Dunaj si vzal slavného českého zpěváka Jiřího Schelingera, bylo mu jen 30 let. Dodnes Češi truchlí

Hudba má schopnost vyjádřit emoce, které slovy nelze popsat, stát se hlasem celých generací či zachytit ducha doby. V 50. letech se v USA objevil rock, který se rychle stal jedním z nejvýraznějších hudebních žánrů.

A v 60. letech minulého století, v časech, kdy se naše společnost potýkala s různými politickými i kulturními omezeními a národ hledal vlastní identitu, se začal rock formovat i na tuzemské hudební scéně. A právě tehdy se objevili průkopníci, kteří položili základy československého rocku.

První rockové kapely u nás

Rock si velmi rychle našel cestu do srdcí československých posluchačů. A záhy se stal nejen hudebním stylem, ale i symbolem svobody. Tehdy u nás nebyla rocková hudba jen o hlasitém zvuku a elektrických kytarách. Byla taktéž o postoji, o hledání pravdy, která byla často ukryta mezi řádky a odvaze začít říkat názory nahlas. Začaly vznikat kapely, které se nebály experimentovat, texty se stávaly nejen poetickými, ale i provokativními. Za všechny jmenujme alespoň: Matadors, Flamengo, Plastic People of The Universe, která se stala symbolem odporu proti režimu, Synkopy 61, Katapult, Olympic, Arakain.

A zpěváci těch časů se změnili v ikony, které ovlivňovaly jak hudební vkus národa, tak i společenské smýšlení. A objevily se osobnosti, které měly hudební talent, charisma, nezaměnitelné hlasy. Jejich tvorba překonala hranice té doby, přežila režim a módní hudební vlny a dodnes rezonuje v paměti fanoušků.

Osobnosti u zrodu československého rocku

Řekněme, že průkopníci čs. rocku byli dva: Pavel Sedláček a Miki Volek. Každý z nich byl přitom z úplně jiného těsta a každý z nich přinesl rockové hudbě něco jiného. Zatímco Sedláček je právem považován za nestora českého rock’n’rollu a přinesl k nám hudbu a písně Elvise Presleyho, Buddy Hollyho a Jerry Lee Lewise. Jeho styl byl uhlazený, vystupoval v obleku, s kytarou a s úsměvem. Miki Volek byl nazýván čs. králem rocku a inspiroval se syrovým a expresivním stylem Little Richarda a Chucka Berryho.

Zatímco Pavlův projev na pódiu byl kultivovaný, s důrazem na techniku a melodii, Miki se projevoval explozivně, teatrálně, zařazoval pohyb, výkřiky, emoce. A vystupoval jako rebel: černé brýle, kožené kalhoty, řetězy, extravagantní vzhled. Sedláček budoval scénu s rozvahou, kdežto Volek ji roztrhl napůl svou divokostí. Jeden byl jako plamen svíčky, druhý jako blesk v bouři. Pavel Sedláček je živoucí legenda, která pomohla otevřít dveře západní hudbě v době, kdy to bylo téměř nemožné. Miki Volek je kultovní postava, idol rebelů, legenda undergroundu.

První skutečný hardrockový zpěvák u nás

A pak přišel Jiří Schelinger. Narodil se v roce 1951 a protože byl synem koncertního kytaristy a učitele kytary na různých hudebních školách v Praze, brzy hudbě propadl také. Hrál na klavír a na kytaru. A všechno to začalo, když se stal kulisákem v divadle v Dlouhé (dříve Divadlo Jiřího Wolkera). Jirka Schelinger přičichl ke kumštu. A jeho zásadním počinem byl vstup do kapely Faraon Karla Šípa. S tou v roce 1972 natočil svůj první a zřejmě vůbec největší hit Holubí dům od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka.

Po roce však přešel do skupiny Františka Ringo Čecha, který mínil uplatnit Schelingerův nenapodobitelný chraplák. Možná, že právě ten ho zařadil k nejvýraznějším rockovým osobnostem té doby. Jeho kariéra však skončila předčasně. Přestože však zemřel ve věku pouhých třiceti let, zanechal nesmazatelnou stopu v historii československého rocku.

Osudem se mu stal Dunaj a celé Česko zůstalo v šoku

Smrt Jiřího Schelingera v roce 1981 zůstává dodnes zahalena tajemstvím a spekulacemi. Oficiálně se uvádí, že se utopil v Dunaji poté, co měl v Bratislavě pod vlivem alkoholu skočit ze Starého mostu. Možná šlo o sázku či momentální zkrat. Ale zde už začínají dohady a teorie, které se objevily kvůli nejasnostem v policejním vyšetřování. Jsou i takové domněnky, že byl odstraněn Státní bezpečností kvůli svému nekonformnímu stylu a kontaktům se západními kapelami.

Jiná verze zní, že šlo o sebevraždu kvůli nešťastné lásce, další, že byl zabit nájemným vrahem a že SNB zatajila důkazy. Také se hodně mluvilo o předstírané smrti a pokusu o emigraci. Každopádně tělo se našlo až po měsíci, a dodnes není jasné, zda vůbec Schelingerovi patřilo; nebylo identifikováno jednoznačně. I když tu Jiří Schelinger dávno není, jeho písně žijí dál…

Zdroje: Wikipedia, Géčko, Deník