. Prostě se představíte a šmitec. Když se nad tím však zamyslíte, jsou tu lidé, kterým zrovna to vaše příjmení, na který jste zvyklí celý život, nebo od doby jeho změny, připadá krásné a fascinující.

Jaké příjmení se líbí vám?

Zdroje: kdejsme.cz, hrcak.srce.hr, novinky.cz