Po 173 letech se vrací slavná povídka z Erbenovy Kytice. Film se odehrává v dnešní době
Na návrat svého milého čekala tak dlouho, až ji to málem stálo život. Erbenovy Svatební košile dodnes patří ke školní četbě, u které se dá docela dobře bát. Podobné vyprávění se váže k hřbitovu ve Velharticích. Dvě mladé filmařky se jím inspirovaly, jejich film ale vypadá jinak, než by čtenáři balady čekali.
Ze Svatebních košil si možná nepamatujete jediný verš. Na mrtvého milého, který si přijde pro dívku a odvede ji na hřbitov, se ale zapomíná hůř. Ona mu důvěřuje, jde za ním a cestou přichází o věci, které by ji mohly ochránit. Když konečně pochopí, kdo ji doprovází, musí bojovat o život.
Balada vyšla v roce 1853 ve sbírce Kytice. Od jejího vydání tak letos uplynulo 173 let. Děsivá je přitom i bez podrobného líčení hrůz. Dívka se těší na člověka, kterého miluje, a právě proto s ním odejde do noci.

Komu patří tvář na kostele
Podobná pověst se vypráví ve Velharticích na Klatovsku. U tamního hřbitova stojí kostel svaté Máří Magdalény, založený roku 1373. Na štítu kostela jsou tmavé skvrny, ve kterých někteří vidí ženskou tvář. O tom, komu patří, se vypráví hned několik pověstí.
Podle jedné verze jde o dívku, kterou na hřbitov přivedl její mrtvý milý. Jiní v něm viděli ženu, která poblíž tragicky zahynula. Příběhy pak připomíná i web obce, ovšem s upozorněním, že je třeba brát je s rezervou.
Ve velhartickém vyprávění se hovoří také o odmítnutém nápadníkovi. Dívka přišla o svého milého, který byl vojákem, a o jiného muže už nestála. Tomu se však nelíbilo, že ho odmítla, a tak podle pověsti nechal při tajemném obřadu mrtvého ožít, aby si pro ni přišel a uvěznil ji na hřbitově.
Se zdejším hřbitovem se Svatební košile tradičně spojují, ale z místního vyprávění nemůžeme vyvozovat, že se Erben inspiroval právě tady. Obec příběh zkrátka představuje jako pověst, která se k místu váže.
Návrat, který si představovala jinak
Šumavskou pověst si jako námět vybraly autorky krátkometrážního filmu Svítání. S Erbenovými Svatebními košilemi má společné některé motivy, nejde ale o přímou adaptaci balady. Příběh se odehrává v současnosti a místo návratu mrtvého sleduje vztahy mezi spolužáky.
Ti se sejdou na podzimní víkend na chalupě u Velhartic. Žofka se těší na Jerryho, který se vrací ze studijního pobytu v Berlíně. Ani před odjezdem jim to příliš neklapalo, Žofka na něj přesto čekala. Po návratu se ale Jerry chová, jako by se mu po ní ani nestýskalo.
Z Berlína s ním přijede i německý kamarád Charlie, který o Žofku projeví zájem. Ten ale postupně přeroste v posedlost a při noční návštěvě hřbitova dojde ke konfliktu.
Na duchy tu nedojde. Žofka má dost starostí s Jerrym, který se jí po návratu vzdaluje. Ona o něj stále stojí, jenže si spolu nedokážou vyjasnit, jestli vůbec chtějí být spolu. Kdo zná Erbenovu baladu, pozná vedle čekání na milého také další motivy jako cestu lesem na hřbitov nebo stržený růženec.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pověst znala odmala
Scénář společně napsaly herečky Sára Korbelová a Viktorie Vítová. Korbelová si poprvé vyzkoušela režii, Vítová se ujala hlavní role. Velhartickou pověst znala už z dětství, protože má na Šumavě chalupu.
Natáčení zabralo šest dní a probíhalo v Kašperských Horách a Podještědí. Na filmu pracoval více než třicetičlenný štáb, z velké části složený ze studentů filmových oborů. Pražská premiéra byla naplánovaná na 16. listopadu.
Viděli jste filmovou Kytici? A láká vás i Svítání?
Zdroje: metro.cz, velhartice.cz, plzenska.drbna.cz
